Vejdu se do tabulek?

  Tabulky, grafy, diagramy, hodnoty, výsledky...všechno a určitě i spousta dalšího. To, které nám dodává přehled a orientaci v čemkoliv.

  Obdivuji ty, kteří si zapisují do tabulek pravidelně. Vlastně to i milují a je to jejich koníčkem. Utřídit, roztřídit, vytřídit, dát do skupin, sečíst, odečíst, pokrátit...určitě víte o čem mluvím. Je to skvělé a opravdu přehledné. Nemohu tomu nic vytknout. Ale v míře a k tématu. Protože ne vše se hodí do tabulek.

  Třeba takové zdravotnictví. Jsem diabetička. Diabetes mám od svých 6 let. Od té doby už jsem prošla několik nemocnic a setkala se s několika doktory a specialisty. Mohu tedy trochu porovnat a vyvodit si z toho to, co mi nejvíc vyhovuje. V jednom mám jasno. Nemám ráda lékaře, kteří škatulkují podle tabulek. Určitě je dobré se od něčeho odrazit, když chcete někoho léčit a někomu pomoci. Ikdyž o výraz „někomu pomoci“ by se v tuto chvíli dalo diskutovat.

  Každopádně, jak už spousta z nás zjistila, tak ne všichni lékaři jsou ti nejlepší a nejvhodnější. Čím dál tím víc lidí hledá alternativnější směry, kterými by se mohli dát, než se odhodlají dojít k doktorovi. Čím přírodnější, bez chemie, bez receptů, bez keců...tím lepší.

  Abych pravdu přiznala, tak mám pocit, že jsem měla po celý život s doktory štěstí. Vždycky jsem k nějakému chodila a pak se to zvrtlo. Zjistila jsem, že není vše tak fajn, jak to vypadá a odešla jsem. Většinou jsem to měla bez poskrvny na těle i na duši.

  Když jsem nastoupila na vysokou školu, tak jsem se rozhodla, že svého diabetologa změním. Přeci jen můj poslední byl dost z ruky a dojíždět se mi kvůli tomu nechtělo. Našla jsem si tedy diabetologii tam, kde jsem chtěla a potřebovala.

  Na jejich obhajobu musím přiznat, že jsem nikdy nebyla ten nejsvědomitější diabetik a dost často jsem na své stavy kašlala. Nebylo to pro mě podstatné. Takže se se mnou zřejmě nepracovalo úplně nejlíp. I když to může být jen zdání. Před dvěma lety jsem zjistila, že to jde a já dokáži být ten dobře kompenzovaný pacient. A je to opravdu jen o přístupu.

  Když přijme doktor pacienta, tak se určitě potřebuje odrazit od nějakých informací, které najde v tabulkách, pro přehled. Určitě je ale také fajn, když se pak zaměří přímo na určitou osobu a řeší to s ní individuálně. Hlavně individuálně!

  Měla jsem doktora, ke kterému jsem chodila s radostí, protože jsem věděla, že něco vyřešíme a pomůže mi. Důvěřovala jsem já jemu a i on mě. Když se mi to někdy zvrtlo, tak se jen pousmál a nechal to být. Nestresoval mě s nějakými většími rozbory. Když jsem věděla, že mě čeká další kontrola a návštěva u něj, tak jsem nebyla ve stresu, z čehož mi nelítaly glykémie do horoucích pekel. Což je vlastně stav, který mě často provází u nynější doktorky, ke které docházím. Nejen, že jsem vynervená už několik hodin předem, ale v poradně si připadám jak ten největší blbec a člověk, který není schopen obhájit vůbec nic. Snad jen párkrát mě pochválila a poslala mým směrem nějaký úsměv. Možná jsem zaujatá a je to jen můj subjektivní dojem a pocit. Ale nějaký ten třetí smysl mi říká opak.

  Vím, že nemůžu čekat zázraky. Že jsou lékaři jen lidé a mají své postupy a metody. A že se teda taky hlavně jedná o můj život. Můj přístup, moje budoucnost. Ale i přesto jsou pacienti vždy jen lidé a opravdu ne na každého platí stejná tabulka.

Stačí tak málo.

Dodatek:

  Určitě je na světě, i v této republice, spoustu lékařů a specialistů, kteří jsou na svém místě a odvádějí skvělou práci! Díky za ně!