Pane Kříži, velmi rád čtu Vaše blogy.

Vaše věta: "Na jedné straně existuje skupina lidí, kteří by rádi svobodně žili, pracovali a vytvářeli hodnoty aniž by museli být pod dozorem panských drábů na každém kroku." vystihuje podstatu nespokojenosti jedné části občanů a druhá věta " Na protější straně však stojí stále se zvětšující společenská skupina, která „pochopila“ výhody sociálního státu a jejich jediným životním cílem, který však velice neradi přiznávají, je jakýmkoliv způsobem podojit erární kravku." ji umocňuje.

Ta nespokojená strana si musí projít ještě druhou náročnou etapou. Uspokojení z práce a zasloužených úspěchu ji bere ta druhá strana, které postačuje vzít si ekonomický zisk "pracujících". Paradoxní je, že jsou to ti, kteří kritizují podnikatele z vykořisťování pracujících a sami státním socialistickým systémem vykořisťují pracující a preferují nepracující. Ta pracující strana musí najít způsob, jak právo prostřednictvím parlamentního systému nastavit tak, aby bylo právem motivujícím a nikoliv zlodějským.

Světe div se, ale platit daně nechce nikdo (i když tady věčně brečí pouze jedna skupina). Tak to rozdělme : pracující je jeden pravicový stát, a ten zbytek (nezaměstnaní, důchdci, invalidé, atd.) druhý, sociální stát. Hm, a je po problému.  Že mě to nenapadlo dřív.

Gratuluji k famóznímu blogu jen tak dál, karma.

KARMA!

Obavám se, že díky socialistickému ne-realismu, je dalším vývojovým stupněm mnohých evropských států diktatura.

P.S. Humanismus je založen na pochopení podstaty solidární pomoci bližnímu, jako aktu dobrovolného vzdání se vlastních prostředků ve prospěch toho,kdo si je z objektivních důvodů nemůže opatřit vlastním přičiněním.. A utopističtí  snílkové z humanismu vyrobili nefunkční systém, kde pomoc je povinností a příjem solidární pomoci nárokem bez jakéhokoliv vyvážení plněním povinnosti, Tedy na solidární pomoc mají nárok i ty skupiny, které solidární pomoc nepotřebují, neb se objektivně o sebe mohou postarat sami. A to není humanismus, ani socialismus, ale marxistický komunismus, jehož  záměrem je  rozdělovat společné statky "Každému podle jeho potřeb" a razantní potlačení zásluhovosti.

Nedojde-li  rychle v Evropě k razantní systémové změně, a obavám se, že demokratickými metodami to nepůjde, dojde k tomu, ze nás agresivnější civilizace pohltí, neb Evropa bude rozvrácena revolucemi.

Kapitalismus a komunismus jsou marxistickoleninské termíny. Můžeme fungovat na základě marxistické ideologie?

Dal jsem karmu kolego, 

za pěkně napsaný článek, ale nesouhlasím s mnohým.

Kapitalismus byl, je a zůstane bezohlednou rvačkou o peníze, majetek a v podstatě často i o život. Korupce, zlodějna, podvody a okrádání jiných jsou jeho přirozenou součástí.

Spokojeně si v něm mohou žít nejen lidé, kteří skutečně používají ruce na práci, ale i tuneláři, podvodníci a zloději, pokud je nikdo nechytí dřív, než si nakradou a k tomu všemu si můžete připočítat kvanta různých úplatných příživníků, kteří tu kapitalistickou zlodějnu často i řídí. 

Takže hodně úspěchů s kapitalismem.

Tam kde nevládne právo, ale etatické pseudoprávo, které se vymýšlí hlasováním, tam masivně dochází k tomu co jste jmenoval.  To není chyba kapitalismu.

V podstatě lze souhlasit, ač bych to určitě nepojímal tak dramaticky až drasticky.

Rozdělme stát podle podle obecného pojímání na pravici (vpravo budou lidí živící se vlastním přičiněním) a levici (vlevo budou vykrádači našich kapes).

Jen pozor - pokud to bude pojato podle osy severo-jižní, pak pravičáci budou na východě a levičáci na západě. Sakra....

Jaké sakra? Západ začíná být ovládán neomarxisty.

Dneska je všechno na počítačích. Není problém, aby na Finančním ředitelství, Sociální správě a u dalších oganizací byly místo jednoho serveru s daty všech občanů a firem ty servery dva. Nebo tři. Každý se svým nastavením parametrů a každý pro jinou skupinu občanů.

Souhlasim s vami pane Cestr. Jen ta kapitalisticka spolecnost musi mit sva tvrda pravidla lidkosti. (Upton Sinclair - The Jungle z 1906). Ze se to da udelat, mohu dolozit vlastni zkusenosti. K autorovi hlavniho clanku jen malou poznamku. Pred tim rozdelenim bych osobne se snazil dat do rukou vedeni statu jedinci a jeho kontrolu zase do rukou skupiny jedincu (ne politickym stranam). Dat jim podminky pro ukazani svych kvalit. A obcanum pripominku pomoci jednoho claneku z federalni ustavy Svycarska: "Vsichni obcane se musi postarat o sebe same a podle jejich moznostipomoci dosahnou nejlepsich vysledku dane statem a spolecnosti." (volne prelozeno)

Jasná věc- jedni budou chodit  po zemi a druzí  po štolách, podsklepeních dolech. Logicky, tam je méně místa - tak to bude pro ty vychechtáče.....

Karma. Moje řeč. Ovšem po několika letech by ta falešným altruismem provoněná většina překročila stejně násilím vaše hranice a vzala si váš kapitál. Dokud se bude rodit více "pohodových" kolektivistů je to stále stejná písnička. Jako jedinou možnost vidím v tvrdé kritice sociálních kádrů. Sociálním může býti pouze a jen ten za kým je vidět tvořivé dílo v soukromí. O sociálních transferech prostě nemůže rozhodovat socialistický altruista v jakékoliv stranické barvě.

Státnedokáže vytvářet žádné hodnoty. Jeho nástrojem je násilí, a to je s tvořivoučinností v rozporu. Stát si dokáže brát jen tam, kde někdo jiný nějaké hodnotyvytvořil. 

Jak má vypadat správný společenský systém lze odvodit pouzez faktů reality - z toho, co to znamená být lidskou bytostí. Jaká je jejíurčující charakteristika. Co člověk potřebuje ke svému přežití. A má vůbecnějakou možnost přežívat, nebo je jen neschopným a méněcenným omylem přírody?Je lidská bytost schopná čelit realitě, úspěšně se v ní orientovat, a nakonec idosahovat úspěchů? Nebo je jen pohromami a neštěstím stíhaným ubožákem, proněhož je úspěch a štěstí jen něčím výjimečným a náhodným? Společenský systémmusí toto zásadní rozlišení reflektovat.

Takto přemýšlejí zastánci svobodné společnosti a laissezfaire kapitalismu. Zakládají-li své postoje konzistentně, vidí člověka jakovelkolepou bytost a důsledky jeho schopnosti dosahovat úspěchů a štěstíspatřují všude kolem sebe. Lidství určují výkony, uspokojení, štěstí, nikolivmizérie - třebaže může výjimečně přijít.

Proto bychom měli usilovat o kapitalismus. Nikoliv proto, žefunguje a že je schopný zajistit přežití i těm, kteří nedokáží produkovatdostatečnou sumu hodnot, a kteří by v jiném společenském systému strádali abídně umírali, ale zejména proto, že odpovídá lidské přirozenosti. Kekapitalismu bychom měli směřovat nikoliv proto, že umožňuje přežívat, aleproto, že umožňuje žít.

Pořád je to ale to staré právo silnějšího. Kapitalismus prohrává, protože je ovládnut humanismem. Dnes se neřeší problémy silou, ale jednáním. A tam většina vždy vyhraje. Chceme -li si humanistický postoj uchovat a mít alespoň nějakou naději, pak nezbývá než drasticky omezit zdroje, z kterých ta většina čerpá. Asi jako o tom píše Ayn Rand ve svých dílech.