a kdybyste někdy zkusila napsat, jak roste tráva, stéblo za stéblem, to by byl panečku výtvor

Když mi poslouží jako vodná metafora, proč by ne...

Kristýno, krásně Smutné. Ale za chvíli... no, za pět měsíců, bude jaro. JARO!

PS: já vždy od podzimu do jara trochu víc piju, ale vám to rozhodně nedoporučuji.

Jen chci říct, že nejste sama, na koho padá melancholie, únava.

Neměla jsem ani v úmyslu, aby to vyznělo tak smutně. Přiznávám, že optimismem to zrovna neoplývá, to ani náhodou. Je tam pár pasáží, které smutné jsou, ale asi mi to připadá tak nějak přirozené...   Mimochodem, nynější podzim mi připadá jako jeden z nejhezčích. A každopádně děkuji.