Konec eurosocialistického mejdanu na dohled

Velmi brzy budeme svědky toho, kam vede vysněná třetí cesta ekonomických utopistů ultra Keynesiánského ražení, kteří by volný trh nejraději celý uregulovali do bezvědomí a veškeré vyprodukované hodnoty by přerozdělovali přes svoje zastupitelské kanceláře a spřátelené akciové společnosti. Vážené dámy a pánové, tato cesta vede, s prominutím, do prdele. Pro daňového poplatníka. Pro mocenské kliky napojené na státní penězovody je to naopak cesta do pozemského ráje. Musíme si to však nechat líbit donekonečna?

Denně se na sociálně zotročené nevolníky valí tisíce vyhlášek, nařízení, zákonných norem, zbytečných lejster, formulářů, dotazníků a nesmyslů. Denně jsme svědky neustálého skučení politických kormidelníků o potřebě stále větší bakule peněz na financování tzv. sociálního státu. Denně jsme svědky lživých prohlášení, že daňové zatížení je nízké, a proto nemáme na to či ono. Jaká je však pravda?

Stačí si pročíst zprávy jen z našeho malého českého dvorku za posledních pár týdnů. Z toho, co se nepodařilo oligarchii vládnoucí i opoziční zamést pod kobereček jasně vyplývá, že korupční zlodějina připravila občany ČR o stovky miliard korun. Kolik to dělá ve své reálné, neumetené, podobě si pak můžeme lehce domyslet. Příkladem nám budiž již dříve lehce propraný politický přivýdělek samojediného bývalého mašinfíry v řádu stovek miliónů, či aktuální “legální zákonná provize” zbrojařské firmy kamarádící s jeho politickým rivalem, tentokráte v desítkách miliard Kč.

Ještě vás baví v takovéhle společnosti žít? Ještě máte sílu si každý den pustit televizní zprávy či pročíst tisk? Ještě vás baví hrát v politickoabsurdní frašce na vyvolené a plátce daní? Nemáte někdy chuť odstěhovat se na odlehlé zapomenuté místo nedotčené “dobrodiním” zkorumpovaného státního aparátu spolu s jejich pobočníky v řídících funkcích polostátních monopolů? Já poslední dobou stále větší.

Česká společnost v roce 1989 sice opustila cestu socialismu sovětského typu, ale jen proto, aby okamžitě začala budovat nový eurosocialismus, který se velmi podobá německé verzi z 30. let minulého století. Hlavní ekonomické teze této éry ocenil svého času i MUDr. Ráth a jen řekl evidentní pravdu. Současní socialisté uvažují po makroekonomické stránce naprosto stejně jako Hitler und seine Bande. A stejně jako on si myslí, že jim to přinese plody v podobě volebních vítězství a ukojení mocenských i materiálních ambicí.

Politika přestala dávno býti službou občanovi, ale pouze a jedině nástrojem k obohacení vybrané sekty vládnoucích oligarchů. Veškerá činnost volených reprezentací je tedy zákonitě směřována k co největšímu přerozdělování peněz, vybraných za použití nejtvrdších metod a v co největší ještě možné sazbě od zbývajících daňových poplatníků.

Velkým zklamáním pro mne je fakt, že ani současná 118 koalice nekoná dle svých předvolebních proklamací. Sice se naoko snaží bojovat s korupcí a dalším zadlužováním, ovšem konkrétní kroky hovoří o opaku. Stále jedeme na vlně klientelismu, neschopnosti, neumětelství, přizdisráčství a mlácení prázdné slámy. Místo očekávaného snížení daňového zatížení jsme svědky jeho dalšího plíživého zvyšování ve stylu Bohuslava Sobotky, místo jednoduchých protikorupčních řešení, spočívajících v zeštíhlení státní správy a zjednodušení právního prostředí, se na nás valí návrhy nových zbytečných předpisů, vyhlášek a úřednických postů. Stačí, když si zakřičí pár odborově seskupených, státem placených, trubačů na náměstí a ještě, i těm nezbytečnějším z nich, snad zase rovnou přidáme nějakou kačku k platu čí další rentu. Však to někdo zaplatí! Nařídíme, zajistíme, vybereme, přerozdělíme!

Kdy tedy přijde konečně poslední hodina současného socialistického mejdanu? Kdy se konečně celý tento systém zhroutí a vláda tvá, ztracená, se k tobě lide navrátí? Kdy si přestaneme namlouvat, že ti nahoře to za nás všechno vymyslí a stát se o nás postará od kolébky do hrobu? Kdy o tom přesvědčíme onu snad méně přemýšlivou, snad méně sebou si jistou a k údajně nevysychajícímu státnímu prsu přisátou množinu spoluobčanů? Kdy už najednou zdroje nebudou?

Až nebude na důchody a léčbu banálních nemocí? Až při daňovém zatížení 95%? Až si stát bude dorovnávat příjmy dalším skokovým zvýšením ceny elektřiny, která v našem Absurdistánu jen supluje další daň? Až exekutoři polepí celou republiku kvůli nespláceným hypotékám? Až skončí poslední poctivý živnostník? Až nám zavřou montovny a přesunou je někam do Asie? Až budou mít bankovky hodnotu papírků z dětské hry?

Jsme ve stádiu za vteřinu dvanáct. Pokud stále bude většina populace otevřená tezím o společném blahobytu a sociálním smíru, který někdo někdy zaplatí, nepomůže nic. Bláhové ideje o společnosti státních zaměstnanců, sociálních parazitů, zázračně bohatých razítkovačů lejster a všem přerozdělujících správců státních financí jednou narazí. Narazí na skutečnost, že si společně zničili svého hostitele. Toho, co byl opravdu schopen vytvářet hodnoty, toho, který byl vysmíván, dehonestován, pomlouván, šikanován a pomocí zákonů postupně zbaven svých ekonomických svobod, aby si privilegovaní mohli pohodlně žít z legalizovaných krádeží jeho statků. Toho, který již dnes sám musí pod hrozbou kriminalizace živit 4 svoje spoluobčany.

O kolik více jich ještě může uživit? Nemáte pocit, že něco není v pořádku?