HDP -2%, spotřeba klesá, dluhy rostou, šedá ekonomika vzkvétá.Proč?

Odpověď je velmi jednoduchá.Stát a jeho byrokratická mašinérie okovaná tunami nesmyslných zákonů, příkazů, vyhlášek a regulací, prosazovaná desítkami tisíc zbytečných úředníků ve zbytečných institucích, násilím ovládající naše životy díky právní a daňové džungli pod kuratelou soudní, policejní či exekutorské mafie, zarámovaná pak populistickou bandou korupčních zlodějů v řadách parlamentních politických stran naprosto, a ve své dnešní podobě definitivně, selhává. 

Zotročení produktivní občané v podstatě nemají relevantní šanci jak se zvůli státní moci bránit. Jedinou cestou je omezit přísun živin do kanceláří těch parazitů, kteří jsou svojí činností odpovědní za současný neutěšený stav ekonomiky, práva i morálky. Omezit až zavřít kohoutky penězovodu, kterým dnes a denně proudí stovky miliónů korun z našich daní směrem ke státním korytům, kde se spokojeně přežírají a radostně chrochtají zkorumpovaná prasata, bezhlavě rozhazující žrádlo na všechny strany svých pseudokamarádíčků, soudruhů v politickém a mocenském boji, jenž si pak společně zajišťují další čas pro setrvávání tohoto absurdního, zločineckého statu quo.

Každý den se musí všichni příslušníci postupně likvidované produktivní střední třídy, která vytváří reálné bohatství společnosti, dívat na politické prostitutky, které na partajních tiskových konferencích vysvětlují elektorátu proč daly tomu i tomu, proč to ten odklonil, kolik odklonil a jak potom zázračně zbohatl i s manželkou, milenkou či strýcem Vikem. Proč ale jejich kunčafti už ani neví kam tu škváru narvat, zatímco bordel, ve kterém nás nutí žít nemá ani na nejnutnější opravy a padá všem na hlavu vysvětlit však nedokáží. Jedině snad stále opakovanou mantrou: “Nejsou peníze, je krize!”

Opravdu však nemá stát peníze? Jak je to možné, když jeho příjmy rostou přibližně tempem 30 miliard ročně? Jak je možné, že v roce 2002 nám stačilo na výdaje státu o více jak 300 miliard méně než letos? Kam se ty peníze ztrácejí? Jak to, že nemáme přebytek? Proč si naopak musí stát půjčovat? Co je to za hospodáře? Opravdu za to může inflace či zvyšující se počet důchodců? Za 37% rozpočtových výdajů? To nějak nesedí, nemyslíte? Stát má peněz dost, obírá totiž daňové otroky již o více jak 70% jejich výdělků, ale zachází s těmi penězi jako každý zloděj, nezodpovědně a fanfarónsky rozhazuje, popřípadě ještě uplácí ty, kteří jeho zločiny kryjí.

Stát tedy peníze má. Nevěřme Kalouskovi, nevěřme Sobotkově ČSSD s jeho soudruhy experty, že větší daně a větší hromada peněz na přerozdělování nám zajistí lepší život. Ta zajistí lepší život jen parazitům u státních krmelců. Co však my ostatní, kteří to musíme pod hrozbou kriminálů platit? Podívejme se na dnešní neutěšený stav. Klesá HDP, stoupá nezaměstnanost i přes to, že se stále mění “metodika” výpočtů, přeloženo: statistiky už ani nelze falšovat do povzbudivých čísel. Neustále a stále více klesá spotřeba domácností ačkoliv na druhé straně výrazně roste jejich zadlužení. To přeci odporuje zdravému rozumu. Lidé snad ty peníze splachují do záchodu podobně jako ministerstvo financí?

Nikoliv. Normální daňový poplatník ze střední třídy, nepřisátý na státní cecík, mele z posledního. Složenky nečekají a chodí každý měsíc s ubíjející pravidelností. Polostátní molochy či prolobované korporace účtují nesmiřitelně. Elektřina, voda, plyn, benzín, nafta. Vše ještě několikrát zdaněné pro ten “chudý” stát – DPH, spotřební daň, ekologické “příplatky”, daň “z deště”. Vše zkorumpovanými zákonodárci připravené tak, aby se tichými kartelovými dohodami vyždímalo z plátce maximum a stát dostal svoji dávku. Žádné slitování.

To jsou však zaplacené jen základní vstupy pro bydlení. K tomu se musí zaplatit nájem, popřípadě splátka hypotéky, musí se také jíst, musí se v něčem chodit. Vše co nakoupíme ze svého již zdaněného příjmu pak znovu “obohatí” DPH. Firmy jsou na tom úplně stejně. Tak se díky ekonomickým daňovým experimentům zdražuje. Stále. Všechno. Logicky pak ubývá zboží v nákupním košíku. Přednost dostává zaplacení toho nejnutnějšího na pouhé přežití. Tak je dnes nastavený systém, občan se stává nevolníkem.

Ve společnosti chybí “volné” peníze, které by ekonomiku rozhýbaly. Byrokratický eurosocialismus dospěl do stádia, kdy ke komunismu chybí jen malý krůček. Člověk je ovládán oligarchií mocných, která rozhoduje téměř o každé jeho vydělané koruně a přiděluje každému nikoliv však dle jeho potřeb, jak si vyfantazírovali a proletariát tím opíjeli marxleninští “intelektuálové”, ale dle jeho loajality k mocenským strukturám. S celou érou budování této falešné společenské cesty to má však hodně společného. Dobře se bude mít pouze ten, co leze soudruhům vládcům do zadnice či drží hubu, krok a bezmyšlenkovitě přijímá každé další omezení svobody či daší utahování daňové smyčky. Občan se stává otrokem.

Ano jsme ve stádiu, kdy se na politické, ale i hospodářské scéně vede již jen boj mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. První, v ČR reprezentovaná současnou vládní TOP09 koalicí, Zelenými či různými spolky “pravdy a lásky” z kulturní nebo intelektuální fronty, páchá dobro za cizí peníze směrem k tak zvaným elitám společnosti a jejich donátorům z nadnárodních korporací. To jsou různé granty, investiční pobídky, daňové prázdniny, neziskové organizace za “lepší svět” a podobně. Druhá, v ČR reprezentovaná ČSSD nebo KSČM, páchá svoje dobro za cizí peníze směrem k “obyčejnému člověku”. Minimální mzda, zákoník práce, sociální dávky, vyšší zdanění “bohatých”, boj s nezaměstnaností.

Obě politické síly nás po své cestě do pekel, dlážděné “dobrými” úmysly však přivedly až k dnešnímu okraji propasti. Na politické scéně se jim podařilo naprosto vymazat autetntickou, realistickou pravici prosazující svobodu člověka a minimální státní šikanu. Tu politickou sílu, která by se zastala produktivní střední třídy tvořící hodnoty a plnící státní kasu, a která je dnes v pozici uštvané dojné krávy těsně před smrtí. Parazit tak již téměř zlikvidoval svého hostitele.

Zbývá tak jediné. Realizovat se ve sféře šedé ekonomiky. Tedy té, která netrpí státními byrokratickoregulačními zásahy, která vyznává tradiční podnikatelské hodnoty a pravidla volného trhu. Té ekonomiky, která dle posledního výkumu, narozdíl od té státem ničené, roste o 10%. Té ekonomiky, která nechává lidem peníze v kapsách. Té ekonomiky, do které jsou postupně nuceny přestoupit tisíce zkrachovalých živnostníků a firem i jejich zaměstnanců, neboť jim stát naházel tolik klacků pod nohy, že již nebyli sto dostát svým závazkům.

A věřte, že to bude v budoucnosti právě tento sektor, který zajistí mnohým jediné trochu slušné živobytí. Nebudou to blábolící socialističtí politici ani nerudní úředníci s důležitým razítkem. Ti během celé své profesní kariéry nikdy nevyprodukovali ani haléř skutečné hodnoty, ani haléř, který by vám přispěl na večeři. Jen vás okradli, ponížili a obloudili. Celý ten podvod jménem sociální stát si totiž platíte vždy jenom vy dole. Vy, kteří ještě pracujete, ne jen chodíte do zaměstnání. Pohádky o progresivní dani, zdanění luxusu, vyšším zdanění bohatých či velkých korporací jsou jen vějičkou pro méně přemýšlivé stádo. Opravdu velcí hráči platí jen tolik, kolik chtějí. Daně optimalizují a ještě dostávají část zpět jako různé pobídky či dotace. Dokonce i například v ikonizovaném socialistickém Švédsku firma Ikea.

Šedá ekonomika je tedy obranou týraného hostitele před čím dál více nenažranými parazity. Dnes v ČR tvoří hodnoty jako téměř 30% HDP. To jsou desetitisíce lidí, miliardy korun. Je chyba na straně lidí podnikajících bez papírů či na straně státu, který nastavil tak nesmyslná pravidla, že lidé raději riskují kriminál za delikt roven dnes v trestní sazbě téměř vraždě, tedy daňový únik? Nepodnikali by ti lidé raději v klidu a v klidu platili přiměřené daně, bez dalších skrytých odvodů, poplatků či dalšího státního výpalného?

Mám pocit, že je za minutu dvanáct. Musíme se rozhodnout. Buď půjdeme dál jako ovce se socialisty po jejich zregulované a předaněné cestě do pekel, nebo snad procitneme. Přestaneme hrát s levicovými elitáři, maskovanými jako politická pravice či střed a levicovými extrémistickými populisty, maskovanými jako demokratická levice, jejich hru na lidovou demokracii. Přestaneme s médii řešit pseudoproblémy, zdali má být “katolická buzna” profesorem či ne a začneme požadovat řešení opravdu zásadních věcí, které nám zajistí důstojný život.

Dnes je na pokraji živoření střední produktivní třída. Demokratickou většinou je válcována příjemci státních milodarů, drobků od panské hostiny a jejich politickou reprezentací, která si je stvořila k obrazu svému a je jimi fanaticky uctívána. Státní penězovod ještě nějakou chvíli tento stav uplatí dalšími daněmi, půjčkami či zabavováním majetku. Ještě chvíli. Než dojdeme na poslední možné rozcestí.

Kolik dokážeme do té doby přesvědčit různých adorantů levicových elitářů či populistů, že jediná možná cesta vede přes minimální stát, jen nezbytné přerozdělování, přes absolutní osobní svobody s jasným, stručným a přehledným právním prostředím či daňovou soustavou a přes nulové zásahy státu do regulace volného trhu? Nebo také, bohužel ... Kolik dokážeme přesvědčit eurosocialistickým skleníkem vypěstovaných parazitů, aby přestali mlátit prázdnou slámu a šli něco produktivního dělat?

Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.