cetl jsem psychologicky profil majitelu bojovych plemen a nic co by vas potesilo

Přesně tak. Ještě mi štvou majitelé aktuálně hárajících fen, běhajících na volno, a majitelé volají zdálky "ona hárá"... No, a co já s tim? Tak ob týden potkáme... A můj pes se pak může na vodítku uškrtit touhou... Až mi někdo fakt naštve, tak ho pustím, ať si vrzne...

Naprosto souhlasím. Není co dodat díky za tento blog.

Každý majitel by měl být zodpovědný za svého pejska, a pokud někoho napadne, tak si svoji zodpovědnost plně užít. Respektuji pejsky, i když je mám ráda, na cizího psa: nesahej, tím se řídím, i když je to pejsek malej. Pěkný blog

To jsme zažili dvakrát a doktora jsem potřeboval já, příště už ho bude potřebovat agresor.

Souhlasím s vámi. Naposledy se mi stalo, že na procházce s naším yourkšírem jsem potkala známého se šarpejem, Ujišťoval mě, že nic nedělá, přesto jsem ho prosila, aby jsme drželi psy tak, aby k sobě nemohli. Zrovna když jsme konstatovali, jaká je v našem městě nuda, že tu chcíp pes, ...tak se to stalo. Jeho šarpej se mu vyvlíkl z obojku, skokem zalehl našeho psa, kterému hlava a krk zmizeli v jeho hubě.Naštěstí nestiskl. Odnášela jsem oslintaného psa v šoku v náručí a přes rameno vnímala známého řeči, že mě zapomněl říct, že si takto jeho pes hraje. Vzhledem k tomu, že se známe, tak jsem si ho dovolila poslat tam, kde slunce nesvítí, i s jeho psem.

Už z té známé ruské pohádky máme poučení, že každý pes, vykopnutý do oblak, v zimě zase spadne...

S tím chováním lidí z obou stran "barikády" zcela souhlasím. Přitom by stačilo málo. Aby si každý ohlídal své (psa, dítě), a nebo se aspoň domluvil.

Můj názor Vás nepotěší, myslím si, že je přepejskováno. A to jak hodnými, tak i zlými pejsky.

A ještě by se to nechalo specifikovat, ale to sem nepatří.