Lustrace? Měly platit pro všechny členy KSČ

Tedy pokud to byla v roce 1989 opravdu nějaká revoluce... Proč se stále vracet do minulosti? Proč “primitivním antikomunismem” plevelit veřejný prostor? Proč se ptát jaký politický obchod se skrýval za heslem “Nejsme jako oni!”, a který umožnil poklidné rentiérské stáří nejviditelnějším bolševicko-estébáckým kreaturám, pohodlné převlečení kabátů nomenklaturním kádrům či přesun obrovských majetků do kapes vekslácké, justiční a fízlovské rudé mafie? Proč jitřit staré rány a nehledět do “radostné” budoucnosti pod vedením stále stejných typů politických figur jako za vlády KSČ?

Poučit se můžeme hned na několika současných událostech ve světě i doma. Začněme Ukrajinou. Málokdo dokáže přesně definovat co se vlastně v této zemi děje a co je podstatou problému. Nicméně je evidentní, že Janukovyč je přesně prototypem zkorumpovaného bolševického aparátčíka, který svoje povahové patologicky kriminální sklony využil k okrádání obyvatelstva za pomoci moci zákonné, výkonné i soudní. Stejně jako to zavedli bolševici v Rusku po výstřelu z Aurory, jako to zavedla jimi vyučená komunistická věrchuška po vítězství socialismu u nás a stejně jako je dnes následuje většina současných politických vůdců v neomarxisticky udaněné, přeregulované a předotované EU. Není tedy s podivem, že ožebračované obyvatelstvo využilo i poněkud kontroverzní možnosti se jej zbavit.

Kontroverznost této možnosti pak spočívá hlavně v tom, že se sice nejspíše zbavili ortodoxního komunistického zloděje a násilníka, ale po hlavě se vrhají do náručí jemu velmi podobných eurosocialistů, kteří předvádí svoje sociální inženýrství za stejným účelem jako on, při faktickém rozkladu euroatlantické civilisace. Pokud tedy doufají ve zlepšení situace, musí si uvědomit, že dokud bude většina elektorátu slyšet na demagogické fabulace o velkém státu, který zařídí všem stejný blahobyt, nutně se to vždy musí stejně zvrhnout v jedno velké okradení produktivního obyvatelstva a naloupené fanfarónské kýčovité bohatství všelijakých Janukovyčů. A není úplně jasné, zdali hlavní ikona ukrajinské opozice, Bruselem řízená Tymošenková je právě tou pravou čistou lilií, kterou Ukrajina na své nové cestě očisty potřebuje.

Socialistické nadšení, které nám dnes vnucují salámovou metodou naši političtí vůdci pod vlajkou EU zavládlo před několika lety i například ve Venezuele. Padre Sánchez jen malinko předstihl Evropu v činech. Fantasmagorické sociální projekty a ekonomické pokusy uvedl v praxi, aby prý pozvedl životní úroveň obyčejného všeholidu. Sám se sice již nedožil současných katastrofických konců, kdy země tak bohatá na nerostné suroviny nedokáže svým občanům zajistit ani toaletní papír a základní potraviny, ale realita je zřejmě natolik tvrdá, že o ní téměř mlčí všechna “demokratická” veřejnoprávní evropská média. Proč asi?

Historickou paralelou můžeme pak vysledovat velkou podobnost se snažením našich domácích soudruhů při budování socialismu v naší vlasti. Také bylo období, kdy papír na záchodě muselo vystřídat Rudé právo. Nicméně je to logické. Každému socialistovi jednou dojdou ty peníze druhých, po kterých se tak rád sápe, které tak rád přerozděluje, a ze kterých tak rád žije. Janukovyč, Sánchez, Sobotka, Filip, o jeden krvavý stupeň výše Gottwald, Stalin, Hitler. Všechno stejná sorta se stejným uvažováním i cílem. Všechno stejný podvod na lidi, dokonale však ošetřený propagandou, užitečnými idioty a erárem placeným komparsem.

Kam však až může taková touha po moci, po ovládání ustrašeného davu a jeho statků, dojít jsme se přesvědčili v historii již několikrát. Přesto je mezi námi stále mnoho těch, kteří nám budou v zajetí vlastní hlouposti a neomylnosti tvrdit, že jen ještě větším utažením šroubů získáme více svobody, větším okrádáním více bohatství či vymazáním minulosti lepší budoucnost. Stejně jako soudružka učitelka Semelová, nechutně, bez uzardění, poplivající utrpení komunistických politických vězňů, obětí justičních vražd či zastřelených na hranici bolševického koncentráku.

A stejně jako též ve veřejnoprávní televizi vystupující její komunistická kolegyně Bebarová-Rujbrová, snažící se obhájit zrušení lustračního zákona. Toho zákona, který je jen malinkou kapkou zdání vypořádání se s totalitním režimem, když nedovoluje pustit k hlavním veslům jen ty jeho nejprovařenější udavače, kolaboranty a fízlokraty. Jaká je však jeho opravdu reálná síla ukazuje dnes kausa Bureš. Přesto ukřivděná soudružka Zuzka mele něco o porušování demokracie, o lidských právech. Zřejmě se jí v Parlamentu ČR zdá málo komunistických bachařů, agentů StB, donašečů, pohraničních střelců do zad či pendrekových mlátiček.

Takové lidské morální bahno můžeme sledovat každý den v televizi “veřejné služby”, takové zrůdné názory se linou z parlamentních lavic a různých médií i přes to, že máme jakýsi zákon o nelidskosti tohoto režimu, o potlačování lidských práv a svobod, kterého se dopouštěl. Přes to všechno se kruh opět pomalu uzavírá a hodně našich spoluobčanů tomu znovu tleská, neboť si nedokážou uvědomit základní příčinu současné hospodářské i společenské krize, kterou je neustálé hazardování na socialistických hranách demagogie, závisti, zloby, korupce, všeobecné bídy a nesvobody občanské i ekonomické, které tento systém produkuje.

Neboť nic jiného socialismus (komunismus, demokratický konzumní eurosocialismus) neumí ač jeho ideologičtí představitelé i zmanipulovaný elektorát budou ve strachu o vlastní pohodlí stále křičet do světa opak. Až situace i u nás dospěje do podobné fáze jako dnes na Ukrajině či ve Venezuele, udělejme revoluci lépe. S “lustračním zákonem” platným na všechny komunisty i socialisty. Vystavme konečně stop všem pokusům různých sociálních inženýrů, zastavme jejich loupeživé nájezdy na naše soukromé statky, nechme společnost svobodně dýchat a podnikat. S minimálním státem, s minimem přerozdělovaných peněz, s minimem byrokratické buzerace. Jen tak se dá ještě euroatlantická civilizace ve své tradiční podobě snad zachránit.

Najde se však v naší sociálně zdeformované, erárně korupční společnosti ještě vůbec někdo, kdo si to přizná a politicky nekorektně vzkáže všem neobolševickým pohrobkům ať si své socialistické přerozdělovací a propagandistické „dobro“ strčí už konečně do prdele, ať si někde ohradí kus země ostnatým drátem, aby jim tam nelezli špióni a diverzanti, a tam si konečně zkusí jednou žít za svoje, nikoliv za cizí? Mám ten pocit, že už je načase jenom já, nebo už si nás definitivně „kůpili všecky“?

Diskuse bez registrace, další články a zajímavosti: ZDE