Psí máma hledá byt - Studentské bydlení

Jak jsem se už možná zmínila, jsem součástí téměř pětiletého partnerského vztahu, jehož obě složky zažívají tímto spojením svou vztahovou premiéru. A protože jsme čelili dlouhodobé partnerské krizi, rozhodli jsme se... sestěhovat.

Neptejte se na logiku věci. Naše matky se taky ptaly. Jediná odpověď, které se jim dostalo, byl náš "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal". Ale abych neodbočovala od tématu, začnu od začátku.

Jsem mladé a pitomé ucho a od prvních dní na vysoké škole žiju jsem žila na studentském bytě. Ve dvou pokojích nás soužilo celkem pět, na podzim 2013 se k nám nastěhovala polovička v podobě štěňátka. O semestr později se ke mně do pokoje přibyla další polovička, tedy má vlastní - Medvěd, a protože byla spolubydlící Lily zasnoubená a očekával se její brzký odchod na popraviště k oltáři a poté do domácnosti jejího manžela, do šesti měsíců nás bylo zase pět a půl. Nicméně to už panoval v domácnosti chaos jak Šalingrad.

Dříve, než se Lily vdala a administrativa nájmu spadla pod její režii, měli jsme na bytě takovou maminku s obligátním jménem Madla (jen tak mimochodem, též se odstěhovala kvůli svatbě). Byla to perfektní ženská se zajímavým životem, zajímavým projevem a zajímavými zájmy. Studovala dálkově jednu z těch tzv. "alternativních akademií" a zároveň pracovala. Množství volnočasových aktivit, partnerský vztah, studium a práce zavinily, že jsme neviděly Madlu častěji, než rektora. A teď si představte, jak se chudinka Madla musela cítit, když přišla po celém dni domů. Já si myslím, že hrozně, protože jsme občas po ránu nacházeli na ledničce eseje ve formátu A5 - A4, které pojednávaly o drobcích na stole/kuchyňské lince/linoleu, o mastném nádobí na odkapávači, o neumytém nádobí vedle odkapávače, o mokré podlaze v koupelně, o mokrém koberečku v koupelně, o špinavém umyvadle v koupelně, o rozsvíceném světle na záchodě, a tak dále, a tak dále. Jednou - a to byl extrémní případ a mrzí mě, že nemám dokumentaci - se z ledničkového vzkazu stal asi třicetibodový seznam na stránku a půl (tento seznam byl do 12 hodin odstraněn a nahrazen třicetibodovou odpovědí jedné ze spolubydlících, bagatelizující veškerá předložená témata). Od té doby se neoficiálně zavedly frazémy jako "nemadluj", nedělej Madlu", mé e-mailové bulletiny upozorňující na různé důsledky disharmonie se nazývaly "Madloviny".

Poté, co se mamka Madla odstěhovala, na okamžik nám spadl kámen ze srdce. Vesele jsme si kolektivně prasili byt a když se nám nechtělo, nemyli jsme nádobí i týden. Cca před rokem jsem na Facebook nasdílela fotku ze zkouškového období, kdy jsme na bytě byli tři (!!!), kdy byla polička na nádobí téměř prázdná (nemusím snad říkat proč). Uvědomili jsme si, že takhle to dál nejde, že obnovíme starý řád a že začneme totální generálkou na začátku semestru.
A tak se - dalo by se říct - stalo. A pak se začaly objevovat stížnosti, maily a další vzkazy.

Nepoužívejte , moc prosím, můj velký hrnek, protože... (já) Nechci nic říkat, ale na záchodě celou noc svítilo světlo. (xy) Nemyjte nádobí po jedenácté hodině, sousedíme s kuchyní a slyšíme všechno. (já a Medvěd). Nedávejte špinavé nádobí do dřezu. (L.) Čí je ten kečup? Není podepsaný. (xy) Zase se svítilo na záchodě. (yz)

Pak si začala M. stěžovat, že nikdo nemění ručníky na záchodě. Udělala to jednou. Podruhé. Pak jsem opáčila, ať se domluví s těmi skřítky, kteří je perou (byla jsem to já). L. se pohádala s M., protože M. řeší pitomosti. L. a S. konzultovaly s M., že nahlas snídá (M. dělá nahlas všechno). Já nadávala holkám, že pokoutníky, ze kterých jsme všichni (i Medvěd) měli strach, absolutně nijak neřeší. Já nadávala holkám za mokro v koupelně. Já nadávala holkám za to, že do utěrek utírají absolutně všechno, co jim přijde pod ruku, že neperou houbičku, že nezhasínají na záchodě. Já nadávala holkám za všechno. Stala se ze mě Madla. Ne ta zajímavá, zrzavá Madla, která měla ušlechtilé zájmy a studovala alternativní umění. Stala se ze mě ta ikonická Madla píšící eseje na ledničku.

A dojeli jsme ten anonymní kečup.

Krize a hádky s Medvědem se proměnily na vzájemné bonzování problémů a stěžování si na hluk po ránu, běžný nepořádek (ač jsme nebyli vůbec vzorní, ale tak to chodí - každý má práh bordelu jinde) a na to, jak M. hlasitě jí nebo jak mluví ze spaní (jak jsem řekla, ta holka je fakt hlučná).

Docvakla mi jedna zásadní věc, na kterou mě upozornil už Michal Kolesa (ať mu Alláh žehná) a ve které jsme spolu krátce polemizovali: takovéhle swingers bydlení je prostě krávovina.
Pokračování příště. Možná.