Komu vlastně chybí peníze z nevybraných daní?

Nenasytný Otesánek, zvaný socialistický stát, si ústy svých vládních biřiců směrem ke všeholidu neustále stěžuje, že nemá dostatek výživné potravy, ...

... by mohl konat své všeobjímající dobro, by mohl investovat do té  prosperující budoucnosti, by mohl zachraňovat všechny obyčejné člověky, by mohl integrovat do společnosti nepřizpůsobivé, by mohl rozdávat zadarmo školství, zdravotnictví, chléb a hry, aby prostě mohl konečně „fungovat“. Zle se dívá očima svých placených drábů i financů na poslední zbytky samostatně hodnoty produkujících poddaných a hledá kde by jim ještě více mohl utáhnout smyčku kolem krku, neboť zlovolní darebové nechtějí dobrovolně chcípat hlady po odevzdání všech nařízených daní či poplatků a dokonce někteří ukrývají před vládními výběrčími výpalného něco na přežití.

A tak tento stát, v roli nejvyššího exekutora v zemi, každou možnou chvíli utahuje šrouby osobní i ekonomické svobody, škrtí svoje produktivní poddané až do bezvědomí, nahání jejich statky a kriminalizuje i jen zoufalý boj o holé živobytí, aby z nich každý rok vyždímal větší a větší částky do erární pokladnice, která je však i přes tuto „snahu“ stále prázdná a není tak údajně schopna zajistit masám požitky slibované na volebních plakátech.

 Ač však hranice erárního zdanění socialistických nevolníků již dávno překročila racionálně odůvodnitelnou míru a z placení daní se stala černá noční můra každého reálně pracujícího jedince, neboť již dávno neodevzdává státu přijatelné peníze na efektivní správu svých společenských potřeb, ale mafiánské výpalné ve výši tří čtvrtin svých příjmů, jenž z něj dělají závislého chudáka s problémy slušně přežít, od pánů nahoře stále jen slyší, že musí platit více a kdo neplatí je parazit, zloděj, černá ovce společnosti.

Vrchní financmistr tak dští hromy a blesky, vyhrožuje, šikuje nové armády výběrčích, sepisuje přísnější zákony, vydává nařízení, špicluje pohyb a směr každé koruny, která by snad neměla projít jeho rukama, aby on sám nejlépe rozhodl, kde je jí „opravdu“ potřeba.

Tak se vydal například do bitvy na život a na smrt se všemi živnostníky i drobnými podnikateli, kteří prý někde v šedé zóně ukrývají až deset, možná patnáct miliard, které by erárního Otesánka pomohly nasytit a spasit mnoho dobroserných vládních programů. Pomoci by se tak mohli dočkat státní úředníci, dostali by přidáno, výrobci radarů na měření rychlosti automobilů, které by se za 15-20 miliard rozmístily všude, aby chrabrá policie mohla trestat závodníky jedoucí 55 na padesátce nonstop,výrobci biopaliv či vyvolení zemědělci, pobírající „povzbuzující“ dotace,neziskovky,  které by k nám za to mohly přivézt pár desítek tisíc nových socialistických voličů.  ANO, to je pár skutečných nápadů jak využívat ony peníze, které prý živnostenští „zlodějové“ zatajují svému státu a soudruhu ministrovi potom chybí.

Je to chlapík statečný ten Babiš. Šílenství kolem vyššího daňového výběru dovádí k takové „dokonalosti“, že celková suma je nakonec co, soudruzi? Nižší, kurva, nižší! Nicméně bohatýr z jiné planety stále drží svoji válečnou linii o proradných parazitech, kteří nechtějí platit a jen ON, vyšší bytost, to z nich nakonec dostane. Jako v Chorvatsku a tak.

Možná by někdo mohl finančnímu mágovi vysvětlit (stejně jako by mohl i většině jeho „postsametových“ předchůdců a současných eukolegů), že pokud bude polomrtvou kobylu nutit k většímu tahu jen dalším bičováním, tak tato možná pod tíhou bolesti na pár kroků zrychlí, ale nakonec mu zdechne pod rukama.  Že je někdy lepší, když se povolí uzda a utahané zvíře se nechá vydechnout a svobodně nabrat nový vzduch do plic.

Tak jako s „jeho“ nevybranými daněmi. Peníze chybí možná jemu a jeho kamarádům chlemtajícím z erárních koryt. Ony se však nezaplacením daní nikam neztratí. Zůstanou těm poctivě pracujícím a umožní jim třeba zlepšit svůj životní standard, rozvíjet svoji firmu, pořídit si lepší vzdělání, cestovat, postavit si dům bez celoživotního zadlužení.  Povzbudí to hospodářství státu daleko lépe než výmysly Andreje a jeho vládní party. Ta by se měla v první řadě starat o to, aby se erární Otesánek nepřežíral, jak si za poslední roky zvykl, a nasadit mu radikální výdajovou dietu. Pak by tie oné daňové výběry nechyběly nikomu.  

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)

Související články:

Kolky, okolky, volky nevolky a daně

„Lásku“ ke státu si kupujeme za své daně

Zdanění jako legální loupež