A modří už vědí ...

Jak si s voličem dokáže realitě života zcela vzdálená vrchnost vytřít pozadí se přesvědčila dnes ráno celá Praha. Modří a oranžoví bojovníci za lepší zítřky, pilní úředníci sloužící v potu tváře za mrzkou almužnu všemu lidu, obětaví ochránci sociálně vyloučených, nesmlouvaví vymítači korupce, zásadoví zastánci stranických programů a plnitelé všech předvolebních slibů se jako mávnutím kouzelného proutku v jedné vteřině změnili v nenažraná chrochtající prasata, která naprosto ztratila soudnost, čest i svědomí.

Jistě, že ne. Takoví oni prostě jsou. Takoví totiž mohou klidně být a ještě navíc mít pocit, že do příštích voleb je daleko a ono se to nějak urovná. Volič má být tupec bez paměti, zatímco oni se cítí nadlidmi s neobyčejnými schponostmi i možnostmi. Politika jako služba společnosti je jim k smíchu, neboť jediným cílem jejich konání je plné až přetékající koryto korupčních dukátů. Proto byla i v hlavním městě, pravicové baště republiky, uzavřená byznys koalice dvou politicky rádoby protikladných uskupení, proto byla i zde pošlapána veškerá pravidla demokratické kultury, proto se dnes ukázalo, že volby jsou jen pimprlové divadlo pro plebs, neboť změnit nemohou vůbec nic.

Jistě, můžeme namítnout, že tvorba koalic je závislá na povolebním jednání, momentální situaci a průniku volebních programů. Vítěz nemusí nutně vládnout, pokud nemá správný koaliční potenciál. Také lze poukazovat na to, že komunální politika není primárně o politické orientaci té které strany na pravolevé mapě, neboť, jak magistrátní úředníci s oblibou tvrdí, jde zde hlavně o chodníky a psí exkrementy. Jenomže, je to opravdu i příklad Prahy?

Dá se to pochopit v Dolní Lhotě, kde se spojí Sokolové a dobrovolní hasiči při prosazení přístavby mateřské školky. Příklad modrooranžové koalice v hlavním městě vypovídá o něčem zcela jiném. Pánové nahoře si jednoduše usmysleli, že je škoda opouštět rozběhlé obchody a božsky honorovaná místa ve správních radách městských firem, když přece mohou lítat nadité obálky jak pečení holubi další čtyři roky. Rozpočet pražského magistrátu je přeci jen o něčem jiném než v té Lhotě, že?

Takže milý voliči. Příště až budeš zase poslouchat líbivá volební hesla, líté televizní duely nesmiřitelných politických oponentů, kteří na sebe dští oheň a síru v barvách své partaje, hesla o nejlepších programech rozvoje společnosti či připomínání “nehezkého” jednání jedinců konkurenční strany s podezřením na korupci, věz, že je to jen takový předvolební taneček kolem klíčů ke státnímu penězovodu. K jeho otevření správným směrem se dokáže u nás spojit každý s každým. Jediné správné a pravdivé heslo totiž zní: “Nejdřív si nahrabat, pak vem to ďas!”

A modří už také vědí. Koluje totiž internetem dobrý postřeh: “Když v Praze vládl Bém, psychiatr, bylo to na hlavu. Teď má vládnout Svoboda, gynekolog. No comment."