Proč nestojí litr benzínu 10,- Kč?

Protože se většina obyvatelstva prozatím nechala obalamutit historkou o budování eurosocialistického ráje s lidskou tváří a vládnoucí kastě šílených přerozdělovačů peněz baští všechny sliby i s navijákem. Za pofidérní vidinu jakési mlhavé jistoty ve stáří a nemoci, kterou dokonale využívají volební štáby všech “soupeřících” partají, jsme byli donuceni k novodobému nevolnictví ve prospěch několika málo jedinců seskupených ve vedení zkorumpovaných spolků s mafiánskými způsoby řízení, které jen díky neutuchající pomoci mediální virtuální reality mají Potěmkinovské nálepky demokratických politických stran.

Ačkoliv jsme se v roce 1989 konečně zbavili toho nejodpornějšího smradu z bolševické kuchyně a mohli po letech fašistické a komunistické diktatury alespoň malinko zvednout hlavu i narovnat hřbet, neměli bychom si nechat kálet na hlavu ani novým panstvem. Tak samozřejmé věci jako je svoboda slova a pohybu nám nesmí nechat na očích růžové brýle. Je sice pravdou, že určitý posun vpřed nastal, ale to, že každý pátý spoluobčan již není udavač StB, či že po nás nestřílí na hranicích s Rakouskem je přece natolik normální, že se to nemůže brát jako nějaké revoluční vítězství, ale návrat k přirozenému stavu.

Pokud tedy někdy v blízké budoucnosti nechceme zase rýt držkou v zemi, nesmíme tolerovat ani sebemenší náznaky omezování svobod jednotlivce. A to jak po stránce sociální tak i ekonomické. Dnes už nestačí říkat, že musíme být rádi za pád sovětského bloku se svými špicly, gulagy či nedostatky dámských vložek v prodejnách, ale musíme si též všímat těch tun exkrementů, které na nás dnes a denně padají z výšky “demokratických” vládnoucích paláců.

Tak, jak se společnost vyvíjí v posledních letech je, velmi jemně řečeno, poněkud nešťastné. Můžeme si na to víceméně otevřeně zanadávat, můžeme před tím odjet kamkoliv do světa, ale mnoho si nepomůžeme. Politická reprezentace s námi hraje falešnou hru na demokracii, která však ve své podstatě je pouze vládou nedotknutelné oligarchie, čehož jsme svědky při každém náznaku pokusu o řešení všemožných problémů s tímto typem vlády souvisejících.

Korupce, trestní nedotknutelnost mocných současných i bývalých, lobbystické kamarádčofty, úplatky, dehonestace nepohodlných, likvidace soběstačnosti, jediný správný názor protlačovaný mediálními zvratky, neustálé zvyšování plateb do bezedného státního měšce. Vše nám kousek po kousku ubírá kvalitu života, kousek po kousku ukrajuje z občanských svobod. Nenápadně, ne jako po výstřelu z Aurory, ale stále a o to pečlivěji.

Kde se to může zastavit? Až prohlédneme, že celá naše politická scéna je ve své podstatě jedna banda kamarádů z mokré čtvrti, která se v období předvolebním naoko škádlí, aby po odházení hlasovacích lístků ukázala svoji pravou tvář Bratrstva kočičí pracky? Že se programy hlavních politických seskupení prolínají v 90%, ačkoliv se jedni chvástají svou pravicovostí a druzí opakem? Že celé tyto hrátky mají jen maskovat pravý účel snažení figurek se zákonodárnou a výkonnou mocí, kterým je politický byznys bez skurpulí? Nenechme ze sebe dělat hlupáky.

Litr benzínu, zmíněný v titulku článku, by opravdu 10,- Kč stál, a ještě by z něj pumpaři museli odvést daň z příjmu, tedy tu logickou a pro nutný chod státu ospravedlnitelnou daň. Jenomže v současné době zaplatíme navíc téměř 5-6,- Kč DPH a 12,84 -13,79Kč daně spotřební, tedy více jak polovinu konečné ceny. Zdá se vám to adekvátní současnému stavu například silnic, které by se za tyto peníze měly opravovat?

Přitom stále jen slyšíme, že si musíme znovu pořádně utahovat opasky, neboť státní kasa je jaksi čím dál více prázdnější a brzy by nebylo ani na ty základní slibované sociální jistoty, kterými nás při každém volebním tanečku političtí matadoři ohlupují. Čeká nás tedy krach důchodového systému, kolaps zdravotnictví a státní bankrot? Kde jsou všechny ty peníze, když každého produktivního občana erár okrade pod pohrůžkou většího trestu než za zabití v opilosti o třičtvrtiny jeho výdělku? Kde jsou všechny ty peníze, když navíc je státní účet vytunelovaný na několik generací dopředu? Kdo to všechno bude za pár let platit? Jak? Z čeho?

Nenechávejme se tedy uchlácholit sametovou pohádkou o revoluci, která nás zbavila bolševika. Jen nám vrátila základní atributy naší důstojnosti, nikoliv pravou svobodu. Ta vypadá přeci jen jinak. Člověk se v ní nemusí cítit jako daňový otrok pod kuratelou nepotrestatelného panstva. Doufejme tedy, že v současné demokratické formě vlády na to příjde většina dříve než bude pozdě. Dříve než se současná demokracie, která již velmi přesahuje spíše k oligarchii, stane znovu nějakou formou totality – komunistickou, fašistickou nebo jen, v uvozovkách, socialistickou.

Vraťme se tedy ke kořenům a k tomu nejlepšímu, co kdy na světě bylo vymyšleno. K základním tezím ústavy USA, k vládě práva, k republikánskému systému. Jedině tehdy budeme schopni vzdorovat totálnímu ekonomickému nevolnictví a postupné ztrátě občanských svobod. Snad to není tak složité. Pevně věřím, že k tomu nebude nutno projít etapou státních bankrotů, vlnou občanských nepokojů a rabování, měnových kolapsů při hyperinflaci, nulových důchodů a ztrát zbytků lidské důstojnosti. Je to jen o nás samotných.