Soudruzi milionáři a dojné krávy

  V jednom ze svých předcházejících článků jsem napsal, že největším problémem levicových politiků je skrýt před svými voliči, že jejich programem je vytvořit jednotnou masu chudáků, která bude závislá na státních milodarech, zatímco oni, díky šikovnému přerozdělování hromad peněz od nich vybraných, budou žíti v pohádkovém bohatství, obklopeni suitou přisluhovačů, udavačů a řitních alpinistů. Dnes bych jen dodal - ještě navíc musí předstírat, že s lidmi na pokraji bídy soucítí a jsou jim jejich problémy vlastní. Zcela jistě o tom přemýšlí Stanislav Gross ve svém novém bytě na Floridě, poslanec Jandák s rouškou při setkání se smradlavými důchodci i uhlem ušpiněný horník Paroubek, rozdávající usměvy do kamer a fotoaprátů jako kdyby právě překonal největší rekord úderníka Stachanova.

Nejsem jistě tak naivní, abych si idealizoval jejich kolegy z opačného spektra politické křivky. I oni zcela jistě rádi využijí kdejaké možnosti přilepšení v rodinném rozpočtu. Tu nějaká funkce v dozorčí radě polostátní akciovky, tam politická jednání na svazích alpských sjezdovek, občas manželka, milenka či šikovný synek jako nepostradatelný poradce nebo asistent. Bohužel, tak jsme si své zastupitele vychovali a pokud se rozhlédneme po světě, nejsme vůbec sami. Snad nejzářivěšjím příkladem je bruselský moloch přeplacených byrokratů vymýšlejících jedno nesmyslné nařízení za druhým, jen aby ospravedlnili podstatu svojí zbytečné existence.

Politik je opravdu zvláštní živočišný druh. Pod pláštíkem velkých ideálů se ve velké většině případů schovává obyčejná málá domů. Skoro to vypadá, že i ten nejcharakternější jedinec nemá šanci v soukolí dobře namazaného stroje velké politiky obstát, aniž by porušil základní pravidla obyčejné lidské morálky a etiky. Kdo sleduje vynikající britský seriál “Jistě, pane ministře (premiére)!”, ví jak to myslím.

Vážím si proto těch voličů, kteří dokáží rozpoznat alespoň snahu o lepší příští od totální negativistické demagogie s refrénem Pražského výběru: “Nejdřív si nahrabat, pak vem to ďas!” Vážím si lidí, kteří i přes dosti značné znechucení většiny společnosti se zastupitelskými sbory dokáží dáti na misku vah vizi prosperity a svobody oproti prožírání budoucnosti. Vážím si lidí, kteří nefňukají s nataženou rukou směrem k potěmkinovskému sociálnímu státu a dokáží se postarat sami o sebe. Vážím si lidí, kteří se umí poctivě uživit a při tom nezávidí sousedovi větší chlívek vybudovaný na stejných základech.

Každý člověk by měl mít svoji hrdost a potřebu osobní svobody. Nechápu tedy levicové hrátky na několik vyvolených, kteří budou za nás rozhodovat, co je dobré a co ne. Nechápu, jak někdo může dobrovolně souhlasit s odevzdáním většiny svých vydělaných peněz na sociální pokusy a druhou, či třetí cestu k prosperitě pod taktovkou novodobých samozvaných spasitelů chudých a utlačovaných v tiché koalici KSČM-ČSSD. Nechápu, proč někteří lidé stále ještě věří těmto soudruhům milionářům, kterým ve slabých chvilkách unikají obyčejným člověkem pohrdající věty typu: “Kdo z Vás to má ?” nebo přirovnávající důchodce ke smradu a krokodýlům.

Vždyť i ten poslední pomocný dělník v nadnárodní montovně, či toaletářka v metru platí daně. A ne malé, jak se nám politici stále snaží namluvit. (Omlouvám se dotyčným profesím, vybral jsem je jen jako ilustraci, vážím si všech, kteří přes sockomunistickou masáž o báječné a všeřešící sociální síti ještě chodí do práce.) V konečném důsledku opravdu odevzdáváme našim přerozdělovačům takřka tři čtvrtiny z naší výplaty. Zlaté časy feudálních desátků ! Asi i ta již dnes “historicky znemožněná” šlechta věděla, že kráva může nadojit jen určité množství mléka, a že pokud budou chtít každý den víc a více, zřejmě jim brzy odejde do zvířecího nebe.

Proč tedy i přes tyto nekřesťanské peníze odevzdávané státu při každé platbě za cokoliv, při každém styku s úřednickou mašinérií, při přebírání výplaty, ale třeba i při obdržení většího dárku, necháváme s sebou jednat jako s dojnými krávami a spousta našich spoluobčanů se chce nechat dojit ještě více ? Proč chtějí ze svého výdělku mermomocí podporovat jakousi kastu vyvolených, která je nejdříve téměř o vše obere, aby jim pak s velkou pompou něco málo vrátila přes armádu zbytečných úředníků, kterým vždy ne nepodstatná část peněz zůstane mezi prsty. Proč si tito lidé dobrovolně hřejí na prsou hada, který je jen zneužívá ? Copak jsou tak hloupí, že neustále věří stokráte opakované lži o všeobecné sociální rovnosti ?

Co je tedy špatného na pravicovém vidění světa, kdy základním principem je minimum státních zásahů do hmotného i duševního vlastnictví jednotlivce ? Proč se někteří lidé brání malým daním a malému státnímu aparátu ? Proč mají potřebu neustále se schovávat ve velkém stádu stejně chudých, čekajíce na milodary od velkých vůdců ? Není lepší si o svém životě rozhodovat sám, i za cenu toho, že moje dítě nedostane pastelkovné ?

Paroubek po dlouhém čase představil něco málo ze zřejmě přísně tajného volebního programu ČSSD. Jedná se o návrat k progresívnějšímu zdanění a hru na schovávanou s odvody ze mzdy. Klasické levičácké ohlupování národa. Co je špatného na rovné dani ? Třeba 15 %. Příjem 100 000,- znamená daň 15 000,- Kč, příjem 10 000,- daň 1 500,- Kč. Více vydělávající zaplatí o 13 500,- Kč více, je tam i sociální aspekt. Dle ČSSD – bohatší 30 000,- na dani, ten chudší 1 000,- nebo taky nic. To je sociálně spravedlivé, to je dobré pro rozvoj ekonomiky, to je motivace k vyšší výkonosti? Kecy! Je to jen atak na nejnižší pudy závistivců.

Stejné je to i s odvody z mezd. Ačkoliv Kalousek není žádný fenomenální finančník, vážím si jeho snahy o zpřehlednění plateb směrem ke státu. Ano, médii již zmiňovaná superdaň ve výši 40%. Ono, pokud by politici hráli s úplně otevřenými kartami, mohly by se zrušit všechny daně (DPH, spotřební, silniční, dědická, darovací ap.) i daně, kterým se u nás říká odvody na sociální a zdravotní zabezpečení a zůstala by opravdu jediná daň (obdoba onoho feudálního desátku). Jenomže by to nebylo 40%, ale něco kolem 75% ! To by bylo pozdvižení ! Daňové přiznání na jednom řádku a každý by přesně viděl co jej ten sociální stát opravdu stojí hned při přebírání výplaty. Proč se toho Paroubek a jeho suita tolik bojí ? Proč chtějí jít přesně opačnou cestou ?

Ano, jen dva malé střípky, které skládají mozaiku rozdílů pravicového a levicového vidění světa. Můžeme nadávat Topolánkovi, že používá poněkud neadekvátní výrazy, můžeme vyčítat Tlustému jeho kariéristickou aférku s KSČ, můžeme se mračit na jasně vyprofilované názory v projevech presidenta Klause. Měli bychom však podpořit jejich snahu o transparetní ekonomické prostředí a odklon od direktiv státu ke svobodě občana. Třetí cesty levicových populistů sice vedou k bytům na Floridě, miliónům v krabicích od bot, kakaovým direktorům a biolíhovým specialistům. Ne však pro všechny, ale jen pro ty vyvolené samozvané přerozdělovače našich daní ! Takže : “Kdo z Vás to má, dámy a pánové ?”

Zajímavé články též na: www.pravyblog.blog.cz