Víte, mně to nedá. Já to musím říct. Vy jste něco jako ženský Erich Maria Remarque. Co odstavec prózy, to poezie.

Tedy, Kristýno, já čumím. Pročítám všechny vaše články. Vy jste fakt NĚCO. Chtěl bych taky umět takhle psát. Já umím hodně číst  a chtěl bych i umět psát, ale vy jste talent od Boha.

Musím se přiznat, že jsem si tyhle dva komentáře přečetla až teď, skoro až po dvou měsících a také úplně náhodou, ale upřímně, dlouho mě nic tak nepotěšilo.

Nabízí se "raků vina" čili rakovina ...

Taky mě hned napadla rakovina. Kristýnko, krásně a upřímně napsané!