Četla jsem knihu, ve které byla jedna událost popsána sedmi účastníky. A tedy vzniklo sedm dost odlišných pravd. Dále byla ta samá událost popsána z pohledu stejných sedmi lidí, ale s odstupem šesti let. A náhle jsme tu měli už
čtrnáct různých pravd.
Podobně je to se vším.
Tak například migrace. Z pohledu člověka, který se musel vystěhovat z dnešní Pařížské no-go zóny je pravda jiná než z pohledu uprchlíků z rozbombardované Sýrie. Jinou pravdu má i chlapec z Afriky, který očekává blahobyt bez práce, o kterém mu vyprávěl převaděč. A nad tím vším je relativně objektivní pohled geopolitika, který se roky podrobně zabývá příčinami migrace a jejich důsledky, aniž by si vybral jen jeden preferovaný pohled.
Mrkněme třeba na očkování proti covidu. Z pohledu někoho, komu umřel v první vlně blízký příbuzný na covid, je očkování nutné a nejraději by očkoval povinně každoročně i batolata. Křičí nenávistně proti neočkovaným, považujíc je za vrcholně nezodpovědné a v těžké situaci hledá viníka. Jenže proti tomu stojí pravda matky, jejíž dítě mělo po očkování závažné potíže nebo člověk, který se o těchto potížích dozvěděl. I nad těmito názory stojí člověk, který se zajímá o obchody i zisk Pfizeru a poslouchá názory odborníků z obou stran. Jak víme, též u odborné veřejnosti se názory různí. Lékař zainteresovaný v obchodu s respirátory má nutně jiný pohled než imunolog, který v politice nikdy nebyl.
A co válka? Jinak vypadá válka z pohledu hrdého ukrajinského bojovníka roky se angažujícího v jednotce Azov a jinak vypadá válka z pohledu rodiny na Donbasu, která už osm let neví, zda přežije odstřelování z obou stran. I k ukončení války má jiné přání žena, jejíž osmnáctiletý syn, který nedržel nikdy pušku, musel nastoupit do armády a jejíž dcera zažila znásilnění (a je teď jedno, zda vojákem ruským nebo ukrajinským) a jiné přání má nesmlouvavý internetový bojovník píšící z obýváku, jehož rodina je v bezpečí. Rusy nezmiňuji, protože jsou pod vlivem silné propagandy či se bojí promluvit.
U názoru k cenám energií zase bude v rozporu pravda minoritního akcionáře a rodiny s nevysokým příjmem a s malými dětmi, pro něž je trojnásobné zvýšení složenek černou můrou.
A tak bychom mohli jistě pokračovat dlouho.
Všimla jsem si diskuze, kde někdo psal: „Dlouho jsem přemýšlel, zda mám tento fanatický a zjednodušující článek ignorovat, ale pak jsem se ozval. Jinak by to vypadalo, že ty nenávistné výkřiky jsou přijímány všemi.“ Často i já stojím (nejen zde) před rozhodnutím, zda něco ponechat bez povšimnutí, protože to, čemu dáváš pozornost, to roste, anebo příslušnému chytrákovi s jedinou „pravdou“ vysvětlit, že příliš chytrý není.
Závěrem děkuji paní Jitce Gotterové, která se za covidu i teď uměla postavit proti zjednodušujícímu urážení a jejíž blogy mi často mluvily z duše. Cítím v nich lidskost. Samozřejmě jsem vděčná i za mnohé další (nejen) blogery, kteří ví daleko více než já a kteří přesto nikoho nenapadají. Jsou tak nějak moudřejší.
P.S: A protože jsme všichni jen lidi se svými "pravdami" i rozličnými důvody, nediskutuji. Nějak to nevadí, aspoň mohu paní Jitce poděkovat celým blogem.
