- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mohu jen potvrdit. Jen jsem se poucil po prvni zkusenosti.
jestli mohu dat radu,pak v zahranici se cechum vyhnete jak to jde,ale vezme to bohuzel mozna 15let nez zacnete mit opravdove srdecne kamarady z jinych narodu
Je dobře, že o tom píšete, ale jak je i z diskuse patrné, je to případ od případu. Je to už pár let, kdy jsem potkal spolužáka, který si českou komunitu (nebyl to Londýn, ale už nevím kde) nemohl vynachválit i s tou hospodou včetně ubytování.
S Čechy je sranda jenom v Česku:) V cizině, když se potkají dvě český auta, tak se k sobě zpravidla nehlásí.
Svíčkovou jsem v Anglii hledal marně. Rád jsem se přeorientoval na Fish ́n ́Chips a ochucené rýže z Morrison ́s Ale pivo, to je katastrofa.
Taky sem si toho všimnul, ale není tomu tak vždycky, alespoň podle mé zkušenosti se to často pohybuje mezi dvěma extrémy - buď naprostá ignorance a nebo naopak přátelský kontakt a pokec. Zdá se, še kontakty s Čechy a Slováky v cizině jsou lepší daleko za mořem - mám dobré vzpomínky na kontakt s mladým Čechem na severu Chile (Putre), mladým párem na Novém Zélandu a dvěma usměvavými a sympatickými holkami v Pusan-u (Jižní Korea) a pak už starším párem (asi v mém věku, ale to byli už taky "pradávní emigranti") na Sicílii.
A já se divím, že už skoro nikde v cizině neexistují České hospody. To díky těm "zlatokopcům"
Škoda, ještě v druhé polovině 70-tých a první polovině 80-tých let se dalo v cizině "narazit" na dobré české restaurace a hospody, V jedné takové sem pojedl v roce 1976 v Mexiku a pan majitel, Čech třetí generace, už česky mluvil trochu staromódně se silným přízvukem, když se dověděl, že mám československé kořeny, tak nám, tedy mě a mé mexické známé, dal všechno pitivo zdrama a ještě malou "výslužku" na cestu. V Santiago de Chile v roce 1981 v restauraci Praga sem pojedl výbornou svíčkovou, pan majitel, myslím, že sem jmenoval Klimša, všichni tamnější krajané mu ale říkali "pan Kliďánko" mi nezaúčtoval oběd vůbec a ještě mi dal nějaký půllitr a popelník s logem rastaurace. Ještě dnes s vděčností vzpomínám na jedno česko-slovenské bistro v San Francico, kde sem se dobře a chutně najedl na jaře 1981 a dokonce ta tradiční čsl. krmě chutnala i mému tehdejšímu japonsko-americkému kamarádovi, u kterého sem tehdy pobýval a který mě dělal průvodce. Na to bistro sme narazili úplnou náhodou, bylo někde v blízkosti "Japanese garden".Jestli ještě existuje? Ta paní majitelka byla už tehdy dost v letech.