Pívo, buřty, odbory

 “Táto, Máňa povídala, že se prej pojede na nějakou demograciji nebo demonzstraci, či co, do Prahy. To bysme mohli ject taky, bysemsi koupila ty nový plavky, u nás v konzumu mají prd a ještě drahý”, povídá v pátek paní Nespokojená svému choti. “No co, vlak bude zadarmo, tak já si dám aspoň U Fleků pár točeňáčků” odvětil manžel a jal se balit do igelitky řízky od večeře.

 Druhý den brzy vstali, posnídali a svižným krokem se odebrali k nádraží. Tam bylo známých ! Všichni ve svátečních šatech, každý měl nějaké mávátko a úsměv od ucha k uchu.

“Tady je to jak na 1. máje, viď táto? “ pravila paní Nespokojená, když dorazili k Domu odborů. Dechovky hrály, buřty se opékaly, pivo se pilo. Pan Nespokojený byl spokojený. Výlet se daří, teď si půjdou trochu zakřičet na Václavák, no a potom dá manželce pár kaček na ty plavky a půjde s kamarádama konečně k těm Flekům.

“To víš, že jo a podívej, támle je táta Falbr !” pravila hlava rodiny, upila malinko zvětralého piva a zapískala na píšťalku.

Průvod se pohnul. “Zastavte škrtformu !” zakřičeli manželé Nespokojení spolu s davem. “Je dusno,” povídá vedlepochodující paní,”asi bude pršet.”

“Stravenky nám neseberete!!!” skandují všichni pochodníci a kapela spustila do kroku. Konečně Václavské náměstí. “Teplo jak v prdeli,” praví pan Nespokojený, utíraje si z čela pot. Čepička ČMKOS je vlhká. Paní Nespokojená je vlhká celá, ale statečně tleská prvnímu řečníkovi.

“Reforma je batoh bláta a kamení” hřímá předseda Štěch. “Kdo to je táto?” ptá se paní Nespokojená manžela, “já myslela, že tady bude mluvit Paroubek.”

“Nevim, ale ukazovali ho tudle na Nově, povídal, že když Topolánek tu reformu prosadí, seberou nám hrozný peníze na daních a na těch příspěvkách ze sociálky, taky stravenky a všecko to dají bohatejm. Prej to Kalousek s Nečasem mají už upečený. Jéžíš ... a podívej Paroubek se Sobotkou jsou támhle. Klucí ušatí, já věděl, že nás v tom nenechají samotný!”

“Už je načase, zbavit se Nečase !” začal skandovat dav. “Hele, kluci a holky z KSM mají pěknej transparent” pravil pan Nespokojený, “a sluší jim to. No jo, taky jsem byl mladej, “ zasnil se při vzpomínce na schůzky se svazačkou Ančou. V dálce zahřmělo.

Řečníci se začali střídat, manžele začaly bolet nohy. “ To jak teďko mluví vo tom Čunkovi, to je ten jak nechal vystěhovat ty cikány ve Vsetíně ?” otáže se manželka svého Novou vzdělanějšího partnera, “dyť ten je celkem dobrej né, proč mu jako taky nadávaj ?”

“Von sedí v tý vládě s modrejma strakama,” odvětí choť a z plných plic spustí : “Hřešte klidně, křesťané, Čunek se vás zastane. Když si Čunek zahřeší, Vesecká to vyřeší," “Takže asi tak svatej nebude víš matko.”, dokončí myšlenku.

“Ježišmarjá mě někdo poblil!” zničehožnic zakřičí paní Nespokojená. “Hajzl vožralej, a ty taky furt nelemcej to pívo.” “Dej mi svátek, přijel sem se bavit a běž si to někam utřít, smrdíš potem a teď eště zvratkama. Fuj! Se mi zvedá kufr taky.”

Začaly padat první kapky, poté další, víc a více. “Se jim tady na to můžu...” zhodnotil situaci pan Nespokojený. “Ty pudeš pro plavky a já tady s Vencou ke Flekům,” obrátil se na přítele.

“Zichr, stejně tady kecaj furt dokola to samý, sem myslel, že tady budou aji ňáky mažoretky, aby bylo na co koukat. Todlencto je nuda, “ odvětil oslovený.

Tak manželé Nespokojení ukončili demonstraci, Paní sehnala krásné nové plavečky, pán si dal pár tmavých pivíček a spokojeně odjeli speciálním vlakem zase domů.

A předseda Štěch? No jejda, tomu se zvedlo ego.Nepřijelo sice slibovaných 50 000 demonstrantů, ale Právo napočítalo aspoň 30 tisíc, reálné odhady hovoří o 15-20 tisících “Nespokojených”.

Nechci se jich tímto příběhem nijak dotknout, je to jen literární fikce a nadsázka, ale měli by někdy lépe poslouchat svoje předáky. Co jim vlastně chtějí ti bossové za svých krásných kanceláří sdělit. Proč jim neustále vtloukají do hlavy, že chudí budou chudší, a že Topolánkova vláda to myslí dobře jen pro bohaté. Oni prostě jen bojují o svoje místo na slunci, protože bez “Nespokojených” by nebylo Štěchů, Paroubků a Filipů. Proto si vždy musí tito pánové najít nějaký terč a terfami do něj ovládat svoje stádíčko. Co na tom, že trojkoaliční reforma je tak měkká, že se tomu ani reforma nedá říkat a v podstatě nic neřeší (vždyť plánovaný schodek rozpočtu na rok 2008 se pohybuje okolo 78 miliard). To je při biliónovém státním dluhu cokoliv, ale určitě ne škrtreforma. Paní Tatcherová by zaplakala. Bohužel takto jsme rozdali karty při volbách a tak naše zadlužování bude pokračovat díky mandatorním výdajům do té doby, než se bude moci utvořit taková vláda, která nám do očí konečně řekne, že prostě na to nemáme peníze a ty povinné výdaje vlády opravdu seškrtá. Doufám, že to bude dříve, než prožijeme státní bankrot. Pak by nám bylo opravdu ouvej.