Roma Pride: A na co jsou vlastně hrdí?

V neděli 28. 10. 2018, tedy v den oslav 100. výročí založení ČSR, je v Praze naplánován Pochod romské hrdosti – Roma Pride. Celá událost má již nyní velké mediální pokrytí, nemůžete si jí nevšimnout.

Romea.cz například píše: Akce začne ve 14:15 na Hradčanském náměstí, kde Romové a jejich přátelé vystoupí, proti anticikanistickým výrokům prezidenta Zemana. Následně budou pochodovat centrem města na Staroměstské náměstí. Následný doprovodný program Pochodu romské hrdosti  proběhne v Žižkostele a zakončí ho vystoupení kapely Terne čhave. “Chceme jasně vystoupit proti nehorázným anticikanistickým lžím Miloše Zemana. Nelíbí se nám, jak šíří a posiluje nenávist proti  Romům. Sám mám odfáráno 31 let na šachtě, z těžké práce si nesu doživotní zdravotní následky. Zemanovy protiromské výroky nás Romy hluboce uráží,” uvedl Jozef Miker bývalý horník a jeden z organizátorů.

Tedy bohatě státem dotovaný cikánský aktivismus opět dostal zelenou a Romové nás budou přesvědčovat o tom, jak jsou milí, společenští, integrovaní a pracovití. A hlavně prý hrdí na svou kulturu, etnickou příslušnost a svoje životní zvyky i postoje.

Mají být tedy na co hrdí? Opravdu? Žijí zde s námi již několik dlouhých století. Jak se za tu dobu integrovali do naší majoritní společnosti? Ještě nedávno, za první republiky, byli společností, ale dokonce i státem chápáni jako něco obtížného, které se potuluje krajinou a dělá nepříjemnosti. Do mnohých obcí měli cikáni z tohoto důvodu vstup zakázán, v literatuře byli zobrazováni většinou jako zloději slepic, četnictvo je mělo v merku. V dnešní politicky korektní době je již samozřejmě se takto o cikánech vyjadřovat, či dokonce o nich takto myslet zakázáno, ale ruku na srdce, co se změnilo?

Komunisté jim zakázali kočovat. Neomarxisté je přejmenovali na Romy a začali společnost pozitivně diskriminovat. Cikáni však žijí i dnes jako po staletí. Žádná integrace do majority se nekonala a nekoná. Sice už nekočují se svými povozy po krajině, ale většinou žijí ve svých ghettech, která často připomínají válkou zničené a nepořádkem zanesené oblasti zkázy. Několik málo výjimek, které pracují a vedou normální život, je svými soukmenovci jen vysmíváno a bráno za černé gádže, odpadlíky. Protože bílý gádžo je pro cikánské etnikum jen dojnou krávou, na které je přeci normální a nutné parazitovat.

Ano, tak se chovají po staletích společného soužití a všemožných snah všelijakých sluníčkářů o jejich integraci. Tak mají nastavené myšlení. Proto je drtivá většina z cikánů na sociálních dávkách a stále dělají společnosti jen problémy, nepřinášejíc jí žádný přínos. Na toto jsou hrdí?

Jsou hrdí na svůj etnický původ, když se k němu při sčítání obyvatel většinově ani nepřihlašují? Jsou hrdí na své děti, které často ani neposílají do školy, či tam tyto děti prolézají s odřenýma ušima, bez zájmu rodiny o jejich studijní výsledky? Jsou hrdí na vybydlené domy, zanesené tunami odpadků, které jim majoritní společnost dává zadarmo a ještě jim v nich platí nájmy? Jsou hrdí na celé generace cikánů, nikdy nepracujících a jen žebrajících na společnosti peníze, ústupky či výhody z pozitivní diskriminace? 

President Zeman o nich prý rasisticky řekl, že většinově nepracují. A oni proti tomu na svém Roma Pride budou protestovat. Protože Romea jich našla pár našla, kteří do práce chodí. Jenže. Za ty miliardy, které se již nacpaly do všech těch možných i nemožných prorómských neziskovek by měli být naopak výjimkou cikáni, kteří do práce nechodí a ne naopak. V čem je to rasistické?

Mají být tedy Romové na co hrdí? Na otázku si odpovězme dle našich současných zkušeností s tímto etnikem. Odpověď není politicky korektní. 

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz

Související články:

• O začleňování cikánské populace do většinové společnosti
• Cikáni křičí “diskriminace”, ale někteří nikdy nebudou pracovat…
• Většina cikánů nepracuje, neplatí nájem a žije z práce majority