Černé ovce bílé nepasou

Celý minulý týden jsem trnul hrůzou kolik našich rómských spoluobčanů vyslyší rozhořčené volání pana Míky a zabalí si kufry směr Vatikán či Švýcarsko. Nehoráznost počínání černého kocoura, jeho snad ještě horšího bílého přítele s politicky zcela nekorektním jménem Nácíček a zřejmě ilegální agentky všech rasistů a xenofobů pod maskou jakési bábrlinky v knize Josefa Lady nemá v současné sociálně spravedlivé, pokrokové a pozitivně diskriminované společnosti žádné místo. To by tak hrálo, aby si někdo na plnou hubu klidně říkal, že cikáni kradou!

Mikes - J. Lada

Co bychom si tady bez nich počali. Vždyť se podívejme kolem sebe, kolik dobra pro nás všechny ostatní konají. Jak si díky nim vlastně můžeme plně uvědomit svoje chyby a špatné vlastnosti. Správně poukazují fukcionáři dobrovolných neziskových organizací na tisíce nešvarů a ústrků, se kterými se musí jejich pigmentově bohatší chráněnci dnes a denně potýkat, a které jim brání v klidném a spořádaném soužití s většinovou populací.

Začíná to již v dětství. Vzhledem k sociálnímu vyloučení většiny rodičovských párů až skupin, kdy se nemohou plynně zařadit do pracovního procesu zbývá spousta času na trochu toho lidského, přirozeného citu, vrcholícího aktem plození. Není tedy divu, že se tyto specifické rodiny rozrůstají téměř geometrickou řadou. Však kdo by tady za sto let ještě vůbec žil? Líná bílá populace místo souložení honí radši kariéru a beztak brzy vymře po meči i po přeslici.

Jenomže zde nastávají první úskalí společného multikulturního soužití. Malých rómat je tolik, že je těžké zjistit, zda školní docházku absolvují jen ve středu nebo i v únoru. Přesně spočítané jsou pouze na papírech pro sociální úřednice, které na jejich základě zasílají údernickým rodičovským párům hromádky poštovních poukázek s penězi od pracujících asexuálů. Vzdělání z těchto výukových rychlokurzů, ještě většinou absolvovaných ve speciálních školách, není tedy to pravé ořechové pro výkon nějakého atraktivního budoucího povolání. Většinou pak zbývá jen invalidní důchodce, specialista na barevné kovy, pouliční kouzelník s přesunem rozličných předmětů, analytik socíálních programů politických stran či za europeníze žijící profesionální dotační iluzionista.

A tak to máš ty rasistická společnosti za to! Když nemůže být žádný romák president společnosti, vysokoškolský profesor, bádající vědec, excelentní lékař, uznávaný historik nebo kariérní diplomat, musí stále platit zlaté pravidlo soužití – ojebat gádže. V současnosti již přece nemůžeme po někom chtít aby se živil kradením slepic či pojídáním toulavých psů jak naznačují ve svých xenofobních literárních splašcích Lada, Mácha, Hrabal a podobní. Cikán má svoji hrdost! A gádžo povinnost mu ji zaplatit!

Takže ... Ukažme si na hlupáky, co si okamžitě sahají na peněženku, když k nim do tramvaje nastoupí parta opálenějších kamarádů i těhotných kamarádek s velkými taškami a z legrace brzdí provoz u nástupních dvířek. Zakažme stupidní debaty o vybydlených budovách, když radnice nechtějí přispívat obyvatelům na teplo a oni musí topit dveřmi, okny i podlahami, neboť radiátory jim někdo v létě během spánku odnesl do sběrných surovin. Radostně vítejme každou novou iniciativu pana Kocába a jemu podobných, kteří těsné sbližování s menšinovou populací dovedli k absolutnímu vyvrcholení. Podporujme vědecké bádání sociálních inženýrů, jež přesně vědí o všech nezadatelných právech diskriminovaných skupin a vyživovacích povinnostech ostatní populace. S otevřenou náručí plnou peněz a dekretů na nové byty přivítejme každého jedince, který absolvoval vzdělávací výlet do Kanady nebo Anglie, aby zjistil, že tam také chtějí plnit úkoly široké a nespoutané romské duši naprosto vzdálené.

Problém je tedy v zatím ještě nějakou chvíli majoritním etniku. Nedokáže totiž pochopit jemnocit a povahové nuance diskriminované skupiny, hanlivě zvané nepřizpůsobiví občané. Celá staletí přece tady přežívali scela ve shodě se svým specifickým morálním kodexem a každý s nim byl srozuměn. Kdo nevěděl, tomu to babička vysvětlila, steně jako kocourku Mikešovi. Najednou bychom chtěli nějak ten řád měnit? Oni nám na to, s prominutím, mastí. Dokud bude dost plátců daní, aby bylo na pravidelný přísun složenek, dokud bude dost majetku k přemístění, dokud budou pánové s druhou mízou jezdit kolem lesních odpočívadel a dokud bude minoritní elita královsky placena pomocí euromutlikulti hujerů, nic se nezmění.

Jenomže populační křivka tak nějak směřuje v neprospěch Statu Quo. Co bude až se poměry obrátí? To asi neví ani Mikeš. Možná snad Nácíček.