V době budování komunismu v naší zemi k nám jezdili radit různí sovětští odborníci, kterak se musí pracovat lépe a radostněji, abychom brzy dohnali a předehnali nenáviděnou Ameriku. Gró jejich činnosti sice spočívalo v návodech na likvidaci nepohodlných a svobodně uvažujících skupin občanů v koncetračních táborech, ale byli zde i jinačí borci. Tu úderník plnící normy na 1000 procent, onde traktoristka orající širé lány dnem i nocí a tu skupina vědců, kterým se podařilo rozdojit kozla. Naprosto vážně míněnou fantasmagorii zřejmě věří soudruhům ze Sovětského svazu téměř polovina občanů naší vlasti dodnes.
Československá televize opravdu kdysi pořad o kozlovi dojícím mléko vysílala jako seriózní relaci o úspěších vědců SSSR. Stejně tak seriózně a vážně se tváři různí komunističtí pohrobci, kteří nás dnes a denně zásobují svými moudry o tom, jak za vlády KSČ bylo líp, a že vlastně ta totalita ani nebyla totalita, ale jen občas lítaly třísky při kácení lesa.
Vypovídací hodnotu mají jejich výroky a zpráva několika decích mléka z kozla stejnou. Existují mezi námi lidé, kteří jsou nepoučitelní. Jedni, zaslepeni touhou po moci a ovládání davů, druzí, jako jejich nohsledi, čekající již několik desetiletí s otevřenou hubou na slibované létající pečené holuby pro každého zdarma.
Tato skupina občanů s intelektuálním potenciálem poškrábané gramofonové desky prožívá celý svůj život ovládána závistí a komplexem méněcenosti. Neoplývajíce vlastními schopnostmi, které by jim mohly pomoci vyniknout jako opravdová osobnost, musí se spokojit s rolí ukňučených ovcí, spoléhajících se na občasné hlasitější zabečení hlavního berana, které jim zajistí další přísun senáže do jejich korýtek.
Pravou podstatou jejich životaběhu je tedy parazitování na úspěšnějších. Všude, kde se bolševici dostali k moci se opakoval stejný scénář. Nejprve ty bohatší a šikovnější svobodomyslné jedince okrást do posledního halíře a poté nekompromisně pracovat na jejich totální likvidaci. Vše maskováno líbivými frázemi o sociální rovnosti a pomocí nejchudším vrstvám.
Pochopil bych podporu levicových rádobyintelektuálů v dobách negramotných mužiků za dob carského Ruska. Tito chudáci opravdu neměli co ztratit a bylo asi celkem jedno, jestli je sdírá z kůže Mikuláš II. nebo je terorizují komanda Čeky, nejtypičtější to vymoženosti socialistického zřízení dle soudruhů Lenina a Stalina. Možná si několik z nich opravdu polepšilo a ti nejhorlivější vyměnili své zemljanky za křesla vytápěných kanceláři místních sovětů. Že tato hra stála milióny lidských životů, jsou dnes podle jejich následovníků jen ty malé přehmaty při hledání cesty k zářným zítřkům komunistické společnosti.
Co však dnes ? V době, kdy máme za sebou hrůzy budování socialismu pod taktovkou bolševických papalášů, kdy jména Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a jim podobných komunistických zrůd jsou synonymem vrahů a zrádců národa ?
Stále jsou tady. V nálevnách nejnižších cenových skupin, na internetových diskusích, ale i v dobře padnoucích oblecích na zasedáních nejvyšších zastupitelských sborů naší vlasti. Stále se pokouší rozdojit svého kozla. Stále dokola opakují demagogické poučky o sociální spravedlnosti, kterými stále dokola maskují svoji podstatu parazitů společnosti.
Po rozpadu Stalinovy říše již za sebou nemají nukleární potenciál šílené generality Rudé armády a tak nemohou okrádat a terorizovat obyvatelstvo otevřeně a bez skurpulí. Proto se stalo jejich zaklínadlem přerozdělování. Jsi úspěšný, vyděláváš, chodíš do práce, neflákáš se po hospodách, vystudoval jsi víc jak pět tříd základní školy ? Plať !!! Daně přímé, nepřímé, ale hlavně progresivní ! Každého vyčnívajícího ztrestat. Šedivé nemyslící stádo – náš cíl ! Všem hloupoučkým hospodským ekonomům a líným pijavicím nabulíkovat, že všechno může být zadarmo. Zdravotnictví, školství, vždyť základní premisou komunismu je zadarmo vše. Tak nám to soudruzi presentovali ve svých agitkách – káždému dle jeho potřeb ! Když bude třeba i kozla podojíme.
Akorát ti dnešní neobolševici, rudí i oranžoví, zapomínají řící jediné. Kde na to brát ? Víme sice, že nejvyšší socialistický inženýr razí tezi o dluzích, které se neplatí, ale realita je jinde. Zadarmo vám milé levicové stádečko nedá dneska nikdo nic. Veškeré výhody pro jednoho jsou těžce vykoupeny příkořím na druhém. Na dluh jsme žili 40 let vlády KSČ a dokořán tuto bránu do pekel opět otevřela Paroubkova vláda s ministrem financí Sobotkou.
Fráze o sociální rovnosti a všem zadarmo jsou podvod. Podvod na mentálně slabších jedincích, věřících, že i kozla je možno podojiti. Věřících, že dluhy po nás nikdo nebude chtít zaplatit, že státní dluh lze šroubovat do biliónů, že lékaři a učitelé budou pracovat zadarmo, že když bude nejhůře, zase zvedneme daně “zbohatlíkům”. Věřících, že není třeba studovat vlastní minulost, aby se neprovalily otřesné skutečnosti budování sociálně rovné společnosti a životní selhání jejich tvůrců. Věřících, že i když pijavice vysaje svého hostitele na troud, bude žít dále.
Nikoliv. Poblouzněné stádo bolševických pijavic svého hostitele potřebuje. Potřebuje jej jako zdroj svého blaha, ale i jako cíl své zášti. A tak paradoxně ještě plivají kolem sebe na každého, kdo se snaží jim jejich demagogické žvásty vysvětlit a poukázat na rozpory mezi sliby a činy jejich vůdců. Proto nechápou potřebu reforem a snižování státního dluhu, nechápou rovnou daň, nechápou platby za svoje zdraví, nechápou jak se stát svobodnou a nezávislou osobností. Stále jen čekají, až kozel nadojí tolik mléka, co uspokojí potřeby všech.
