Jak jsem se konečně stal mediální hvězdou

Každej Havlík s Větvičkou už mají ze svejch blábolů knížku. Na ilegálních křestech se pak s Pallotkou polívají šampáněm a opíjejí nezletilý modelky, který pak tahaj do temnejch zákoutí putyky pod záminkou věnování podpisu na odhalený silikonový balóny.

CT

Já tady píšu jako debil už skoro od začátku a furt nic. Někteří inteligentnější čtenáři sice už poznali, že to všechno smolím v žoldu ODS, vrahů z Wall Streetu a za tichý podpory mandelinky bramborový, ale dolary nejsou všechno. Taky chci bejt slavnej, jezdit na žranice a fotit se na titulní stránky časopisu LUI. Jenomže zatím nejsem ani ten ví áj pí bloger a podle karmy je přede mnou pořád ještě nějakej Binko, kterej se beztak kamarádí s adminama.

Až včera. Ráno esemeska od kamaráda, že jako moje stěžejní dílo o Paroubkovi vyšlo v tištěný podobě Mladý fronty. Rozpohyboval jsem svejch 130 kilo k největšímu atletickýmu výkonu pětiletky a padesát metrů k trafice jsem došel pěšky bez pomoci auta zaparkovanýho před kanceláří. Když jsem otřel pot a slzy štěstí, našel jsem si ho. Malej a krátkej. Navíc v dolním rohu stránky. Nu což, asi je to placený od počtu slov a tak v době krize šetřej i mediální giganti.

Jen jsem vydejchal tu nespravedlnost, že to teda nějakej pohunek nepřepsal se všema epochálníma myšlenkama a grandiózníma literárníma perlama, odešel jsem na vepřo knedlo zelo. Z dřímoty po obědě mě začalo rušit pípání mobilu. Prej si mám pustit bednu na ČT 24. Paroubek – tiskovka!

Vzhledem k tomu, že socani maj žvanění pro novináře skoro pořád, umravnil jsem telefon do klidovýho stavu ticha a věnoval se užitečnějším věcem. Pozdě odpoledne mi to ale nedalo a pustil jsem si záznam na webu. Ty vole, málem jsem polknul cigáro. Sám velký vůdce a budoucí president recituje moje slova. Sice bylo vidět, že si to pořádně nenacvičil a malinko to připomínalo besídku na prvním stupni hodně specielní školy, ale připisoval jsem to jistě velké trémě před textem, se kterým se nesetkává každej den. Dimun a Macura mají přece jen jinej styl.

Co nadělám. Každej začátek je těžkej. Příště to třeba dají přečíst alespoň Krampolovi nebo Katce Brožový. Pan Jiří mě zřejmě sice taky prokouknul, protože nezapomněl zmínit mou zaprodanost ODS a vygradoval to velmi dramatickým podezřením na duševní chorobu, ale nevadí. Nakonec mě zařadil po bok všech nepřátel socialismu, jako jsou třeba Lidovky, a spokojeně předal slovo dalším dělníkům demokracie, pravdy, lásky a světlejch zítřků.

Tož tak. Hned jak mi přijdou prachy z Jánskýho vršku, koupím si novou plazmu a DVD. Každej večer si to budu pouštět místo Ordinace a kochat se do bezvědomí. Nad postelí sundám plakát xenofoba a rasisty Topolánka, omotám se oranžovou šálou, vycídím srp i kladivo a už jen budu čekat na lítající pečený holoubátka, navoněný modelky s odhalenýma hrudníkama, telefonáty ze CNN, pozvánky od Krause nebo Mr. GS, žádosti světovejch nakladatelů a odpovídat na otázky Václava Moravce. Hosana! Jsem slavnej. Skoro jako ten ekonom.

Video z tiskovky zde.