Uvolněné vyvážení hnoje, aneb bulvár Jana Krause

Musím tomuto chlápkovi přiznat poměrně slušné charisma a profesionální pohotovost v myšlenkových pochodech. Jeho talk show s červeným otomanem patřila a snad ještě bude patřit mezi to lepší, čím se nám televizní stanice podbízejí. Mezi hromadami primitivních růžových ordinací, krátkých vztahů, céčkových kriminálek, rozjuchaných estrád a politicky “korektních” dokumentů to však bohužel není až tak veliké umění.

Zdroj: Ceska televize

Jan Kraus postupem času vytvořil kolem své osoby aureolu drsného moderátorského pitbulla, který svoje hosty bez milosti roztrhá na kusy a poté s povýšeným úsměvem předává pokyn hudební skupině svého syna by zahrála některou z melodií nalezenou na You Tube. Řada osobností prý tak raději pozvání odmítá, neboť idiota ze sebe dělá rád málokdo.

Mně osobně to však až tak nepřipadá. Je pravdou, že pár “modelek” si Kraus vychutnal do puntíku. Je pravdou, že někdy mi bývá za něj trapno, když nehorázným způsobem tlačí na pilu třeba v otázce intimnějších zákoutí partnerských vztahů, je však také pravdou, že někdy si host sedá na lep jednoduchých otázek sám a ve slovním duelu je položen na lopatky spíše svým přispěním. Na druhou stranu však můžeme i v tomto pořadu vidět dostatečné množství skutečných osobností, které na úlohu fackovacího panáka ega páně moderátora nepřistoupí a výsledek je přinejmenším velmi slušný.

Bohužel poslední dobou zajímavých dílů této “show” tak nějak ubývá. Kraus se občas dušuje, že výběr hostů má na starosti dramaturgie pořadu a on do toho nemluví. Zdá se však, že opak je pravdou. Na pohovku si sedá stále více spřízněných duší, před nimiž je údajný bojový pes jen přikrčeným kňourajícím mopslíkem žadonící u cukříček souhlasu s jeho “velkým bojem” o čistotu našeho mediálního světa.

Chápu, že může být rozladěn, pokud jej pisálek z Rytmu života protáhne stokou polopravd a dovymýšlených extrasuperspeciál kauz pro první stránku obrázkového plátku. Chápu, že se mu nemusí líbit každé vyjádření Rady pro televizní vysílání, chápu jeho povzdechy nad jakousi “objetkivní vyvážeností”. Nepochopím však jeho formu boje a volbu spolubojovníků.

Zřejmě se shlédl v praktikách Martina Michala, neúnavného bulvárobijce, který má na pažbě mnoho zářezů ze soudních stání při obraně cti madam manželky. Neváhal tedy tuto vlídně usadit na otoman a servilně jí přihrávat při vysvětlování sporu s údajně nespolehlivou, nevypočitatelnou a o peníze ji obírající Martou Kubišovou. Nakonec ještě Helenka zazpívala jak za starých časů prvomájových estrád a mě se zvedal kufr.

Kam tedy kráčí Jan Kraus? Co nás čeká v jeho přadu v budoucnosti? Kdo budou další podobní hosté? Spolupracovníci z tvůrčího kolektivu knihy titána české literatury kultu osobnosti Jiří Krampol či Arnošt Lustig? Nebo snad sám nejvyšší mocností osvícený guru sociálního smíru, politické dohody, ikona politické vyváženosti a taktéž chrabrý voják na frontě svatého tažení proti novinářské nekorektnosti Jiří Paroubek?

No, snad to bude lepší než poslední host včerejšího dílu Veronika Nováková. Co to mělo být jsem nepochopil. Údajně snad zpěvačka? Účastnice nějaké té “superstar”? Jednalo se ze strany dramaturgie o naschvál, který měl ukázat na absurditu požadavku na vyváženost genderovou, národní, sociální, rasovou a intelektuální po výstupech Radka Štěpánka a Karla Hvížďaly? Pokud ano, povedlo se. Pokud ne, platí věta z titulku tohoto článku.

Uvolněte se prosím v diskusi. Pěkný den s Českou televizí a její objektivní vyvážeností.