Dobrá zpráva: Kohout splnil slib a vzal si na byt rodinu imigrantů z Afriky

Tak už nejsme všichni jen bělouškové posraní. Mnohaletá usilovná práce stovek neziskových multikulti organizací, která daňové poplatníky stála již mnoho desítek miliard korun, byla konečně korunována prvním hmatatelným úspěchem.

Prorok boje proti všeobecnému společenskému rasismu, xenofobii a primitivnímu nacismu osobně splnil první ze zásadních požadavků hate free cultury „Uprchlíky # přijímám“ a vzal na byt afroafrickou muslimskou rodinu z Afriky.

Celá akce nebyla vůbec jednoduchá. Významný umělec, ale jinak chudý vysokoškolský pedagog, kterému prohnilá západní společnost nepřerozdělila svoje válkami, kolonizací a utiskováním nabyté bohatství v takové míře, aby si mohl pořídit větší než jednopokojový malý byt nevalné kategorie, byl nucen pořídit bydlo větších rozměrů. Po prvotním překvapivém zjištění, že na tuto uměleckou bytovou performanci nedostane grant z fondů EU ani z jiných fondů prohnilé západní běloušské společnosti, musel nejprve vybrat ze zlé kapitalistické banky imperialistické dolary od vrahů z Wall Streetu, které mu vnutili při jeho emigraci do USA jako sociální dávky a tyto byly jeho důchodovým pilířem.

V tuto chvíli došlo k menším rozporům mezi Velkým Učitelem a jeho dobropáchajícími žáky, neboť na bydlení buržoazních rozměrů, které bylo nutno pro zbídačené imigranty připravit, naházeli do společné kasy pravdy a lásky namísto peněz jen vlastní fotografie s textem „Uprchlíky # přijímám“, několik zrnek fair trade kávy či kelímek vegetariánské pomazánky. Rozčilený performer reagoval tradičním vystavením nahaté zadnice.

Nepokrytecký humanismus a ideály dobra však nakonec zvítězily v duši lidsko-právního bojovníka za práva menšin, utiskovaných, nepřizpůsobivých i etnicky odlišných, kteří přicházejí naši morálně a ekonomicky zdevalvovanou západní běloušskou společnost obohatit o svoje africké pracovní návyky, muslimskou spravedlnost šaría, gentlemanský vztah k ženám či vizionářské praktiky sociální pomoci, a vydal se na dalekou cestu k jižním břehům Evropy, by našel alespoň jednu volnou uprchlickou rodinu.

Nebyla to samozřejmě pouť vůbec jednoduchá. Sobecké vlády zemí EU se mezi sebou perou o to, která dostane na svoje území více žadatelů o azyl, tohoto multikulturního obohacení tradiční společnosti a budoucího pilíře ekonomiky zlenivělých Evropanů, jež jim přinese mír, míšenou lásku i tolik potřebnou produktivitu pro budoucí jistoty a prosperitu, že si náš posel dobra musel doslova na kolenou vyprosit několik imigrantů nad rámec přísných kvót. Smutné bude Oslo, Malmö, Paříž, Berlín i Londýn.

Ano, milé děti, tak příkladný, hrdý, odvážný a dobrotivý je náš Velký Humanista, posel světla, pokroku i světového míru, hlasatel pravdy i lásky, vizionář spravedlivé nerasistické, nexenofobní a všeobecně tolerantní společnosti rovných práv a příležitostí. Za svoje peníze přivezl zbídačené uprchlíky, za svoje peníze jim připravil dobré ubytování, za svoje peníze je bude živit, za svoje peníze jim připravil šťastnou budoucnost. Oni se mu jistě později odmění stejnou mincí dobra, obohacení a sociálních jistot. Tak jak nám to Kohout a jeho soudruzi denně vysvětlují.

Tedy už žádné pokrytecké žvásty,  přiblblé obrázky, afektovaná gesta či snad obviňování ostatních z nenávisti. Konkrétní činy! Krásný konec uprchlické dobropohádky, že? …

Proč ji tedy nevidíme kolem sebe i v eurosocialistické realitě? Proč ve skutečném životě tito falešní pokrytci chtějí pomáhat jen hubou a jen za cizí peníze, které před tím daňově nakradou od produktivní části populace, kterou ještě navíc zle osočují když s nimi netančí oslavné tanečky nad jejich fantasmagorickými neobolševickými vizemi? Jejich chápání pomoci se totiž vymyká zdravému rozumu. Socialistická solidarita se tomu říká. Vy pracujte a plaťte – my to budeme řídit, vznešeně o tom hovořit, tahat z toho prachy, budovat si na tom kariéry a každého, kdo na rozpor našich slov a činů poukáže, po soudružsku zlikvidujeme.

Proto se v podání těchto marxistických dobroserů nekoná výše popsaná pohádka, ale jen směšné značkování teritoria, kdy se opět jen vymezují proti vykonstruovanému nepříteli, v podobě fotoakce  „Solidaritu s uprchlíky # přijímám“. A lidskoprávní performer Kohout? V reakci na svoje televizní fiasko, kde chtěl rozdávat uprchíky do všech českých rodin, natočil video, ve kterém předčítá reakce naštvaných lidí. Sebestředně, pohrdlivě, jako by ON byl morálním pilířem společnosti, kterému nikdo nesahá ani po kotníky. Domů si však žádného imigranta opravdu nevzal a tak jen potvrdil svoje levé „lidské“ kvality, jenž nelze u něj a jemu podobných pojmenovat jinak než parafrází „prorokova“  hate-free výroku: Komouškové posraní.

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)

Související články:

Jednoduché a odzkoušené: Přistěhovalecká vlna se dá zastavit do roka a do dne

Podpora imigrace je pro mnohé celoživotní byznys – výnosnější než zločin …

Rozdivočelý Kohout: Dokonalá ukázka multikulturního socialisty