Tak nějak pokřikovala skupina sociálně nepřizpůsobivých občanů na pracovníka Technických služeb nad hromadou nechutně zapáchajících odpadků, lidských a zvířecích výkalů, kusů nábytku a změti dalších neidentifikovatelných předmětů. Pod nohama se jim míhali spokojení potkani, kteří po své denní dávce živin odbíhali do přilehlých nor plodit další potomstvo.
Bylo tomu právě skoro rok, co inkriminované místo nechala obec za mnoho tísícovek z našich daní vyčistit a dezinfikovat. Že se místo tohoto vynuceného úklidu mohlo opravit třeba několik chodníků nebo jinak zvelebit majetek města, tenkrát nikoho nenapadlo. Ze strachu před úderkami ochránců práv menšin raději nechali radní obyvatele okolních polorozpadlých domků s rukama v kapsách civět na pracovníky úklidových čet, jak jim jejich okolí dávají opět do pořádku.
Soudný člověk by očekával, že k podobné situaci již nedojde. Individua slabá jak na duchu, tak ve znalosti základních principů lidského soužití, ostentativně dávajíc na vědomí celému světu svoje fyziologické a asimilační problémy, pochopila samozřejmě tuto akci po svém. Nějaké „Bububu nebo tytyty!“ od odpovědných úředníků zapomněla hned druhý den.
Začalo nové množení. Množila se individua, množily se odpadky, množily se exkrementy, až se začali množit také potkani. Děsivý puch a geometrickou řadou narůstající počet hemžících se odpudivých „velkých myší“ způsobil příjezd televizních štábů. Měla to být reportáž o boji s nenáviděným a nebezpečným hlodavcem. Avšak ouha! Zakopaný pes byl poněkud jinde.
Další statisíce na znovuuvedení místa do pořádku se v obecní kase nenašly, nebo možná ani nechtěly najít. Na řadu přišlo Nerudovské: „Kam s ním?“ Bohužel starý pán měl se svým slamníkem jednodušší konání. Vysvětlit původcům této nechutné skládky, že by bylo dobré také po sobě uklízet ? Rozdat jim pracovní nástroje a čekat až se bude plocha znovu zelenat nově osetou travičkou ? Jak malicherné !
Ústa roztažená do pohrdlivého úsměvu těchto „chudáků“ je odpovědí na výše uvedené nápady. Oni jsou přece ti slabí, utlačovaní a diskriminovaní. Tak je to naučili. Natahovat ruce po všech možných i nemožných příspěvcích od státu, co nejhlasitěji křičet na úřadech a hlavně nikdy nepracovat. To je přece potupa. Makat musí jiní blbečci ! Každý den ráno vstávat, dřit do úmoru, aby mohli zaplatit pořádné daně. Kdo platí málo, nebo nemůže – do kriminálu s ním. Jak by to vypadalo ? Kdo by pak živil tuto odpadkovou skupinu ?
Celý tento případ je výsměch. Výsměch všem poctivým a pracovitým lidem, kteří svůj život zasvětili budování civilizované lidské společnosti. Výsměch všem, kteří mají tu smůlu, že jejich intelektuální potenciál jim neumožňuje kálet před vlastní práh. Výsměch všem, kteří pracují a platí nekřesťanské daně. Výsměch všem, kteří pochopili, že občan musí mít svoje práva, ale také povinnosti.
Co na to říkají ty různé granty podporované spolky budižkničemů, kteří mají z obhajoby těchto lidských hyen živnost? Nasadí montérky a pojedou tam uklidit sami ? Nebo počkají až ti potkani sežerou všechno okolo včetně jejich „ubližovaných“ ?
