Socka vs. podnikatel: reálný příběh současnosti

Býti podnikatelem je stav ducha. Není to o penězích, o golfu či o nejnovějším BMW. Je to o postoji k životu. Máte spostu možností jak se živit naprosto jiným, nekonfliktním a pohodovým způsobem, ale přesto se pustíte do absolutního rizika likvidace vlastní osobnosti, včetně blízké rodiny, a jednoho dne, místo abyste si našli klidné zaměstnání, vyřídili si invalidní důchod či se přihlásili na úřadu práce, založíte firmu.

Okolí reaguje různě. Pro spoustu lidí se okamžitě stáváte přinejmenším zbohatlickým podvodníkem, co nemá nic jiného na práci než vymýšlet finty na berní úřad a vidlema přehrabovat tisícikoruny, pro jiné jste infantilní snílek, který pozbyl soudnosti, neboť poctivě podnikat se u nás prostě nedá a jen malá skupinka lidí to cítí stejně a snad vám i drží palce.

V České republice se díky mediální masáži vžilo slovo podnikatel i pro skupiny lidí, jejichž činnost nemá s tímto pojmem pranic společného. Kudla se mi otevírá v kapse, když vidím televizní reporáže o “podnikatelích” co za grant z EU provozují školy pro studenty, kteří tam ani nechodí, co vyhrávají státní zakázky i přes neuvěřitelně nevýhodnou cenovou nabídku, co naslibují tutové zisky, zprostředkování půjčky či několikanásobné zhodnocení celoživotních úspor za desetitisícové poplatky předem, co umí vydělat milióny na překupu bezcenných akcií, co prý manažersky řídí polostátní dotované akciovky, co poskytují draze placené rady bezradným, avšak již tak draze placeným úředníkům či dokonce samotným poslancům.

Označení pro tyto “vyjímečné” osobnosti, v nemalé míře dokonce považované za kapitány ekonomiky, je daleko (s)prostější. Nechť si laskavý čtenář dosadí dle libosti. Podnikatelé to však nejsou ani za mák. Zkuste se tedy se mnou ponořit do hlubin duše podnikatele v pravém slova smyslu.

Spousta lidí, kteří to v životě nezkusili, považuje soukromé podnikání za procházku růžovou zahradou, kde dotyčný jen občas zvedne telefon, sem tam obskočí úřady, dělá machra na zaměstnance a potom už jen plánuje golfové turnaje, vybírá extotické dovolené, stále mladší milenky a nejfajnovější auťáky na leasing. Realita je však poněkud jinde.

Malý příklad: Firma má obrat 1 000 000,- Kč měsíčně. Už v tomto bodě dochází u některých jedinců k prvnímu nepochopení (opravdu jsem se s takovými lidmi setkal), neboť mají dojem, že co tržba, to zisk - to peníze na soukromé radosti živnostníka a nechápou, proč si ten “zloděj” stěžuje. Neumí totiž dopočítat následující:

• náklady na materiál (zboží) cca ... 600 000,- Kč
• náklady na mzdy – 10 zaměstnanců – čistá mzda ... 192 950,- Kč
• odvody na sociální zabezpečení ... 78 750,- Kč
• odvody na zdravotní zabezpečení ... 33 750,- Kč
• daně z mezd ... 29 550,- Kč
• provozní režie ... 80 000,- Kč
• nájemné, leasing (auta, stroje ap.), úvěry ... 100 000,- Kč
• DPH ... 80 000,- Kč

Celkem tedy musí firma vydat měsíčně na nákladech, odvodech a DPH 1 195 000,- Kč. Hrůza?! Chybí zhruba 220 000,- Kč k tomu, aby pan “vykořisťovatel” měl po zdanění alespoň takový měsíční výdělek jako jeho zaměstnanec. (Mimochodem takřka přesně to, o co obere firmu náš všeobjímající sociální stát). Nehledejte v tomto propočtu nějaké účetní zákonitosti, jde jen kvantum peněz, které prostě musí firma měsíčně na svůj provoz získat. Co s tím?

Někomu se nebude pozdávat výše marže. Věřte, že u obchodníků je poměrně běžná, ne-li často i nižší, u výrobců možná o málo větší, ale zase s obrovským rizikem nezaplaceného zboží na faktury.

Vysoký počet zaměstnanců? Ano možná, ale nikoliv příliš nadnesený. I ostatní částky – provozní režie, nájemné ap. oscilují kolem reálného průměru na výrobní či obchodní firmu. Co dál?

Snížit počet zaměstnanců, popřípadě přijmout za svůj, například poslanci hojně využívaný, Schwarz systém, který však pro obyčejného smrtelníka může skončit několikaletým kriminálem, což bývá spolu s další hrozbou snížení kvality produkce či služeb osudové. Těžké rozhodnutí.

Zvýšit marži. Hrozí ztráta konkurenceschopnosti, což je hlavně v kontextu se soupeřením s firmami čerpajícími různé státní investiční pobídky takřka fatální. Kdo jednou ztratí na trhu svoje místo, zpět jej, obzvláště v době krize, s pravděpodobností hraničící s jistotou, nezíská. Ještě těžší rozhodnutí.

Neinvestovat do vybavení, modernizace vozového parku či výrobních prostor. Cesta do pekel taktéž. Firma musí mít vizi a nabídku svojí produkce neustále vylepšovat, neboť platící zákazník je zhýčkaný a velmi náročný pán.

Neplatit odvody státu, zaměstnancům naoko snížit mzdy a dávat jim doplatek “bokem”, nevystavovat daňové doklady, neplatit dodavatelům, “optimalizovat” daňové přiznání – kriminální pojmy, které se však v době nejvyšší nouze zcela jistě honí hlavou nejednoho soukromého vlastníka firmy, neboť neví kudy kam. Když potom do toho příjde pár nezaplacených pohledávek, povinnost vyplatit odstupné odcházejícím zaměstnancům, pokles poptávky z důvodu všeobecné krize na trhu a obálka s předpisem penále z finančního úřadu za pozdní úhradu těžce doplacených daní, přichází na řadu Sofiina volba.

Jistě, jen v přeneseném slova smyslu, neboť život je přeci o něčem jiném, než o jednom pokusu o soukromé podnikání. Přesto tuším, že v letošním roce bude hodně majitelů živností či firem stát na osudové křižovatce, a proto si na závěr dovolím pár dobře míněných rad:

Vážení podnikatelé v pravém slova smyslu, vy kteří jste šli do toho obrovského rizika bez berliček různých státních dotací, přítelíčků rozdávajících státní zakázky, bez ochrané ruky polostátního molochu, vy kteří nemáte svůj “byznysplán” založený na podvodech a praní přerozdělovaných peněz, vězte: Nehodíte se do této doby. Celá vládnoucí garnitura, zákonodárství, média i ti, co by to ani za nic na světě nikdy nezkusili mají zcela jiný morální kodex. Zlomte v sobě svoji hrdost, schopnost odvážně zariskovat, umlčte svědomí i touhu po svobodném životě. Stav ducha, který se dnes nosí je socka.

Socka ve smyslu duchovním, nikoliv materiálním. Staňte se zaměstnancem, pozor, nikoliv však opravdu pracujícím zaměstnancem!, bez soudržnosti a vztahu k chlebodárci, bez zbytečných útrap a starostí. Požadujte všechny výhody Zákoníku práce, požadujte velký plat a málo povinností, zaměstnanecké benefity, příplatky, doplatky, delší dovolené, firemní auta, telefony, ošatné, asistnety, poradce, požadujte jídlo za pakatel, pití zdarma, nekontrolovatelné surfování po internetu na firemním počítači, placenou přestávku na svačinu, oběd či večeři. Nedovolte šéfovi kontrolu vaší práce, nedovolte sexuální harašení, bossing, založte odbory. Když vás potom neuživí, požadujte odstupné ve výši troj, čtyř, pěti, co klidně i desetinásobku vaší hrubé mzdy. Pak se zase chvíli válejte doma na podpoře a znovu do toho kolotoče.

Staňte se kamarádem vlivného papaláše, popřípadě vlivným papalášem. Vynikající cesta, pokud si na podnikatele chcete alespoň hrát. Založíte akciovku s akciemi na majitele a už se kačky valí. Tam státní zakázka, tam čerpání dotace, onde přidělený grant z EU. Narvali jste státu do chřtánu dost peněz, tak co si jich pár nevzít zpátky. Uplácejte, lobbujte, noste nadité igelitky. Nakupujte akcie, šetřete do prasátka z náhrad, nechte si draze radit od manželky, milenky či strýce z Horní Dolní. Usmívejte se do televizních kamer a nic si nepamatujte, mluvte o boji proti korupci, proti krizi, o zářivých hvězdách a ještě lepších vizích. Večer se z toho opíjejte a pozvracejte. Nový den bude zase váš.

Staňte se zdravým invalidním důchodcem nebo se přihlašte k menšinové národnosti. Denně choďte vyřvávat na úřednice ze sociálky. Vydupejte si dávku na bydlení, na auto, na telefon, na děti, na oblečení, na jídlo, na pití, na pastelky, na počítač, na školu, na zubní pastu, na kočárek, na hrací automaty, na chlast, na cigára, na všechno. Pokud to nedostanete, povolejte média, ukažte jim neobyvatelný byt, bosé plačící děti, nemohoucího otce pod dekou na divanu. Ukažte jim bonzující sousedy z vedlejší ulice, kterým prý vadí vaše noční dýchánky. Ukažte jim tu nespravedlnost jak si oni bydlí s vodou, elektřinou i plynem a za vás to nikdo nechce zaplatit.

Co dodat? Snad jen, že je asi něco špatně. Tuto republiku táhne 2 000 000 lidí, kteří svou prací vytvářejí hodnoty. Buď jako živnostníci, vlastníci firem nebo jejich zaměstnanci, kteří dokáží společně vykouzlit nějaký ten zisk. Tato drtivá menšina obyvatel naší vlasti musí uživit celý zbytek populace. Jednak nepostradatelné, ale již státem placené profese jako učitel, záchranář, policista, soudce ap., stále se zvětšující množinu důchodců, dětskou budoucnost a zdravotně postižené. Už to je dost síla.

Jenomže ve výčtu bohužel nesmí chybět ještě ono závaží, které táhne naši společnost ke dnu. Je to extrémně bobtnající skupina sociálních parazitů a pijavic přisátých na státním přerozdělovacím penězovodu. Éterem létají oranžovorudé fráze, že budoucnost je v dalším zdanění schopných (oni raději říkají bohatých, aby se to závistivcům lépe dostalo pod kůži), neboť tam jsou ty bájné zdroje. Jen ať si někdo dovolí vydělat peníze. Nic nebude. Všechno zabavit a rozdělit “potřebným”. Tedy hlavně těm parazitům a pijavicím. Tyto si politická věrchuška vyrábí jak na běžícím pásu, neboť jí zaručují volební vítězství. To je program, který by si každý rozumný člověk měl vyčíst mezi řádky oranžových knih či rudých plakátů. Samostatné jedince zlikvidovat, ovcím trochu žrádla do žlabu a sami mlaskat. Kde je přirozená pravicová hráz této demagogii? Její nepatrné náznaky se samy bortí pod tíhou korupčních balvanů a děr ze státních zakázek.

Smutný pohled. Dostali společnost přesně tam, kam potřebovali. Podnikatel je nadávka, socka stavem mysli má na povel vzbuzovat lítost, pochopení a otevírat peněženky ku pomoci. Nasrat! Masochisticky si přeju letošní vítězství ve volbách pro všechny ty populistické tlachaly, kteří tady vykřikují o větších daňových výnosech při dalším zvýšení daní a odvodů, o třináctých důchodech, o sociálně spravedlivé progresivní dani, o zářivých hvězdách vycházejících při uchopení moci sociálněbolševickou klikou, o cestách z krize pod vedením ekonomických rádobyexpertů, popírajících obyčejný selský rozum i jasná fakta. Přeji si slyšet ty následné výmluvy na (ne)reálné rámce, neočekávaně malou daňovou výtěžnost, neočekávaně velkou nezaměstnanost, další neoočekávaný další úder krize či amerického brouka. Pak snad pochopí i jednodušší volič.

Zřejmě ten očistec potřebujeme jako sůl. Snad si jím projdeme a poté už se nebude multipapaláš, vedlejším povoláním také specialista na prodej inzerce do zbytečných tiskovin za státní peníze, usvědčený v přímém televizním přenosu ze lži smát jako nesvéprávný idiot (pro strážce čistoty textu - míněno jako medicínská klasifikace) a urážet všechny okolo, ale dostane, co mu patří. Jednu do rypáku a tepláky (pro strážce čistoty textu - míněno tak jak je napsáno). Pak se snad poměr mezi chápáním slov podnikatel a socka otočí. Dříve asi ne.