Výsledky voleb přečetla řada lidí, v čele s veřejnoprávním překladačem faktů a myšlenek Václava Moravce, jako vítězství komunistů. Média jsou zahlcena rudooranžovými mapami, sociální sítě potenciálními emigranty a diskuse pod články rozjuchanými rudými fanatiky, kteří se nemohou nabažit pocitu pokoření vypelichaných modrých ptáků.
Opravdu se historickou smyčkou vracíme do dob bolševické diktatury, opravdu je obyvatelstvo České republiky bandou komunistických zločinců, opravdu jsme natolik hloupí, že se znovu chceme nechat spálit o rudá kamna?
Naštěstí pravda není tak hloupě jednoduchá, jak se nám ji snaží prezentovat naši bulvární novináři či jimi najaté mluvící hlavy. Ano, je pravdou, že stalinistická parta kolem agenta Falmera relativně posílila. Celých 100 000 hlasů navíc oproti srovnatelným volbám v roce 2008 jim přineslo dokonce i absolutní vítězství ve dvou krajích. Hodně rudých kandidátů se protlačilo i do druhého kola senátních voleb, miliónový reklamní agent Haló novin Dolejš dokonce ve svém obvodě vyhrál. V Praze! Máme tedy z toho usuzovat, že Češi znovu dobrovolně strkají hlavu do komunistické oprátky?
Máme z toho usuzovat, že většina českého národa je stádo bez paměti i svědomí, která se chce dát všanc fantasmagorickým sociálním inženýrům, jejichž hlavní politickou linií je teror, krádeže soukromého majetku, násilná likvidace oponentů, propagandistické demagogické lži, Potěmkinovy vesnice a podpora závistivé neschopné lůzy, která tvoří základní kameny jejich mocenské struktury? Opravdu?
Já osbně si myslím, že nikoliv. Stačí si jen statistická čísla přečíst poněkud pečlivěji. Z celkového počtu registrovaných voličů dostala KSČM pouhých 7, slovy sedm, procent. Při známé příkladné volební disciplíně komunistů vycházející z jejich stádního přesvědčení a světonázoru, můžeme konstatovat, že mnoho volebních lístků této partaje nazmar nepřišlo. Je tedy sedm procent hodně? Pokud si vzpomeneme kolik soudruhů a soudružek s rudou knížkou tady otravovalo život normálním lidem ještě v roce 1989, je to znatelný pokles, zhruba o celý milión.
Takže si myslím že ačkoliv se včera v ulici Politických vězňů slavilo a rudé stádo bečí nadšením, nic se neděje. Čechové jako celek nejsou bolševickým národem, Čechové jsou nasraní, frustrovaní a demotivovaní. Po právu. Pokud by však šlo do tuhého, věřím, že by Filipovi a jeho sebrance nakopali řiť. Alespoň těch 93 %, od kterých hlas komundírové nedostali.
Když si tedy ujasníme statistická fakta, jak máme opravdu číst volební výsledek? Jako vítězství socanů, kteří přišli téměř o 400 tisíc hlasů? Jako totální krach pseudopravicové vládní koalice? Jako absenci skutečných leaderů, schopných oslovit a zaujmout voliče natolik, aby jim stálo za to k urnám přijít? “C” je nejsprávněji.
Veškeré parlamentní politické strany, tedy ty takzvané velké, udělaly totiž z českého politického kolbiště zkorumpovanou klientelistickou žumpu, kde se více spoléhá na zákulisní kmotrovské praktiky, osobní vztahy, úplatkaření fukncemi a kupčení mezi mocichtivými frakcemi. Jsou natolik zaneprázdněny vnitrostranickými boji a sháněním peněz otevíráním nových a nových korupčních kanálů, že nemají čas práci, ke které jsou v normální společnosti předurčeny. Má si to volič nechat líbit?
V žádném případě! V těchto volbách vyjádřili lidé svoje znechucení politikařením různě. Pár protestních hlasů pro KSČM, obrovské ztráty ČSSD, ODS, TOP09, VV, více hlasů malým stranám, ale bohužel i v obrovské míře svým právem nevolit vůbec. Dá se to pochopit, neboť opravdu nabídka byla velmi, velmi slabá, jak jsem již napsal ve svém minulém článku. Bohužel. Ono je opravdu těžké si vybrat slušnou alternativu současnému establishmentu. Blábolícího důchodce z Vysočiny, obklopeného ruskými agenty a nomenklaturními kádry KSČ? “Úspěšného” spisovatele ve vleku mladomanželky a pasácké mafie? Dělníky sociální spravedlnosti? Sbory dobrovolných hasičů? Presidentskou kandidátku KSČM s kámoškami z Bobobusu? Siderické kyvadlo? Různé party státních úředníků? Koho?
Jak se má opravdu dělat politika ukazuje příklad senátora a primátora Kubery. Mám pocit, že dostal i hlasy těch, kteří jinak nemůžou ODS přijít na jméno. Proč? Jeho politika je jasná, jednoduchá, čitelná a přímá. Dlouhodobě. Bez zbytečných keců, bez primární snahy udržet si koryto za každou cenu, beze snahy o hledání zbytečných třetích cest. Jistě není světec, neznám jej osobně, nevím jestli stoprocentně odolává zkorumpované realitě nastavené zákonodárnými sbory, ale dej nám Bůh více alespoň takových kandidátů na volbu.
Potom by třeba přišlo k volebním urnám více lidí. Více lidí, kteří by ukázali nakoupeným partajním fanatikům, že pravá realita je úplně jiná. Že nejsme národem bolševiků ani zoufalců, kteří si ve středočeském “Ráthistánu” znovu zvolí jeho následovníky, či do senátu Dolejše nebo Vlčka.
