Jaký bude rozpočet pro rok 2011?

  Poslanecká sněmovna po “vyčerpávajícím” maratónu plků, urážek, zákulisních machinací, padohod a mávání horních končetin dospěla k dohodě, že daňové nevolníky opět řádně podojí aniž by se to nějak významněji dotklo zbytnělého ega od kolotočářsko vekslácké mafie či debilů přepínajících rachitické hrudníčky v palbě nadávek.

Ministr “Rozpočet” Janota slovy premiéra Fischera šlápl na brzdový pedál. Zdaněním všeho, co se ještě hýbe, jsme se tedy zastavili těsně před pekelnou branou a blaho všeho lidu jest údajně zachráněno. Haleluja! Radujme se a množme se! Zdroje jsou.

Je však něco shnilého ve státě Českém. Zachránci nejásali bujaře nad odvedeným výkonem, ba ani lampionové průvody nadšených davů jsme v ulicích našich měst nepotkávali. Kyselé úsměvy ekonomických šamanů dávají tušit dny zrady. Titán sociálního smíru a bravurní jistota daného slova sice propotil na tiskových konferencích nejeden kapesník, než dokázal stádu věrných oveček vysvětlit jak nechutné zbohatlíky přinutit k ještě vyšším odvodům do bezedné státní kasy, avšak konec dobrý všechno rudé. Silou, soudruzi, silou. Tak nějak po bolševicku.

Nejprve se národu, jako podceňovanému sboru ekonomických nedouků a na špičku nosu si nevidících hlupáků předhodí zastrašující fabule o hrozivém schodku kolem čtvrti biliónu korun, se kterým se prý nedá při současném stavu věcí nic udělat, aby se vytvořil prostor pro pseudodebaty o dávno “partajně vykomunikovaných” opatřeních, která se drze nazvou “úsporným balíčkem”, což méně přemýšlivá šmíra hlavních médií převáže zlatou stužkou a vpustí mezi lid.

Nyní nastává pravá chvíle pro alfa samce všech politických stran, kteří se snaží ostatní překřičet svými varovnými skřeky. Ten by tam přidal, tu malinko ubral, jiný pětinu svého výdělku prý snad i oželel, další by chudé nakrmil, nemocné uzdravil, nepřizpůsobivé přizpůsobil. Jen však do chvíle, než by se to opravdu mohlo dotknout nejlepší zábavy celé mocenské vrchnosti – bohapustého přerozdělování hromady od daňových výběrčích a přepočítávání vlastních zdaněných i nezdaněných výdělků.

Díra ve státní kase se tedy zalepí dalším navýšením daní, kosmeticky se upraví výdajová stránka rozpočtu, převážně jen zmrazením valorizace několika dávek, hodně se však mediálně zdůrazní čtyřprocentní “oběť” chudáků poslanců, kteří by tak moc chtěli snížit svoje platy o daleko více, ale ten systém je tak složitý, že nakonec si ani nemohou řádně zdanit boční oficiální příjmy, ze kterých se tak dobře šetří na byty v hodnotách kolem 5 miliónů. Připadá vám to také jako výsměch?

Kdo se však bude ještě usmívat příští rok? Co bylo třeba udělat se státním rozpočtem se bohužel neudálo ani v situaci, kdy velké ryby mohly shodit “vinu” na bělice úřednické vlády. Po řádných volbách bude zcela jistě status quo ještě poněkud komplikovanější. Takřka s jistotou hraničící předpoklad dalšího sněmovního patu, či, nedejbůh, vítězství Paroubkovy marťanské koalice, neznačí vůbec žádné dobré vyhlídky.

Předpokládejme tedy, že Jiří “Cojsemřekltoplatí” Paroubek vyhraje se svojí oranžovou atrakcí volby. Eurokomisař Topolánek to z Bruselu okomentuje s kyselým úsměvem a odjede na dovolenou do Karibiku. President, který vůdci ČSSD mimořádně rozumí, jej pověří sestavením vlády. Ministerstvo financí začíná řídit dluhový mág a domácí střádal Bohuslav Sobotka. Parlament si hned na první schůzi zvýší poslanecké náhrady, neboť doba je zlá. Nastává říjen 2010.

Socialistická vláda s podporou echt bolševiků vypouští do éteru zprávu o hrozícím rozpočtovém schodku 2011 ve výši 350 až 400 miliard. Propuká mediální panika. Premiér Paroubek i ministr Sobotka však uklidňují emoce. Zvýšení vyšší sazby DPH, vyšší odvody na sociální a zdravotní pojištění, progresivní daň 15-25-35-45-55%, daň z příjmu právnických osob 30%, ztrojnásobení daně z nemovitostí, několik nových daní různě pojmenovaných. Nestačí? Zdanění majetku, ke kterému nemůže dotyčný najít účtenky, zdanění slunečního svitu, nadměrného dýchání, přílišného mluvení, neoprávněného myšlení či zbytečného vyměšování. Dobojováno! ČSSD volební sliby plní.

Firmy drcené státní represí padají jedna za druhou. Není kdo by předepsané daně platil. Nezaměstnanost dosahuje rekordních čísel. Státní úředníci už ani nepředstírají práci, neboť jim na účty nedorazila měsíční mzda. Dělníci se diví, že ačkoliv oni by chodili do továrny jako vždycky pravidelně od šesti do dvou, přesto jejich fabrika nefunguje. Nastává chaos a zmatek. Ministr zahraničí Zaorálek se obrací se žádostí o pomoc na přítele Putina, který odpovídá vztyčeným prostředníčkem a soucitným posměškem. EU zastavuje tok dotací a grantů. Řízení země přebírá MMF.

Co asi udělá?

Zajímavé články si můžete přečíst i zde: www.pravyblog.blog.cz www.eportal.cz