Jak se z blogu nezbláznit

Psaní a publikování článečků na internetu se stalo celosvětovým fenoménem. Svůj blog mají lidé obyčejní, méně obyčejní, neobyčejní a dokonce i smetánka propíraná obden bulvárem. Cílem konání všech těchto psavců je pak dosáhnout podobné popularity jako se dostává popovým stár či vlivu, jako politickým kmotrům. Ačkoliv ani jedno není vůbec jednoduché, přesto se do tohoto mediálního striptýzu pouští každý den tisíce lidí.

Já sám píšu na blogu i-dnes přes tři roky. Mohu konstatovat, že z počáteční selanky, kdy se zde převážně pekly bábovky, se tento prostor vyprofiloval jako převážně politický souboj autorských pravicových článků s anonymními diskutéry z opačného spektra, kteří, bůhví proč, svoje myšlenky v celistvém článku zatím nenašli odvahu, až na pár vyjímek jako Robert Poch, publikovat se svojí identnitou.

Nicméně je po velice důležitých volbách a zdá se, že politika alespoň na chvíli půjde stranou. Odmlčela se dokonce i nejpopulárnější blogerka v Česku a okolí z konkurenčního aktuálně.cz. Nicméně ani v této chvíli nepřišlo na řadu pečení buchet. Blog i-dnes žije svým životem a má rád komentáře společensky nekorektní a autory provokující. Dovolte mi tedy malou sondu.

Poznal jsem za ten čas zde strávený mnoho zajímavých lidí. Moje slova citoval na tiskové konferenci i dnes už jeden bezvýznamný poslanec, moje texty dokázaly demaskovat, rozčílené k nepříčetnosti, celou skupinu diskutérů ve složení P.Farsky, I. Perek, J.Perek a p.rybarova, jež se natolik zamotali do svých virtuálních avatárů, že zapomněl(i) na svou předstíranou morální kvalitu a zcela bez okolků se přiznal(i) k celým stokám stalkerské žumpy v diskusích.

Reakce na články jsou vůbec kapitolou samou pro sebe. Hodně blogerů je bere jako nutné zlo, ale pro mne je třešničkou na dortu celého díla. Nikdy jsem proto diskusi neuzavřel, i když dehonestace mé osoby, mojí firmy či členů mé rodiny překračovala všechny meze alespoň základní slušnosti, neboť pospojováním útržovitých indícií z internetu, několika fám a reportů o osobách stejného jména vytvořila konstrukci kriminálníka, pokládajícího náš sociální stát na kolena. Děkuji všem, kteří i přes tyto stále tapetované polopravdy až absolutní lži, dokáží u mých článků reagovat věcně, k tématu a slušně, neboť jak praví známé rčení - moudrý polemizuje s myšlenkou autora, hlupák napadá jeho vzhled a jen primitiv se jej snaží přepasovat fabulacemi o životě jeho či blízké rodiny. Je tedy třeba věřit ve zdravý úsudek čtenářů a nad některé věci se prostě povznést.

Nevím zda to dokázal kolega, který nás “zaujal” téměř každým svým vývorem ať již básnickým, prozaickým či vyšším principem morálním, podpořeným zpevněnou malíkovou hranou a teleskopickým obuškem, co již není v seznamu V.I.P. Přestala snad fungovat spojnice, čtenáři pojmenovaná jako Pat a Mat? Co dokázalo zahnat tuto blogerskou ikonu mezi nás, dle jeho vyjádření, obyčejné plebs?

Na začátku nebylo vejce ani slepice, ale z,m,r a d. Tato čtyři písmena spojená v jedno slovo na interní diskusi rozpoutala hodně přepepřenou přestřelku chlapáckých póz, arogantních vyjádření, bolestínského fňukání a administrátorských zásahů. Slečna, která na svojí klávesnici písmenka vyťukala, zahodila dokonce rebelský šátek a jala se žadonit o morální podporu. Vznikla petice za její zpětné nanebevzetí, podepsaná dostatečným množstvím osobností, která nakonec slavila úspěch. Růžový blogísek vyděšené tvrďačky je zpět.

V horší situaci je však zřejmě její cíl. Chlapák, který se nedokázal přenést přes provokaci, která měla natolik křišťálově čisté pozadí, že by zblednul i Standa Gross. Ale to je právě ona pointa celého tohoto blogerského obnažování duše. Udělat ze sebe kašpara je totiž otázkou několika málo slov. Modrobýčci, modrokošiláci a dinosaurátka by mohla vyprávět. Důležité je se z toho nezbláznit.