Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak jsem studoval ruský jazyk

  Naše reálné gymnázium má pověst jedné z nejtěžších středních škol v kraji. Že jsem jej vystudoval já, se svým nejvěrnějším kamarádem Foxem, se ve své době rovnalo skoro zázraku. Nešlo jen o to, že naše politická orientace zrovna nedržela linii tehdy vládnoucí KSČ, ale i energie, kterou jsme měli vynakládat na studium byla často spotřebována na akcích bigbeatové skupiny Genessis, přehrávací prověrkovou komisí přejmenovanou na Jetel. Tak často docházelo k tomu, že v hodinách ruského jazyka jsme hovořili plynnou slovenštinou s přízvukem Dědy Mráze, mrouskajíc přitom obočím jak Brežněv na sjezdu bolševiků, abychom alespoň vzdáleně dodali naší řeči punc cizokrajnosti.

 

Ruský jazyk byl zajímavým zpestřením našich studentských let. Profesor Kunst, který nás jej vyučoval, byl vášnivým hudebníkem a obdivovatelem dívčí krásy. Třídu měl rozdělenou na skupiny dle pohlaví. Slečny chodily k tabuli pro jedničky a dvojky, chlapci byli rádi za ušmudlanou čtyřku, pouze kytarista ústavního orchestru Jirka a jeho bratr se někdy dostali na trojku, či nám obyčejným smrtelníkům nedostupnou chvalitebnou. Nutno řící, že samozřejmě s odstupem času vidím, že ty holky se fakt učily, zatímco naše parta ruskoslováků si nic jiného ani nemohla zasloužit.


Nejhorší bylo, že tento předmět jsme mívali ve čtvrtém ročníku hned v podnělí druhou hodinu, kdy si většina z nás ještě lízala rány po náročném víkendu a dospávala prohýřené noci. Foxe málem nebylo možno klasifikovat, neboť tento den do školy takřka nechodil, pravidelně zahlazujíc svoji nepřítomnost omluvenkou na bolesti břicha po požití párku nevalné chuti. Já tak benevolentní rodiče neměl a tak trpěl ve školní škamně. „Vole, vstávej, máš si vzít sloníček a jít k tabuli,“ strká do mě kamarád Bimbo.


Ve stavu na pomezí spánku a mrákot se soukám z lavice. „Taváryšč pofesór, u meňá nět slounika, bo naša mačka jevó zožrala,“ zkouším nejapnou výmluvu, ale nic lepšího mozek s minimem aktivně pracujících buněk nedokáže v tuto chvíli vymyslet. Kantor se chápavě usmívá, ale nepovolí: „Pajdi sudá!“


Na tabuli registruji velký nápis JOLKA. Cestou přemítám, co by to mohlo být za sovětskou údernici, až u katedry mi při pohledu na ozdobenou větev ve váze svitne správné zadání – vánoční stromeček ! „Nu, gavarí!“ vyzývá mne trýznitel v modrém plášti.


„Da,“ souhlasím. Chvíle napjatého ticha, kdy se moje ušní radary snaží zachytit jakýkoliv signál z řad premiantek. Bohužel jim nerozumím ani slovo. Zkusím tedy sám: „Děduška maróz, jolku nam priňos, lučše jolky nět, čo priňos nam děd,“ vybaluji svůj největší trumf v podobě říkanky z páté třídy základní školy a považuji věc za ukončenou. „Što,“ opravuje zkoušející mou slovenštinu a nabádá k pokračování.


Rozpohybuji tedy obočí a přidávám několik slovenských vět o vánočních tradicích. Je vidět, že profesor trpí. „Četýre, sadís!“ hodnotí nakonec moje představení. „Ďakůjem,“ odvětím v dobré vůli, ale kantorův obličej poté rudne vzteky a je vidět, že lituje vyřčené klasifikace, neboť šestka by asi byla málo.


Nicméně, přiblížil se čas maturity a ruské bukvy byly její součástí. Věděl jsem, že mojí jedinou šancí je dobře opsat písemnou zkoušku. Předpokládalo to však odhadnout, které téma nějakého bolševického „úspěchu“, či výročí, popřípadě cenzurou schváleného literárního velikána bude v rádiu vyhlášeno. Holky naše študované vytvořily štáb, kde připravily asi patnáct možností. Jenže tenkrát ještě neexistovaly kopírky a moje „zaneprázdněnost“ mi jaksi nedovolila stvořit tahák na více než jednu tutovku.


V den písemky jsem s Foxem prožíval stavy jak před startem raketoplánu Sojuz. Tlak, teplota i rosný bod na maximu. Zachrchlal školní rozhlas a profesor začal psát na tabuli. Bingo přišlo ve třetím tématu. Od této chvíle jsem věděl, že na svoji „učenost“ dostanu i papír.


Po hodině nerušené přípravy a opisování však přišel menší zádrhel. Podřimujícího strašího kantora nahradil za katerdrou abnormálně aktivní učitel tělesné výchovy, kterého jsem při vší smůle ještě den před tím porazil v tenise. S bojovně vystrčenou bradou a roztaženým chřípím začal rejdit mezi lavicemi. Většina taháků zmizela jak mávnutím kouzelného proutku, nám zoufalcům však nezbylo než jít do absolutního rizika. Mozek pumpoval do žil adrenalinu jak při volném pádu ze Žďákovského mostu, ale vidina jediné šance na složení zkoušky z dospělosti velela pokračovat.


Právě jsem potřeboval přečíst nějaké nějaké obtížnější delší slovíčko z „domácí přípravy“, když se za mnou ozvalo: „Něvazmožno!“ „Dík, vole,“ slušně jsem odvětil, předpokládaje, že je to můj bystrozraký kamarád ze zadní řady. Nebyl. Profesor Vandas stál nade mnou v plné síle. „6:3,

6:0, jo. Kanára jsi mi dal. Kdybys radši studoval,“ usmíval se vítězoslavně. „Sorry Pavle, teda pane profesore. Já tu ruštinu fakt nedávám,“ zahájil jsem chabou obranu, ale srdce se mi zastavilo.


„No nic, no. Odpoledne potřebuju parťáka na čtyřhru, kterej bude v psychický pohodě. Bez vyhlídky na úspěšnou maturitu bys asi nebyl, co ? Ještě to máš blbě tady a tady. Tak o půl pátý.“ Další část mého písemného projevu byla malinko roztřepaná, ale díky vzácnému pochopení tohoto chlapa jsem to nakonec uklohnil na svoji první dvojku z jazyka „sovětských přátel“ za celé studium na střední škole.


Ústní zkoušení bylo už jen formalitou. Věděl jsem, že to bude čtyřka jako vždy. Maturitně chápavá a zjihlá komise mi navíc pomáhala ze všech sil. Tak jsem při rozhovoru na volné téma kaňkal na kaňkách, guljál v parke a nakonec i guljál v parke na kaňkách, jak jsem pak slyšel i v nějakém rozhlasovém pořadu. Malinko vzrušení snad způsobila jen věta: „U měňá stará mama, staryj otěc i obaja iščó rabótajut i něguljájut nikagdá i nikde, bo tóže němajů kaňky.“


„Četýre, sadís, spasíba!“ ukončil nakonec moje trápení profesor Kunst. Zářil jsem jak sluníčko. Věděl jsem, že dobrá je dobrá. Z ruštiny vynikající. Spiklenecky jsem tedy mrknul na bledězeleného kantora a procítěně pravil: „Spasíííííbooaaaa !“ Jen aby věděl, že semínko cizokrajného jazyka začalo v mých mozkových závitech klíčit.


Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Karel Kříž | pondělí 3.12.2007 7:11 | karma článku: 35,00 | přečteno: 4692x
  • Další články autora

Karel Kříž

Klinika: Mozky vymyté komunismem

To si tak se svými rudými kamarády vyhlédnete dům, který zrovna nikdo nevyužívá. Je opuštěný. Ale celkem pěkný a velký.

9.1.2019 v 14:08 | Karma: 30,32 | Přečteno: 1131x | Diskuse| Společnost

Karel Kříž

Totalitní dobroserismus

Asi tak bych pojmenoval současné společenské uspořádání. Lepšolidé, nebo chcete-li bolševici mysli, nám tlačí jejich “dobro” přes mrtvoly ...

8.1.2019 v 7:39 | Karma: 29,30 | Přečteno: 1177x | Diskuse| Politika

Karel Kříž

Štědrovečerní Kouzelník Žito. Chyběl už jen prvomájový průvod

Málokdy se pouštím do recenzí "uměleckých děl" z českého televizního světa, ale prime time ČT na Štědrý večer je přeci jen alespoň minimálně k zamyšlení.

26.12.2018 v 8:25 | Karma: 44,65 | Přečteno: 5804x | Diskuse| Kultura

Karel Kříž

Koblihy nejsou zadarmo

Z kruhů blízkých agrofertímu hnízdu neustále slyšíme jak je Burešova vláda ohromně úspěšná, jak se Česku daří a jak je vše zahaleno v růžovém oparu prosperující budoucnosti.

26.11.2018 v 17:28 | Karma: 32,62 | Přečteno: 1104x | Diskuse| Politika

Karel Kříž

Od Jakeše po Bureše II.

Pokud se v naší zemi chodí na výročí 17. listopadu chodit klanět k pomníku "sametové revoluce" estébáci a bývalí nomenklaturní kádři KSČ, není jen něco shnilého ve státě Českém, ale je to s naší společnosti totálně, ...

17.11.2018 v 16:17 | Karma: 25,40 | Přečteno: 642x | Diskuse| Politika
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Flandry jsou opět naše, hlásají separatisté. S africkou modelkou na plakátech

21. května 2024  14:35

Krajně pravicová strana Vlámský zájem dlouhodobě usiluje o odtržení severní části Belgie. V kampani...

Prodavač si ve stánku zapojil svůj terminál, řeznictví okradl o sedm milionů

21. května 2024  14:29

Mezi milionáře se svojí zlodějskou pílí vypracoval muž z Tachova, který podle policie...

Novorozená štěňata kdosi hodil do kontejneru, ujala se jich adoptivní matka

21. května 2024  14:27

Šest asi dvoudenních štěňat někdo vyhodil do kontejneru na okraji Zbraslavic na Kutnohorsku. Z...

Palestinští vězni leží spoutaní nazí a v plenách, prozradily zdroje z nemocnice

21. května 2024  14:01

Palestinští vězni jsou při pobytech v nemocnici v Izraeli drženi připoutaní na lůžku s páskou přes...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 501
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4834x
Člověk s vlastním názorem a veselým duchem. Narozen ve znamení lva roku 1966. V současné době majitel obchodní firmy. Dříve učitel, který přerušil svoje studium na pedagogické fakultě Masarykovy univesity, aby mohl okusit "radosti" soukromého podnikání. Mojí ideou je svobodný občan, který se umí postarat sám o sebe a malý, ale výkonný státní aparát, který jej nešikanuje a měří každému stejným metrem. Více článků a zajímavých informací najdete na www.pravyprostor.cz