Dá se bojovat proti finanční krizi?

 Určitě ano, řeknete si. Je dokonce několik způsobů. Volební štáby politiků všech světových stran nám dnes a denně předkládají jeden zaručený recept za druhým. Tam se zvýší daně, onde se něco zreguluje a když bude nejhůř, pošleme dotaci.

Přesně jak pravil jeden z nejlepších amerických presidentů Ronald Reagan. Politický živočich udělá pro svoje dobro cokoli. Nejdříve zjistí, kde, co a jak dobře funguje, prosperuje, prostě vydělává balíky peněz. Poté vymyslí zákon, kterým to zdaní tak, že většina zisku se přesouvá do státní kasy k přerozdělení. Pokud se to stále ještě drží nad vodou a snaží se přežít, vymyslí nějakou regulaci, omezení či velmi těžce splnitelnou normu za vysoký poplatek státnímu úředníkovi. Když je to na kolenou a sotva se to hýbe, natáhne dlaň a za malou domů pošle dotaci.

Ráj na zemi v podání vládních paňáců se totiž nazývá přerozdělování peněz. Stačí slíbit, že malou část z té velikánské hromady předhodí hloupým mužikům v podobě pastelkovného, šrotovného, dojízdného nebo cochceteslibovného a nadšené davy se mohou uplácat nadšením. Populace závistivých pacientů státního sanatoria pro údajně diskriminované, těžce zaměstnatelné či vlastně jenom úplně líné a neschopné, kteří bez berliček sociálního programu neudělají ani krok, se utěšeně rozmnožuje.

Proč by se měl člověk vlastně vůbec snažit pracovat a vytvářet nějaké hodnoty? I když budu dřít do úmoru, většinou zjistím, že výsledkem mého snažení je pouze přilepšení několika sociálním parazitům, větší úplatek pro úředníka, lepší byt poslance či zázračně vydělávající akcie investorů odkojených sekretariáty velkých stran. Otázka je – není lepší přenechat práci “pitomcům”, kteří ještě mají nějakou zodpovědnost vůči budoucnosti, svědomí i čest, nebo prostě jen otevřít hubu a čekat na létající pečené holuby?

Sociální inženýři se dnes často modlí ke svatému obrázku Švédska, jako údajného vítězství socialismu na zrádným vykořisťovatelským kapitalismem. Jako to vidí sami Švédové si však můžete přečíst v článku: “Jak sociální stát zničil Švédsko”. Není to lichotivé a už vůbec ne optimistické počtení. Co nás tedy čeká po současné “finanční krizi”?

Předně je třeba říci, že současný stav je jen malým problémem pro pár bankovních manažerů, analytiků a spekulantů. Královské odměny nebo padáky jim stejně zadotují národní vlády a státy našeho významu se jen svezly na mediální vlně předčasné hysterie. Krize jako taková teprve příjde. Nezaviní ji démonická trojice Bush, Topolánek a Zahradil, jak se nám snažila před časem vsugerovat elita z Lidového domu, ale celá garnitura “tvůrců dobra a úspěchu pro všechny”.

Ještě chvíli se budou partaje předhánět, která dá po volbách větší důchod nebo mateřskou a brzy budou koryta prázdná. Neskutečné zadlužování na úkor příštích generací, kriminalizace úspěšných, pozitivní diskriminace nepřizpůsobivých pijavic, zákonný systém na míru lobbistům s naditými igelitkami - to vše zcela jistě směřuje k jedinému – neodvratitelnému a totálnímu krachu.

Pak možná přijde ten správný očistný proces, který naše společnost potřebuje jako sůl. Někteří zjistí, že je nutné občas vstát z otomanu, aby nepokapali hlady, někteří možná zase, že být poskokem stranického vůdce není opravdová práce a tvorba hodnot, někteří snad i to, že strejda z Jihlavy už nemá v igelitce ani floka. Všichni si potřebujeme opravdu zarýt držkou v zemi a pochopit, že být jen užitečnými idioty pro věrchušku z Potěmkinových paláců nesmí být smyslem našeho života, že si ze sebe nesmíme nechat dělat srandu a možná nám taky nakonec dojde pravý význam tragikomedie zvané “Sametová revoluce”.