OVM: Král Václav se šmelinářským šmejdem

Přísně politicky frigidní, veřejnoprávně korektní, na všechny strany vyvážené, bezpohlavní, nemastné, neslané poobědní show Václava Moravce, ve kterém se nikdy nedozvíme více než se panu redaktorovi podaří v přípravě pilně nacvičit aniž by se jen náznakem doktnul podstaty přetřásaného problému, vypustilo na obyčejného člověka šrapnel v podobě písně Karla Kryla „Demokracie“.

Kdyby jen to. Ve studiu přítomní hosté se sice poctivě snažili rozmělnit tvrdá Krylova slova z roku 1993 i jeho postoj k polistopadovému vývoji, ale nezazněl pateticky zvednutý hlas, který by „kacířské“ myšlenky drtivě vyvracel, ani afektovaná obhajoba „svatého“ Václava presidenta, který se chudák po smrti již nemůže bránit, ba dokonce ani mantra pravdoláskového světa, že jsme prostě nebyli jako oni a někdo to dělat musel.

Zdá se, že 25 let po sametové parodii na lidovou revoluci pod vedením generálů z KGB a StB, konečně pohasíná aureola dokonalého světa usmívajících se lidiček, kteří bravurně položili na lopatky po zuby ozbrojená bolševická monstra jen silou svých pokrokových myšlenek, vahou svých osobností, pravdou či láskou, aby pak nastoupili na jejich místa a otočili kormidlo dějin opačným směrem.

Dokonce to vypadá, že Karel Kryl dokázal hned na počátku „přerodu“ společnosti mistrně odhadnout situaci, režii, scénář i hlavní postavy celé frašky. Viděl kdo si najednou pomohl k obrovským majetkům, kdo tuneluje továrny či banky, kdo koho a proč kryje. Viděl, že je to všechno jedna velká banda šmejdů, kteří si navzájem rozdělili moc, majetky a funkce, ačkoliv pro veřejnost hráli demokratické divadlo.

Jen z písně zmíněné v úvodu je zřejmé jak moc jej tento stav trápil a jak byl znechucen chováním tehdejších svatých obrázků politiky. Jsou zde jasné odkazy na nepochopitelnou kopulaci „oficiální“ disidentské předrevoluční opozice s jejich bývalými „trýzniteli“, na komunistickou prostituci revolučních ikon národa za hostiny u panských stolů, na beznadějnost ostatní společnosti, které jen vyměnili otrocké postroje.

Neumím to tak dokonale vyjádřit jako Karel Kryl, ale sdílím jeho pocity. A to se on již nemusel dožít dnešního stavu, kdy se to celé vrací zpět jako bumerang a ten šmejd, který je celou dobu u vesel, už se zase ani za svoje bolševické myšlení, sociálně inženýrské hospodaření, fízlovské řízení státu či stavění Potěmkinovských vesnic pomocí okrádání vlastních obyvatel nestydí a přidává do rudého kotle, co se do nás vejde.

Co tedy mělo v diskusi u Moravce zaznít při hodnocení Václava Havla,kterému se jeho pravověrní tak brání, neboť jejich hrdina je již mrtev (ačkoliv to má stejnou logiku jako kdybychom už nikdy neměli psát nic „nekorektního“ třeba o Hitlerovi, Stalinovi či Gottwaldovi, jelikož se již také nemohou sami obhajovat)? Ať je to jak chce, Václav Havel zaštítil svou obrovskou společenskou autoritou nepotrestání zločinů komunismu a jejich představitelů, ze kterých tak pomohl udělat šmelinářský šmejd znovu rozkrádající tehdejší státní majetek, čímž způsobil degradaci nových časů jen na kontinuální pokračování časů socialistických s falešnou demokratickou tváří.

Bylo mu to řečeno nejen Karlem Krylem, ale mnohými dalšími odpůrci komunistického režimu, kteří však nepatřili k vyvolenému jádru Charty 77. Až se někdy možná dozvíme všechna relevantní fakta, až pochopíme všechny restituční kšefty a rozklíčujeme osoby v pozadí, možná také pochopíme slova Petra Cibulky: „Vašku jsi prase, jsi prase, jsi hovado!“ a dojde nám proč je vyslovil.

Do té doby se můžeme nakrásně dojímat nad markety nacpanými zbožím, možností volně cestovat či estrádami v televizích a s klapkami na očích poslušně zaujímat postoje, místo abychom stáli.

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)

Související články:

V listopadu 89 jsme zrušili nevolnictví, ale otroky jsme dobrovolně zůstali!

Pomníky stavíte, prosím vás, komu?

Hrdinové a Jidášové roku 1989 aneb všechno je jinak. Pravda o 17 listopadu 1989