Politika naší nejsilnější opoziční strany připomíná bulvární tisk. Jak v dortu pejska a kočičky namíchaná směs polopravd, lží, buranství a fekálního humoru, obalená vyčpělými plky salónních intelektuálů minulého a předminulého století. Vše převázáno stužkou bodré lidovosti, pozlátkem nevěstinců pro vyvolené a pomluvami konkurentů.
Snad nějvětší stupidita takto vypuštěná do světa byla o vítězi voleb v USA. Údajně se jedná o americkou verzi Paroubkovy sociálně demokratické strany. Vzhledem k tomu, že tento skvost vypustil z úst sám vyšší bytostí osvícený předseda, bralo se to v Lidovém domě jako fakt. Omámení oranžoví zachránci všech vykořisťovaných si na to konto přizvali na svoje sjezdové předkolo pro úpravu voleb náčelníka - zámořského přítele. Tedy generála W. Clarka.
Fantasmagorická parabola se vrátila jako bumerang. Starý jestřáb zřejmě vůbec netušil mezi koho přijal pozvání. Poděkoval zkoprnělým softbolševikům za podporu výstavby amerického protiraketového štítu zahrnujícího radar v Brdech a sdělil tisku, že nějakého Paroubka ani nezná. Dolary ze stranické kasičky nemohly být vyhozeny hůře.
Těžko soudnému člověku komentovat další sjezdové dění. Jeden si při poslechu rétorických cvičení socialistických top star opravdu připadá jako by otevřel Blesk či Aha, kde si příznvci oranžových, v čele s Jirkou Krampolem, dodělávají maturitu. Bulvární novináři jsou však schopni určité sebereflexe a chápou, že jejich výmysly nemohou býti brány tak úplně vážně. Dokonce se někdy i dokáží za svoje články zastydět. Katastrofou pro naši společnost je však to, že představitelé ČSSD myslí svoje teze naprosto vážně.
Samozřejmě, je třeba si uvědomit pro koho jsou jejich plamenné projevy určeny. Naprosto drtivá většina jejich sympatizantů a voličů se rekrutuje právě z konzumentů jednoduchých, donekonečna omlílaných, populistických frází. Nač přemýšlet, když vůdce to má už dávno krásně nalinkované. Obereme ty bastardy, co si vydělají víc než se nám zdá přiměřené, zlikvidujeme vykořisťovatelskou třídu podnikatelů, kteří stejně akorát podvádí a neplatí řádně odvody do státního rozpočtu, vytunelujeme veškeré peníze daňových poplatníků, ke kterým se dostaneme.
Potom nastane socialistický ráj na zemi. Jen Paroubek a jeho věrní budou rozhodovat, jak otočit kolečkem státního penězovodu. Všichni na něm budou závislí. Tu se tedy předhodí nějaká almužna důchodcům, tam pár kaček pánovi s chřipkou, matku samoživitelku zachrání dvěma stokorunami měsíčně před smrtí hladem. Nicneřešící symbolické milodary. Hlavně ale co největší mase lidí (stejně jako u oněch proklínaných 30,- Kč u lékaře), aby měli lidé pocit, že pro ně soudruzi z ČSSD budují ten vysněný sociální stát a nezapomněli v den voleb vhodit do urny správný lístek.
Zase si budeme všichni rovni. Stejně chudí, stejně šediví, stejně naštvaní. Jen někteří si budou rovnější. Ti, kteří dokážou načerpat státní dotace na vytvoření pracovních míst pro společnice na školení stranických sekretariátů, ti, kteří polezou do správného zadku, ti, kteří budou rozhodovat o průtoku peněz státním korytem. Když bude málo, tak si půjčíme. Dělá to tak Sarkozy, Obama i Merkelová. Dluhy se přece neplatí. Hurá.
Ano přátelé. Vím, že dnes není žádná slast volit deklarovanou pravici v podání ODS. Přiklonit se však k Paroubkově ČSSD zavání snad až masochismem. Oni ti proklínaní modří ptáci mají alespoň v programu nějaká reálná řešení. Socani rezignovali na vše. Po vzoru bulvárních plátků jen sledují statistická čísla čtenosti, tedy volebních preferencí, aby se jejich korouhvička otáčela vždy tam, kde z toho něco kápne. Že je z toho potom nelogická, demagogická a často si i vzájemně si odporující sbírka populistických výkřiků do tmy, je nabíledni.
Na závěr malé odlehčení:
Jede po řece Volze proti proudu velká a težká pramice. Na zádi sedí opilý mužik, v jedné ruce machorku a v druhé poloprázdnou láhev vodky. U vesel supící Nataša, zborcená potem. Najednou se ze břehu ozve volání: “Kam jedeš Ivane Ivanoviči?” Mužik kalným zrakem zamžourá po směru hlasu a odpovídá: “Ále spěchám. Vezu starou do porodnice.”
Klasický vtip s hlubokou životní pravdou. Žijí mezi námi prostě lidé, kteří nevezmou za veslo při žádné příležitosti. Vždy se vezou a jejich jedinou starostí je dostatek denního přídělu pálenky a tabáku. Bulvár je pojmenoval sockami. Není to však o stavu peněženky. Je to o stavu mysli. Je to o těch, kteří si myslí, že mohou projít životem tak, že budou přečůrávat ty okolo a parazitovat na jejich práci. A mohou si říkat příteli nebo soudruhu. Vždy to s nimi bude stejné.
Zajímavé články si můžete přečíst i zde: www.pravyblog.blog.cz www.eportal.cz
