Už máš zaplacené daně, dobytku?!

Soudruzi z ministerstva financí, jejichž ekonomický rozhled stále bohužel jen koresponduje s poučkami nabytými studiem marxleninské cesty socialistické VŠE či podobné instituce a je ve většině případů ještě doplněn hodinami VUML, dlouze přemýšleli a vymýšleli, kterak zamezit stále rostoucímu zadlužování a zachránit tak Českou republiku od totálního krachu.  

ateo.cz

Hlavní inžinýr, který se ve jménu Boha všemohoucího prohlásil za pravicového ekonoma a toto mu bylo posvěceno jakýmsi plátkem v zahraničí, který jej prohlásil za epochálního ministra financí, čímž získal ego větší než Jyrrhus Paroubek, po jehož volebím vítězství měla vyjít zářivá rudá hvězda, má jasno. Na poddaný lid musí být přísnost a tvrdá ruka.

K prosperitě, světlým zítřkům a blahu všeho lidu se prodaníme! Chodíš do práce, makáš do úmoru, vyděláváš peníze, dobytku? Platíš složenky, žereš, kouříš, piješ, jezdíš autem, stavíš si dům, dejcháš, žiješ? Tak plať! Zaplať daň přímou, poplatek, kupon na dálnici, odvod na sociální, odvod na zdravotní! Máš to? Tak znovu, další kolečko! Plať DPH, plať daň spotřební, abys nezapomněl, kdo je tady pánem, zdaněné peníze pro jistotu zdanime ještě jednou, plať, hovado jedno líné, finančáky beztak ojebávající!

Mirek Kalousek to prosťáčkům dole přece vysvětlí. Je krize, kurva! Potřebujeme škváru do státní pokladny! Sjednotíme DPH na 19% a ještě mrknem, kde by se dalo z plebsu něco vyždímat bokem přes poplatky, odvody či jinak zakamuflované daně, jinak nebude na nic! Hosana, alelůja! Dnes pracující otroku odevzdáš 75% příjmů, zítra 85%, pozítří 100% a milostivá vrchnost ti to vrátí sociální dávkou, abys nechcípl hlady pod mostem. Splněný sen pohrobků Lenina, Stalina či Gottwalda.

Prostý selský rozum by očekával, že při takové míře zdanění a jejím stálém růstu by měla naše vlast vypadat jako ze škatulky, s příjemnými a milými úředníky, bravurně a bezodkladně zvládajícími svoji práci, neúplatnými soudci, policisty a vyšetřovateli, kteří pečlivě a spravedlivě hlídají klid a bezpečnost občanů, nadčasově vybavenými nemocnicemi a školami, které je radost navštěvovat a je vedena odpovědnými, nezkorumpovanými politiky, jejichž jedinou prioritou je vybrané peníze správně rozdělit mezi projekty podporující další rozvoj a přebytek uchovávat pro blaho příštích generací.

Jak to, že reálná situace je právě opačná? Že i přes to, že šrouby jsou pro produktivního daňového poplatníka utáhnuté téměř na maximum a k onomu bájnému stoprocentnímu zdanění máme tak blízko, že se to pomalu bojíme dopočítat, nefunguje v tomto státě téměř nic a navíc si na to nic musíme půjčovat každý rok mezi 100 až 150 miliardami od našich dětí?

Je to prosté, milý Watsone! Pojmenujme šlendrián pravým jménem. Korupční zloději, kteří si uzurpují moc, již ztratili veškerou soudnost, zahodili svědomí a při své nekonečné žranici nad koryty nejenže hlasitě chrochtají, ale i nadutě kvičí a posměšně slintají.

Drzost, s jakou se nám naše vrchnost snaží namluvit cosi o rozpočtové odpovědnosti, reformách a řízení státních financí je opravdu nebetyčná. Katastrofa, ke které spějeme byla započata řečmi o sociálním smíru po sametové frašce, akcelerovala přes zdroje, které údajně jsou a pokračuje dodnes. Nejedná se stále o nic jiného, než o uplácení stáda voličů, pro které je nejvyšší životní prioritou kastról bůčku a lahváč k večeři, za jejichž hlasy si koupí vyčůraní demagogové všechno, co zbyteček produktivní společnosti ještě dokáže vytvořit.

Potom tady najednou máme geniální akciové obchodníky, zázračně bohaté podnikatele přes téměř nesjízdné dálnice, milióny odklánějící manžele v rozvodovém řízení, epochální spisovatele a manželky spisovatelů s honoráři světových autorů bestsellerů, přijmově chudé stavitele bohatých penziónů, nečekaně prosperující akciovky, zapomětlivé majitele luxusních bytů a velkopanských sídel, přeplacené kurtizány v rolích asistentek, igelitky a sáčky od svačiny plné miliónů, ledabyle se pohybující mezi zákonodárci. Na to na všechno je. Dle zákona, poctivě, křišťálově čistými lidmi stvořené bohatství. Bohatství jednotlivců, kteří jsou stále ještě buď nejvyššími reprezentatny naší vlasti, bezúhonnými státními úředníky či již ve vedlejší řadě ctihodnými, řádně vydělávajícími a investujícími “podnikateli”.

Jak to ovšem vypadá při pohledu zdola? Vládne nám badna podvodníků a zkorumpovaných parazitů, kteří se nám snaží namluvit, že reforma veřejných financí je kosmetická úprava výdajů, aby se vlk nažral a dojná kráva zůstala celá, neboť je třeba zdroje pomocí kmotrjugend přerozdělit do správných kapes.

Pan ministr Kalousek by se tedy měl rozvzpomenout na svoji předvolební rétoriku a opravdu seškrtat na straně výdajů nikoliv jednotky miliard, ale stovky. Může se třeba zasadit o ukončení zbytečných “musímepenízeutratitkdyžjsouzeu” projektů, několikrát předražených staveb a ostatních státních zakázek, propustit ze státní správy houfy nabraných kámošů, rodinných příslušníků, milenek a jiných nepotřebných úředníků, prověřit činnost a výdaje samozvaných multikulturních, náboženských či dalších spolků žijících z grantů, zredukovat finanční tok na nespravedlivé investiční pobídky, dotace a další, podnikatelské prostředí deformující, ve své podstatě Jidášovy dary ekonomice. Například.

To by bylo najednou volných peněz. Jenomže na tom není politická shoda. Samozřejmě. Vyschly by penězovody do stranických pokladen a na zahraniční účty, které po mafiánském vzoru tiše perou hromady špinavých bankovek a vracejí je dle výše uvedených vzorců křišťálově čisté, tváříce se při tom jako poctivě vydělané různými investory, spisovateli či staviteli. A stádo poplatníků má tyto nehorázné skazky stále polykat i s navijákem. Jaké tedy asi mají současní nájemníci vládních paláců a parlamentních budov mínění o svých voličích? Opravdu si myslí, že jsme jen shrbený dav bez mozku a necháme si kálet na hlavu do nekonečna?

Možná by někdy měli vyjet třeba k nám na malé město. Nasranost davu je bezprecednetní. Téměř 30 procent nezaměstnaných, živnosti zkrachovalé, fungujících domácích firem jako šafránu. Velký zaměstnavatel pořádně žádný. Část obyvatel jezdí denně 50 kilometrů za almužnu, která se rovná sumě za večeři pro ministra s asistentkou v lepší restauraci s výhledem na Malou Stranu, na tři směny do montoven zahraničních vlastníků, kterým to domácí zainvestovali svými daněmi, část obyvatel přežívá z ruky do huby ze sociálních dávek, část obyvatel totálně rezignovala a ten zbytek je úspěšně den za dnem likvidován “reformní” politikou zvanou nemáme peníze - zvýšíme daně.

Jenomže každý pohár jednou přeteče. I ten současný evropsko-socialistický s multikulturní tváří. Ještě pár kapek krupčních zlodějin, pár nově dospělých či přivandrovaných nepřizpůsobivých tahounů elektorátu současných politických lídrů, kterým ujede mačeta, pár demagogických vět o budoucí prosperitě a nutnosti si utahovat opasky. Soudný člověk si toto již dlouho nemůže nechat líbit. Chovají se k nám jako k jatečnímu dobytku, chovejme se tak i my k nim! Opravdová změna systému nastane pouze a jedině dnem, kdy se všichni v tomto článku připodobnění začnou stěhovat z vládních hradů do poněkud skromněji zařízených pokojů na jiných hradech, jako je například Mírov.

Věřím ,že se toho dožiju. Bez této víry nemá cenu žít, psát a ani za nic bojovat. Nechci na konci svého života jen kostatovat, že jsem byl nejdříve vězněm v komunistickém koncentráku a poté tupou ovcí a dojnou krávou pro vysmáté oligarchy bez špetky studu a svědomí, jejichž jedinou předností byly přátelské vazby na kápa z tohoto bolševického vězení. Snad to bude již tento rok. Rok 2012 má býti rokem změn, rokem nula. Pojďme se společně zasadit o to, aby nám jej zase někdo neukradl.

Narovnejme hřbet a neryjme držkou v zemi! Heslo “Nejsme jako oni!” zapomeňme. Pravda a láska v podání jejich současných samozvaných apoštolů nikdy nezvítězí. Nenechme ze sebe dělat neustále jen užitečné idioty určené k totálnímu vysátí parazity. Ozvěme se a začněme rány vracet. Jinak my tady dole, co nejsme přisátí na státním prsu, budeme dožívat své životy pod kuratelou finančních drábů a exektuorsko-soudcovské mafie na pokraji psychického vyčerpání, budeme pojídat předaněné odpadky v lesklých obalech, topit dřívím a svítit svíčkami. Neboť pokud nás dnes stát okrádá již o tři čtvrtiny příjmů a pracovníkům ministerstva financí se to přád zdá málo, nemůže to jinam dospět. Nenechme se zašlapat až na samé dno této žumpy, osvoboďme mysl a zvedněme hlavy! Dobytek určený na porážku k panské hostině přeci jen už nejsme. Nebo snad ano?