Malinko poupravené pořekadlo přesně vystihuje stav chrochtající demokracie v podání naší „druhé vítězné“ volební partaje. V momentě, kdy zásluhou krajanů, rudá klika přišla o 101. hlas a z premiéra se stal derniér Paroubek, Lidový dům propadl panice. Vidina ztráty přetékajících státních koryt, do kterých se pumpovaly pochoutky i za cenu zadlužení celého chlívku na generace dopředu, a ze kterých se krmilo oddané stádo přisluhovačů, podržtašků, řitních lezců a v neposlední řadě se z odpadu plnila i menší korýtka oblouzněných malých líných růžovoučkých prasátek, znamenala přechod na taktiku absolutní destrukce ve jménu hesla: „Když nemáme kozu my, ať vychcípou všem !“, zdárně pod čarou ukrývaném po celou volební kampaň a naplno vykřičenou samolibým „Nejvyšším pastevcem“ při Goebbelsovském projevu těsně po zjištění tohoto faktu.
Okamžitě začal lov na modré, zelené a křesťanské „oportunisty“, když těch chudých a závislých nedokázali za osm let vlády vyprodukovat dostatečné množství na volební vítězství. Američtí poradci byli uklizeni do pozadí a image nové všelidové náruče socdemkom velkostrany začali budovat „odborníci“ typu Petra Dimuna.
Bojovné šiky socanů byly mobilizovány do tří zásadních linií. Ráthova jízda bude těžkou palbou znemožňovat fungování nově zrozené vládní koalice, Sobotkova pěchota bude demagogickým manévrováním udržovat v nadšení pro socialistickou věc prozatím spolehlivé spolubojovníky a Dimunova S.I.A. (Socdem Intelligence Agency) zahájí mediální podpůrnou naháněčku na mladé, málochudé, nerozhodnuté, samostatněmyslící, neprodejné a vůbec všechny ty „podivíny“, kteří nepochopili dobro sálájící z „Velkého Já“.
Hned po první bitvě však růžoví přišli o celou zásobu Pohanky seté a Melčáku vlčího. Vzhledem k tomu, že vůdce již kouřil doutník vítězství, malý kalousek od vítězství, byla to pro armádu jemu oddaných velká rána. Novou mízu do žil měla nalít operace „Rebranding“.
Na scénu vstupuje tajná agentka Petra a začíná reality show „Výměna manželek“. Nechápající trpaslíci Škromachovy záložácké baterie sice okopávají vůdci kotníky ve snaze upozornit na nebezpečí vyplývající z morální újmy, ale jsou umlčeni. Generálové jsou opojení úspěchem. Velký Já je všude – televize, noviny, internet, někdo se bojí otevřít paštiku, aby na něj nevykoukl. Jako kdyby neexistovaly žádné jiné události a témata. Tak se to dělá! Pašák pašík! Zabrali mladí, staří, zdraví, nemocní, bohatí i chudí. Všichni mluví jen o Něm a o Ní. Která pak to je, kolik bere, co dělá, proč to dělá, jak mu to dělá ?
Přišel však nečekaný kontr trojkoaličních pisálků. Tu se objevil pupík na lehátku, tam zapomenutá vnučka s odkopnutou skorosnachou, tady výpočet všech měsíčních plateb obyčejného chudáka poslance s pomalu presidentskou ochrankou, miliónovými hypotékami, bohatě podporovaným synáčkem bez prostředků, přebranou alimentační povinností, držhubným původní manželce, poplatky elitním advokátům na spory o pojmenování dosazené konkubíny, několik krásných bytů s nemalým nájemným, obhospodařování poděděné chaloupky, vydržování stínové manželky. To by se z toho jeden posral ! A co víc, i tuto tajnou informaci nepřátelská rozvědka zjistila a iHned ji pustila do světa !
Bylo třeba zavelet k novému útoku. Kupředu, zpět ani krok ! Nasadit elitní jednotky, nejtěžší munici ! Ráthovo parlamentní komando nesmí dopustit ztrátu ani jednoho zbytky dojídajícího prasátka. Buldozer nažhavil kotel, že pára v zásobníku málem explodovala. Trojkoalice vraždí chudé nemocné třicetikorunovými poplatky, ožebračuje rodiče prvňáků, kteří nebudou mít na pastelky, diskriminovaní spoluobčané, jejichž jediným zdrojem obživy je výroba nové populace, budou hladovět. Vše podpořeno Ráthovými jedovatými šípy a Sobotkovými demagogickými střelami. Avšak nezdařilo se prolomit obranný val protivníka. Další bitva prohrána. Jak se však zachová správný druhý vítěz ? Jde slavit ! Vždyť pětapadesát je nám jen jednou v životě !!!
Pokud je ovšem někdo nadán posláním vyšší bytosti, obletován starší mladou nemilenkou a zásobován osobními dopisy nejmocnějšího muže planety, nemůže se oslava obejít bez nejlepších druhů šampaňského, kaviáru, luxusních prostor a mediálních i politických „superstár“. Tedy bez všeho proti čemu ten chudák poslanec Jirka Paroubek, člověk dělníků, rolníků a pracující inteligence, bojovník za práva chudých a vykořisťovaných, skromný a milující otec, manžel a dědeček, tak výrazně každý den protestuje. Však on na to taky nemá. Těch odhadovaných 200 000,- korunek zaplatí kamarádi z Vídně ! Jen tak. Za nic. Je jim asi sympatický a jako málokdo pochopili jeho sociální evropské cítění. Že se ten opravdový plátce nějak nemůže najít a obě partnerské socdemácké partaje striktně odmítají sdělit jméno kaviárodárce ? Jak přízračné. Asi to bude Lájoš Bács nebo Pepa z Honkongu blahé paměti, donekonečna omílaní oblíbení sponzoři české politiky.
Veselice se nakonec vyvedla. Jirka „AHA“ Krampol prohodil několik duchaplných vtípků, Katka Brožová cudně políbila rudé tváře, Jirka Dienstbier připomenul, kdo by mohl být budoucím presidentem, Michal David zapěl pár rockových odrhovaček, Martin Michal domluvil Helence vystoupení v příští volební kampani.
Všichni jedli, pili, hodovali, tančili a zpívali. Až je ráno přestane bolet hlava, vyzvrací kaviár a převlečou doutníky nasáklé luxusní smokingy, budou to zase ti praví bojovníci za socialismus, rovnostářství a ochránci vykořisťovaných.
Jenom abych nebyl nařčen z podlé závisti. Já to každému přeju, ať si slaví co chce, jak chce a za kolik chce, ale za své ! Za své pane Paroubek, stejně tak i v politice !!!
