Jsou jen jedni typy hostů...Měli jste na mysli: jsou jen jedny typy hostů (Google)

Práce servírky a číšníka je náročná. V Kanadě je stanovena minimální mzda 15 dol.

na hod. Hosté jsou při placení štědří. Je zaveden nepsaní zákon, že obsluha dostane 15 - 20% tip z celkové útraty. V průměru, obsluhující personál dostane v tipech 150 i více za 8 hod směnu, plus mzda od majitele restaurace. Což součtem je za 22 dní 6000 dol. za úsměv při práci to snad stojí. Mluvím ale o restauracích kde se dveře netrhnou. Pokud se platí elektronicky tak pod částkou je kolonka tip. To je ale připočteno ke mzdě a zdaňuje se. Já nechávám tip v hotovosti na stole. Říká se, nemohu potvrdit, že nejštědřeji je personál odměněn v homosexuálních barech.

Již to zde padlo, mělo to být vtipné, ale je to smutné. Chápu, je to těžká a nevděčná práce, ale k ní je třeba vlohy.

Prostě Češi jsou jako obsluhující personál neochotný, otrávený, dávající najevo, že vás, jako plebs obsluhuje jen tak nedopatřením, těsně před odjezdem do Hollywoodu a převzetí hlavní role ve filmu po boku di Capria..

Národnost obsluhy lze opravdu poznat podle chování. Když přijdete v Rakousku do restaurace a zarazí vás nevlídnost obsluhy, většinou zjistíte, že mluví česky.

V Itálii vidíte, jak majitel sbírá na zemi cigaretové špačky nebo po hostech uklízí použité nádobí a přitom si zpívá.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585735

Článek je psaný s nadsázkou (jako ostatně všechny mé články) a je ho tak i potřeba brát. Nicméně si dovolím s Vaším názorem nesouhlasit. A budu mluvit čistě o situaci v UK, protože s jinou zkušenost nemám.

Možná si Ital při práci zpívá, ale večer se zlíská tak (mladší generace spíš zhulí), že třikrát do týdne do tý práce nepřijde. Italové, Španělové a ostatně i Angličané to v těhlech profesích mají na háku a práce si neváží. Ručičky dozadu, moc se jim makat nechce a vzhledem k brexitové situaci, kdy v těchto profesích chybí lidi, je ani nikdo nevyhodí, a pokud ano, druhý den mohou nastoupit jinde, protože nejsou lidi. A kolotoč začíná nanovo.

S tím se váže další věc. Je rozdíl dělat krátkej, dlouhej tejden nebo anglické stupidní dvanáctky, kdy se jede klidně dva týdny bez dne volna. Čech nebo Slovák se sice bude míň usmívat, trochu si brblat pod vousy, ale ty šichty oddělá a zastane práci za dva. Ostatní národnosti to mají na háku. Ať jsem dělala v hospodě nebo v officu, vždy bylo nejlepší dělat s "našincem", protože my jsme makavý, se zbytkem světa sice bývá sranda, ale rozhodně se nepředřou.

Dobře napsané, ze života. Naprosto věrohodné.

Asi to mělo být vtipné, ale je to spíš smutné...

Jsem rád, že jste zmínila jednu z vlastností, které mám na američanech nejraději (obvykle je cool z nich dělat jen pitomce) a to, že druhým přejí - nejen úspěch, ale i peníze. Slyším to ve Státech při různých příležitostech. Vydělejte co nejvíc, abyste mohli rozdávat co nejvíc. Nedat slušné dýško je v americe neomalenost, i když neomalených lidí je i tam dost, to nepopírám.

Bravissimo . . . . !

Grazie!

Obdivuji práci servírek, vím, že bych to nezvládla. Podnosy by lítaly ne na stoly, ale na hlavy a do klínů hostů. Neuživila bych se ani náhodou. Proto dávám dýška, náročná práce...

Já bych nezvládl práci číšníka, nezvládl bych ani práci horníka, ale většina číšníků a horníků by zase nezvládla moji práci programátora.

Ona každá práce je těžká, když se dělá pořádně.

Když se chci dobře najíst, nepotřebuji chodit do restaurace a uvařím si sám :D pokud se jakékoliv servírce nelíbí dýško, pak má volbu = může odejít a případně zkusit jinou práci - samozřejmě, jestli je schopna zvládnout jinou práci... ptže něco nosit, komunikovat se zákazníkem a u toho nachodit 10-15 km musí i na jiných pracovních postech, ale nemají tam nárok na dýško - jen základní plat...

No, do značné míry se souhlasit dá, s tím autonomním vařením, ale občasná návštěva dobré restaurace je nutná i pro vyhlášeného kuchaře. Kvůli inspiraci.