Stovky a tisíce dopisů Davida Rátha

  Se zcela vážnou tváří nám hlavní socialistický doktor v nedělní televizní debatě tvrdil, že mu chodí denně stovky až tisíce dopisů od umírajících pacientů, kteří nemohou po kapsách najít 30, slovy: třicet, korun českých, aby mohli navštívit svého lékaře. Přidal historky o lidech s akutním infarktem, které místo aby na pohotovosti ošetřili, raději nechají potupně bez pomoci dodýchat na chodbě před automatem na vydávání stvrzenek, neboť než tam nebožák nahází mince, srdce nápor nevydrží. Vzhledem k tomu, že ministr Julínek, ačkoliv to nikdy nebyl žádný excelentní řečník, dokázal tentokráte jeho fantasmagorní výmysly s velmi klidnou tváří a jasnou argumentací vyvrátit, měl jsem ke konci pořadu pocit, že infarkt se pokouší o samotného MUDr. Rátha.

Poplatky u lékařů v této debatě odsoudilo asi 80% občanů. Je to zcela logické. Pokud by se odpovídalo na otázku: “Jste pro zdražení piva ?”, jistě by bylo záporných odpovědí ještě více. Nikdo si nechce nechat vytahovat peníze z vlastní peněženky jen tak. Navíc socansko-komunistická masáž hlavních zpravodajských médií o bezplatném zdravotnictví také vykonala svoje.

Takže poplatky jsou nutné zlo. Taky nejsem odvázaný z toho, že když musím na pohotovost, položím na stůl 90,- Kč, ačkoliv platím zdravotní i sociální.pojištění a k tomu nemalé daně. Jenomže, celou Julínkovu reformu nelze zúžit jen na vybírání poplatků. Má svoji logiku, hlavu i patu, nakonec snad dopomůže k tomu, abych v čekárně u obvodního lékaře neproseděl celé dopoledne, aby moje máma nemusela čekat na operaci kolena 10 měsíců, když kvůli bolesti v podstatě nemůže chodit, aby lidé neumírali kvůli pozdnímu termínu vyšetření na drahém přístroji, či drahé operace.

Zdraví je to nejcennější co máme. Stojí nám za 5 000,- Kč ročně, což je strop výdajů jednotlivého pacienta ? Stojí nám tyto peníze za to, aby se konečně tomuto nekontrolovatelnému molochovi rozkryly jeho karty ? Stojí nám tyto peníze za to, aby se péče stala více adresnější bez bohapustého plýtvání léky, bez zbytečně předepisovaných vyšetření lenivým simulantům, bez desítek položek na recepisech, které sponzorovaly farmaceutické koncerny ? Doufám, že ano.

Bývalý ministr zdravotnictví, ještě bývalejší zastánce absolutní komercializace zdravotnictví včetně všech poplatků a majitel soukromé polikliniky, svým příchodem k oranžovým soft komunistům obrátil o 180 stupňů. Ačkoliv vlády ČSSD střídaly v čele tohoto resortu figury jak na orloji, vyhlášky stíhaly různá nařízení snad každý týden a koncepce se měnily dle ranní nálady momentálního hlavouna, nepomohly obyčejnému pacientovi i zdravotnickému personálu ani za mák.

Nejzářnějším příkladem neschopnosti socanů najít jakoukoliv vizi je, že v důsledku jejich osmiletého panování nebudeme mít brzy asi žádné zdravotní sestry. Argument, že již více jak rok má toto ministerstvo ODS není relevantní, neboť dokud nebude současná reforma prosazena a zavedena do praxe, platí mantinely nastavené Ráthem s jeho soudruhy a soudružkami. Je neskutečné, jakou almužnu berou tyto ženy a dívky za svoji každodenní dřinu. Ležel jsem sám po těžké autohavárii několik týdnů na jednotce ARO, JIP i obyčejném pokoji. Mohu posoudit, co práce zdravotní sestry obnáší. Kolik úkonů denně vykonají a s jakou mírou odpovědnosti. Kolik lidských životů mají denně ve svých rukou, kolik pacientů pomůže zachránit jejich vlídné slovo a kvalifikovaná pomoc. Samozřejmě, že určujícím faktorem je vždy lékař, ale tam je ohodnocení jeho práce vcelku odpovídající, i když je zase vykoupeno množstvím přesčasových hodin a služeb. Sestřičky údajně mají základ kolem 13 000,- hrubého. Je to vůbec možné ?

Je to přesně v duchu současných Ráthových vizí o “bezplatném” zdravotnictví a komunistické filozofie oblbnout davy. Občana co nejvíce podojit na skrytých odvodech, které na výplatní pásce nebyly vidět, neboť se jednalo o údajnou platbu zaměstnavatele a takto vyždímané miliardy poté rozpustit v celém systému tak, aby nikdo přesně nemohl zkontrolovat, kam se vlastně poděly.

Hlavně, že o nich může rozhodovat stranické politbyro, či pár kamarádíčků na úřadech, kteří vždy přesně vědí, která firma dodává ty správné léky a přístroje a ještě navíc umí pěkně inzerovat v časopise pana doktora lidumila. Také pomoc zoufalé přítelkyni Součkové, která si nevšimla svých právníků na ministerstvu a vyžádala si na mezinárodní arbitráž o miliardy soukromého advokáta, kterému by většina z nás nesvěřila ani rozvod, je zajímavou kauzou, která stála daňové poplatníky 10 miliónů korun na odměnu pro tohoto pána. Na sestřičky pak jaksi nezbývá.

Ano, z cizího krev neteče, a proto je přerozdělování hlavním hobby socialistů i komunistů. Jen z tohoto důvodu neustále vytváří iluzi o jakémsi sociálním superstátu, který se o vás rád a zadarmo postará. Občanovi občas předhodí nějakou ohlodanou kůstku v podobě pastelkovného, ale ty hlavní hromady peněz donekonečna přesouvají takovým způsobem, aby vždy něco upadlo pod vlastní slamník. “Zdroje přece jsou!” jak pravil taťka Špidla. Jenomže ona je ta bolševická parta vidí hlavně v okrádání slušných pracujících lidí na daních a povinných odvodech tak zamlžených oparem neidentifikovatelnosti, že bychom na vyplnění daňového přiznání za chvíli potřebovali absolutorium z Harvardské university.

Ačkoliv se to snaží dr. Ráth a jemu podobní neustále skrývat, jejich demagogické lži a polopravdy stále směřují jen k jedinému cíli. Vrátit se zpět ke korytům za každou cenu. Proto ty takřka neuvěřitelné pohádky v nedělní debatě, proto vykreslování všech kroků současné vlády jako cesty do náruče bídy a utrpení. Julínkova reforma, ač se nám může zdát dosti přísná, má totiž jeden hlavní cíl, kterým je transparentnost výdajů. To je v konečném součtu moc dobré pro občana a moc špatné pro různé zkorumpované přerozdělovače. Asi proto se socanům i komunistům tak velmi nelíbí a nemohou dopustit její zavedení. Oni jsou zyklí na jiné postupy.

Nejparadoxnějším argumentem Davida Rátha je pak strach z privatizace nemocnic nebo zdravotních pojišťoven. Prý tam budou nespravedlivě a nekontrolovaně bohatnout vlastníci a pacienti nedostanou svá vyšetření a léky. Jak je potom možné, že on sám je vlastníkem polikliniky? Taky zde lidé umírají po chodbách, zatímco on se směje s plným břichem vybraných lahůdek za zdmi své majitelské kanceláře ? Proč tedy nevrátí tuto polikliniku státu ?