Kdo platí socansko-bolševický milionářský mejdan ?

 Ochránci sociálně slabých, utlačovaných a méně schopných, bojovníci proti vykořisťovatelským kapitalistickým zrůdám, revoluční stratégové druhých, třetích a jánevímkolikátých cest do všelidového sociálního ráje, odpůrci imperialistických radarů, obdivovatelé kubánských, běloruských, severokorejských a čínských vládnoucích nositelů pokroku, předkladatelé zákonů, které mají zakroutit krkem buržoazním zbohatlíkům, křišťálově čistí kazatelé morálky, radikální obhájci nikdy o práci nezavadivších diskriminovaných menšin, vzorní manželé, tátové i dědečkové bez minulosti, soudruzi ruských tvořitelů světového míru. Tito všichni sedí za naše daně v parlamentních lavicích s posměšným krédem: “Kdo z Vás to má?”

 Od dob infantilního filosofa Marxe, stvořitele utopistického blábolu, který by v dnešní době snad propadl i jako dětský komiks, jehož myšlenky však vzali smrtelně vážně bolševičtí mocichtiví teroristé v carském Rusku, se světová veřejnost rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, zjednodušeně zvané pravice a levice.

Zatímco heslem pravicové politiky je odpovědnost, volný trh, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, rovnost šancí pro všechny a absolutní svoboda jedince, myšlenek, pohybu i shromažďování, levice se celou svojí podstatou snaží pod pláštíkem demagogických hesel o sociální spravedlnosti všechny tyto atributy prosperující společnosti negovat za účelem větší dávky pomejí pro několik papalášů chrochtajících zrovna u koryta.

Mezi svými nejvěrnějšími na stranických schůzích, obzvláště po několika stakanech vodky, když nepovolané ucho protivného pisálka, či primitivního voliče je daleko, zřejmě hovory zabřednou i poněkud blíže pravdivému vidění světa. Tytam jsou vznešené fráze o spravedlivé beztřídní společnosti, líbivá hesla ve smyslu “Každému dle jeho potřeb!”, zapomenuty jsou sliby všechno všem. Zůstává jen realistické – to jsme ty pitomce, plácající se od výplaty k výplatě, zase pěkně “vochcali”.

Vzhledem k tomu, že základní vlastností levicového kádrového šplhače je podrazáctví, faleš a závist, občas se tak stane, že se některé perly z uzavřených zasedání objeví se na denním světle, předhozeny novinářům, neboť by tím mohlo být pomoženo k veslu jinému lidovému “bojovníkovi” za sockomunistikou spravedlnost. Kanibalské požírání vlastního druhu se přeci táhne jako červená niť celou minulostí bolševického vladaření.

Realita pozdní noci stranické schůze první - Volný trh (a soukromé vlastnictví):

Toto slovní spojení způsobuje všem levicovým ekonomům bolestivou vyrážku. Jejich ideálem jsou pětileté plány plněné na 150% a stachanovští úderníci, vyrábějící nepotřebné zmetky k vývozu na trhy neplatících zemí RVHP, popřípadě přímo do sběren odpadu. V současné realitě se tedy alespoň snaží o jeho blokování nesmyslnými zákony deptající živnostníky a firmy jak na poli styku s úřady, tak “excelentním” zákoníkem práce, který ze zaměstnavatele dělá loutku v rukou odborářských bossů, tak populistickými nicneřešícími novelami typu paragonu na každý větší rohlík, ale hlavně naprosto destrukčním a nepřehledným daňovým systémem, trestajícím každého malinko úspěšnějšího podnikatele.

Volně přeloženo: “Když už si ti frajírci chtějí hrát na vlastním písečku a nechtějí být závislí na naši milosrdné pomoci, tak jim dáme co proto! My potřebujem oddané stádo budižkničemů čekajících na odpad z našich korýtek! Ty co se chtějí postavit na vlastní nohy nazveme tuneláři, zloději a vykořisťovateli. Milionářskou daň a exekuce majetku za neplacení odvodů na ně !

Jó, vy malí bezvýznamní mravenečkové, pachtící se za každou korunou, makat a platit je váš osud. Že vám vezmeme z každého výdělku skoro tři čtvrtiny, to si nespočítáte! Zakamuflovali jsme to tak, že to skoro ani nejde. Ona ta reforma modrých strak to měla zprůhlednit a nedejbože zjednodušit ? Taky jsme se do ní pořádně opřeli. Žebráky z vás udělá, dřív než naše socanskokomunistické ideje. Akorát nějaká svině zase vyšťourala Jirkovi v aktovce ty lejstra, kde je napsáno, že to asi nebude tak hrozný. Ještě, že máme Davida.

Volnej trh je totiž jen pro někoho. To se musí umět, holoubkové. Tu nakoupit akcie s výdělkem skoro sto mega za týden, tam dovézt kakao z Ghany, nejnověším hitem je občanské charitativní sdružení. Hloupá Talmanová s Topolánkem si udělají nadaci, kde jim každý může koukat pod prsty. Ještě, že jim v Ruďasu vyčinili, že akorát jezdí hrát golf, buržoazní sport, to se lůza nakrkla. My to umíme líp. Propereme prašule za biolíhy, Grippeny, dálnice, poradenské služby, bankovky nalezené v krabicích od bot, v igelitkách různých strýčků a ještě nám zbydou luxusní penzióny s pozemky v Krkonoších. Jak to děláme, do toho je vám prd! Čest naší podnikatelské práci !”

Realita pozdní noci stranické schůze druhá – Odpovědnost:

Dluhy se přece neplatí. Alespoň ne za levicových vlád. Podívejte se do Německa, Švédska a jinde po EU. Vždyť to je přece úplně normální stav.

Volně přeloženo: “To se nám to chlastá, když nám jiní půjčujou, že jo! Co na tom, že je to cesta do pekel státního bankrotu. Než to přijde, na horní palubě se bude stále tančit, korunky rozhazovat. Sociální spravedlnost, soudruzi. Všemocné zaklínadlo, na které milóny duchem slabších mužiků po celým světě tak dokonale slyší již desítky let, aby nás svými volebními hlasy drželi u kormidla.

Naše levicové demagogické ekonomické poučky o všelidovém vlastnictví výrobních prostředků a s ním spojeném národním plánovaném hospodářství tak nějak nefungujou. Musíme teda alespoň předstírat hledání té druhé, třetí atd. cesty. No a abychom během toho lavírování nemuseli přiznat barvu, je nutné to hloupoučké stádečko přesvědčovat, že nám to funguje. A když není kde vzít na dlani chlup, tak si půjčíme ! Hurá ! Nasypeme poddaným almužny, budeme za dobráky a ještě zvýšime spotřebu a to by bylo, aby jsme z toho nedostali nějaký statistický čísla, jak to za nás prosperuje.

Bohuš, Lubomír a Jirka Dolejš to vysvětlí. Vy pitomečkové malí musíte žít pořád ve strachu, že pokud tady nebude ten silný a moudrý všepřerozdělující stát, za chvilku ani nebudete sami umět vykonat velkou potřebu. Však raději rozdáme chudým a potřebným role toaleťáku. No bóže, tak si na ty “milodary” občas něco půjčíme. Ale však se nám to vrátí v podobě lístečků s našimi jmény ve volebních urnách. My totiž víme, co je to odpovědnost. Hlavně za naše konta, rodiny a kamarádíčky. Čest naší odpovědné práci !”

Realita pozdní noci stranické schůze třetí – Svoboda a rovnost šancí:

Musíme uznat, že vládnoucí garnitura KSČ po roce 1948 udělala určité dílčí pochybení. Například znemožnění cestování do kapitalistické ciziny a určité přehmaty v 50. letech v oblasti dodržování lidských práv. Nikdo si však nemůže myslet, že pokud bychom mohli sestavit zcela levicovou vládní koalici, vraceli bychom se zpět k tomuto systému.

Volně přeloženo: “Tak to nás nejvíc nasralo. Každej Jouda se mohl po roce 1989 podívat na západ a zjistil, že tam nejsou plný chodníky bezdomovců a nezaměstnaných, kteří žerou zbytky u popelnic břichatých fabrikantů. Taky ty cizácký noviny, internet, televize, hnus. Tak jsme se snažili 40 let vymejvat mozky, organizovat průvody na 1. máje, pomocí lidovejch milicionářů a pohotovostních pluků udržovat klid na práci a najednou si snad ti prosťáčci budou moci utvořit vlastní názor ? To teda ne. Na každej modrej canc musí přijít težkej levej hák. ODS mínus, antiKlaus, NE základnám, furt ve střehu. Zasévat strach, malomyslnost a závist. Všechny jinak uvažující zesměšnit a ztrapnit. Modrý svazáci, pohůnci a zaprodanci. A nejhoší ti volnomyšlenkářští pisálci. Topolánkovo komando, podplacení nedoštudovaní grafomani. Nic. Jen počkejte až to vezmem zase do ruky. Však báťuška Putin už pomalu začíná chrastit řetězama! Všechny si vás potom najdeme.

To by se za nás nemohlo stát. Ukazovat na chudáka soudruha bachaře jak prej máchal hlavy politickejch v hajzlíku a nyčkom sedí v parlamentu, starýho Grebendu dát k soudu, vyčítat kámošovi Falmerovi cestu do spřáteleného Běloruska, šťourat Stáníkovi v igelitkách, závidět Zuzaně malej penziónek pro děti, dobírat si Jirku, když se vobčas překecne, odhalovat reklamní platiče v Davidovejch novinách a ještě se divit, že v Jirkovejch nejsou, ježišmajrjastalin, kde to jsme?

Slávku udělej nám čulibrka, ať si zvednem náladu, dyť seš taky herec jak ten Kájzr né ? “

Tolik možná varianta pozdní noci socansko komunistického mejdanu. Ve svém dřívějším článku jsem o těchto bezpáteřních aparátčících psal, že kážou vodu a žerou kaviár. Nyní začínají se stále vzrůstajícím egem omlazeného vůdce i mlaskat. K sebereflexi je nepřinutí nic. Drzost a nadutost jejich prohlášení nezná mezí. Bohužel, všechny ty srandy, mejdany, milenky, kamarádíčky, úplatky, dávky, milo a sponozor dary, daleké cesty, ochranky a nakonec i lístky na tramvaj, pokud vůbec soudruzi vědí k čemu je, platíme my. My, kteří pracujeme a platíme ty nekřesťanské daně. Oni sami neumí vymyslet a vyprodukovat žádné hodnoty. Umí jen sebrat schopným a přerozdělit tak, aby ukáplo něco “málo” domů a něco málo těm údajně méně schopným. Tak si zajišťují svoji živnost do budoucnosti. A to jak vidno velmi, velmi dobře. Však víme: “Kdo z Vás to má?”