Tento příspěvek je určen všem levicovým „intelektuálům“ a demagogům, kteří dnes a denně lžou do TV kamer, novinových článků a v různých diskusích o budování tzv. sociálního státu. Známe to všichni dokonale – Paroubek, Sobotka, Dolejš, Škromach, Rath, Filip a jim podobní – stále dokola opakují jedno a to samé: co podnikatel, to podvodník a zloděj, co člověk, který vlastní pílí vydělává o malinko více než sociální minimum, to nechutný zbohatlík, kterého je třeba ztrestat pořádnou daní, co člověk, jen malinko nesouhlasící s jejich bludy, to modrá straka, poblouzněnec, odéesácký bolševik. Kolik korun však obyčejnému občanu s čistým příjmem kolem 10 000,- Kč ukradne socansko-komunistický daňový systém exministra Sobotky? Počítejte se mnou.
Jste zaměstancem firmy a na výplatní pásce se Vám objeví hrubá mzda 15 000,- Kč.
Odvod na sociální zabezpečení: 1200,- Kč, zdravotní zabezpečení: 675,- Kč, daň ze mzdy: 1201,- Kč. To co Vám stát ukazuje jako srážky z mezd je tedy celkem: 3076,- Kč.
Co Vám však stát zamlčí: takzvané odvody zaměstnavatele, tedy 1350,- Kč na zdravotním a 3900,- Kč na sociálním pojištění. Již tedy nevidíte, že ve skutečnosti jste si vydělali 20 250,- Kč a stát Vám touto fintou sebral dalších 5 250,- Kč. Celkově jste tedy přišli již o 8 326,- Kč. A to jste ještě ty penízky ani nezačali roztáčet, také zajímavé počty.
Abych zůstal korektní, toto je produkt vlád pod vedením ODS z 90. let, avšak jako úlitba právě tzv. sociálnímu smíru, rozuměj, s prominutím „nenasrat“ obyčejné lidi, na doporučení levicového spektra zákonodárců. Ke cti ODS je třeba říci, že její přední ekonomičtí experti se nyní všemi silami tento nesmysl z výplatních pásek odstranit, viz. původní reforma V. Tlustého.
Tolik k výplatní pásce a jdeme utrácet. Uděláme velký rodinný nákup v jednom z tisíců nadnárodních chrámů hojnosti, podporovaných socanskými vládami daňovými prázdninami a příspěvky v zaměstnanosti, které jsou veřejnosti presentované jako výhodné zahraniční investice k podpoře zaměstnanosti, kde si chudáci pokladní málem musí brát plíny, neboť odskočit si na záchod je porušení pracovních povinností. Nakoupíme nějaké jídlo, něco málo oblečení a hloupostí do domácnosti. Celková částka, kterou zde měsíčně necháme je asi 6500,- Kč. Co jsme odevzdali státu? Zhruba 4000,- byly potraviny v 5% DPH – tedy 190,47 Kč, dalších 1500,- Kč bylo zboží v 19% DPH, tedy 239,50 Kč. Dopřáli jsme si lahvinku alkoholu a nějakou cigaretu, tam už je to horší , z 1000,- Kč na to vyčleněných je DPH 159,66 Kč, ale také plíživé daně spotřební. Pozor, za 300 cigaret minimálně po 0,60Kč za kus je to 180,- Kč + 24% z ceny krabičky, řekněme 50,- Kč, tedy z 15 krabiček za 750,- Kč je to dalších 180,- Kč. Zbylo nám 250,- Kč na lahvinku k narozeninám, kde zase přijdeme o 19% DPH 39,91 Kč a přibližně 106,- Kč na dani z lihu obsaženého ve výrobku.
Při velkém nákupu jsme byli celkově obráni o 1015,71 Kč. Připočtěme k výše uvedeným 8326,- korunám a za výplatní odpoledne prohráváme se státem 0: 9 341,71 Kč.
Avšak nekončíme. Nedejbůh jsme si dovolili takovou rozmařilost, jako jet na ten velký nákup autem. Natankovali jsme plnou, no co je po výplatě, takže u pumpy jsme vydali 1500,- Kč za benzín, přesněji za 30 litrů. DPH je tedy 239,49 Kč, ovšem spotřební daň za benzín navíc 30 x 13,71 Kč, tj. 411,30 Kč, celkem jsem tady našemu sociálnímu státu přispěli 650,79Kč. Pokud jsme si dovolili luxus našich nejdražších dálnic na světě, připočtěme poplatek za dálniční známku 75,- Kč, tedy 900,- Kč rozpočítaných na 12 měsíců. Skóre se mění na 0: 10 067,50 Kč pro stát.
Z výplaty nám zbývá 3 924,- Kč. Přispějěme tedy manželce na inkaso 2 500,- Kč, kde je elektřina, plyn za 2 200,- Kč tedy 351,26 Kč na DPH na vodné a stočné za 300,- Kč tedy 14,28 Kč DPH. Celkem: 365,54 Kč. Skóre: 0: 10 433,04 Kč.
Uff, nezbývá tedy než po těchto počtech zajít s kamarády na jedno. Dáme si možná o malinko více, taky nám vyhládlo, takže něco malého k zakousnutí, na závěr pro lepší náladu přijde runda panáčků. Co náš všemilující sociální stát ? Večeře za 100,- Kč, 15,96 Kč DPH, pivíčka a panďuláci za 250,- Kč, 39,91Kč a spotřební daň zhruba 55,- Kč. Takže dalších 110,87 Kč. Náš měsíční výdělek je skoro pryč.Po důkladném přepočtu se krčí v peněžence 1374,- kaček a nás čeká ještě dlouhý čas k další výplatě. Zaplatíme daň z nemovitosti 275,- Kč (nebydlíme na hradě, ale domeček jsme vlastní pílí vybudovali), chceme jet na dovolenou, tak na úřadě zaplatíme 600,- Kč, zapomněli jsme, že odjížíme již brzo a pas nám propadl. Peněženka skoro prázdná a nám se chce plakat. Prozatím nás stát oškubal o celých 11 418,91 Kč, na svačinu po celý měsíc zůstalo 499,- Kč. Pokud si budeme kupovat jen limonádu a rohlík odvedeme ještě dalších 23,76 Kč na DPH.
Konečný výsledek zní: 11 442,67 Kč za měsíc, přistoupíme-li na hru státu je to 76 % naší patnáctitisícové hrubé mzdy, neboli 56 % tzv. superhrubé mzdy. Tedy jinými slovy z každé tisícovky těžce vydřené v továrně, obchodě, službách nebo kdekoliv nám stát takto plíživě vytáhne z kapsy 560,- Kč. Zlaté feudální desátky. A to jsme se ani nedotkli dalších daní (darovací, dědické ...), poplatků na úřadech (jak je možné, že stát který si platíme, vybírá další poplatky za běžné úkony ?), různých kolkovaných žádostí atd. Ano tolik nás stojí sociální smír, tolik nás stojí populismus našich zákonodárců, tolik nás stojí umělá zaměstnanost na přebujelých a zbytečných úřadech. Tolik nás stojí na jedné straně nikdenekončící chuť po moci socanských a komunistických předáků a nízká volební čísla, a s tím spojená malá odvaha, představitelů pravice.
Ano jsme otroky sociálního státu. Každý, kdo pracuje je trestán. Dnes už sice ne ranami bičem, ale úředníky státních institucí na výběr všech možných daní a poplatků. Toto byl příklad zaměstnance, podnikatel je však na tom ještě hůře. Je pravdou, že většina z nich se snaží o tzv. daňovou optimalizaci svého účetnictví, ale každý majitel firmy zaměstnávající nějaké pracovníky nejdříve musí vydělat na jejich mzdy. Tedy vytvořit tu hodnotu, kterou pak zaplatí své lidi, zaplatí další různé daně a poplatky uložené mu zákonem, zaplatí náklady spojené s chodem jeho firmy, navíc po zákonodárné smršti socanských vlád, kdy se ve s všech těch novelizacích, vyhláškách a předpisech pořádně nevyznají ani odpovědní pracovníci FÚ, celé noci nespí, budíce se v noci hrůzou, kdy přijde nějaká kontrola a doměří mu nějaký doplatek spojený s tučným penále. Nikoho nezajímá, kde na to všechno má vzít, nikoho nezajímá, že díky druhotné platební neschponosti, v našich krajích tak velmi rozšířené, momentálně prostě nemůže platit přesně na termín. Vládne teze, když na to nemáš, tak nepodnikej. Ale kdo potom, ty hodnoty bude vytvářet ? Kdo zaměstná ty lidi, kteří v sobě odvahu založit vlastní firmu nemají, nebo nechtějí (dnes se už jim ani nedivím) ?
Malé a střední české soukromé firmy jsou státními “oslíčky otřes se”. Na ně si socialistická pěst státu umí došlápnou a vysát je na kost. Nikdo jim nepromine ani halíř nezaplacený do státní kasy, nikdo jim nedá investiční pobídku, nikdo jim nepřihraje výhodnou státní zakázku. Přes to všechno tito “blázni” platí, bojují o přežití a stále čekají na dobu, kdy se jejich smyčka na krku alespoň trochu povolí a oni se budou moci nadechnout alespoň tak, že přestanou brát antidepresiva a začnou se těšit na další den v práci. Co vidím a slyším poslední dobou ve svém oboru mne utvrzuje v přesvědčení, že většina obyčejných českých menších a středních zaměstnavatelů jede opravdu už jen ze setrvačnosti. Co bude ale náš Paroubkem, Sobotkou a Filipem vykonstruovaný sociální stát dělat, až se ti proklínaní “zlodějští” podnikatelé přihlásí na úřady práce a s nimi tisíce jejich zaměstnanců, protože to prostě dál nebudou moci utáhnout ? Budeme všichni státními zaměstnanci, pobírači dávek nebo levnými a podřadnými loutkami u pásů nadnárodních montoven a pokladen hypermarketů ? A možná ani to ne, protože pokud stát jejich “výhodné” investice přestane dotovat, rychle se přesunou dále na východ.
Následoval by zcela jistě státní bankrot, anebo bolševiky již odzkoušené znárodnění výrobních prostředků. Poukázalo by se na neschponost kapitalistické vydřidušské lůzy, pozavíralo by se pár tisíc nešťastníků do převýchovných lágrů, co by bylo k mání, bylo by znovu státem ukradeno. Opět by tady zůstalo jen lehce ovladatelné stádo tupě oddaných řiťolezců. K tomu vždy směřuje tzv. levicová politika. Proto ten strach z reforem, proto silná prohlášení odborových předáků, proto fanatické nenávistné plivání na jakýkoliv pokus pravicových ekonomů snažících se poukázat na současný neudržitelný stav. Proto překrucování statistických čísel, záměrné vynášení do nebes těch vhodných, demagogické překrucování jiných, a proto paroubkovské pohrdavé úsměvy nad výší státního dluhu. Protože “čím hůře – tím lépe” je v erbu opoziční levice. Vždyť čím více na státu závislých nešťastníků, tím více hlasů pro ČSSD, KSČM a podobné party ve volbách. Ty nezávislé oni nepotřebují, a když tak, jen na to, aby z nich vysáli co nejvíce peněz.
A zde je největší chyba naší pravicové scény v čele s Topolánkovou ODS. Neschopnost ty nezávislé jasně podpořit, neschopnost důrazně pojmenovat a prosadit léčbu hnisajících vředů naší společnosti. Alibistické se schovávání za tezi, že musíme udělat alespoň to možné. Při současném rozložení sil v parlamentu můžou o nějaké opravdu účinné reformě jen mluvit, nikoliv vykonat. Dohadováním se o tom, jestli se bude platit u lékaře 20,- Kč nebo ne, či zda škrtneme jenom pastelkovné nebo i nějakou jinou zbytečnou sociální dávku, tak akorát ztratí hlasy i těch, kteří jim doposud věřili jako jediné síle, která by mohla sockomunistům vzdorovat. Dejme raději Paroubkovi otěže, ať se peče ve vlastní šťávě ještě nějaký pátek. Doba, kdy by i on musel přiznat zhovadilosti jeho partou zavedené by byla velmi blízko. V momentě jeho historického znemožnění pak teprve s jasnou parlamentní většinou konečně začít budovat stát nesešněrovaný tisícovkami zbytečných zákonů, poplatků, daní a úředníků.
