Maso je vražda aneb veganské šílenství

Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.

Veganské náhražky jsou byznys na vzestupu, do kterého se vyplatí investovat víc než do bitcoinů. Meba každoročně dodržuje křesťanský půst. Na dlouhých 55 dní se stává veganem. První rok, kdy má láska byla ještě zakrytá růžovými brýlemi, jsem půst držela s ním. Těšila jsem se, že zhubnu nějaké to deko a zachráním pár zvířátek. Sama jsem si na střední několik let zahrávala s vegetariánstvím. Bojovala jsem za práva zvířat, platila příspěvky v Greenpeace, sbírala podpisy na petice a na školním batohu nosila odznáčekMaso je vražda, abych o víkendu mohla u babičky na vesnici sežrat celé vepřové koleno s křenem a plnotučnou hořčicí.

Od mých pubertálních let uplynulo už spousty vody v řece, ale když mi Meba řekl o dodržování křesťanského půstu byla to pro mě výzva. Myslela jsem si, že budu křoupat mrkev a špenát mi poleze ušima. V té době bylo veganství rozšířené jako sandály bez ponožek. Výběr produktů nebyl valný a londýnské veganské restaurace byly jen o krůček napřed před nejznámějším českým vegetariánským jídlem - smažákem se šunkou. Ve snaze zachránit chuť servírovaly všechno smažené. Bylo sice super jíst burgery z fazolí a sladkých brambor s hranolkama a sojanézou, ale o očistě těla se moc mluvit nedalo. Meba si taky ten půst vykládal jinak, a tak když jsem po padesáti pěti dnech, padesáti čtyřech bagetách a padesáti třech balení slaných brambůrků zvážila, zjistila jsem, že jsem přibrala pět kilo. 

Od té doby, každý rok, ty dva měsíce protrpím a během Mebového půstu mám zhruba tak obden chuť zaletět si volným pádem z Tower Bridge. Vyhnout se masu není tak složité jako vymíchat knedlíky z hladké mouky, bez vajíčka, mléka a droždí. Kdo se snažil vytvořit řízek z tofu přijatelné chuti, pochopí mou frustraci. 

Na všem špatném, hledej to dobré říkal tatínek, a tak mé skrblící alter ego by mohlo jásat, že aspoň ušetříme, když nekupuju maso a restauracím se musíme vyhýbat obloukem. Bohužel opak je pravdou. Od té doby, co je veganství na vzestupu, peněženka pláče jak prasátko na jatkách. Máme seitan, tempech, nemlíko, nejogurt a nesýr. S přidáním černé soli do tofu i míchaná vajíčka. Můžeme si koupit veganský burger, který díky šťávě z červené řepy dokonce i krvácí, ale stojí tolik jako celá kráva.

Fascinuje mě tahle potřeba napodobovat živočišné produkty za každou cenu. Udělejte si houbovou placku, narvěte do ní chemii a nechte mi za ní zaplatit majlant, ale proč musí krvácet? Osobně bych zatrhla i názvosloví, ať si vymyslí vlastní. Hned by museli zlevňovat, přece jen křupavý plátek mrkve nezní tak jako veganská slanina. Na únii už o tom jednaj a věřím, že jim zatnou tipec.