Debata o pohlaví boxerek mi působí fyzickou bolest

Znáte situaci, kdy o nějakém tématu máte solidní přehled, a pak se toto téma stane široce diskutované a při poslechu obou stran diskuse byste si nejraději vytrhali vlasy?

Aférka s boxerkami/boxery na pařížské olympiádě je jedním z takových případů. O situaci jsou známy pouze základní informace. Mezinárodní boxerská organizace obě účastníce (a bude používat tento rod, aniž bych tím předjímal odpověď na otázku jejich skutečného pohlaví) vyloučila ze svých soutěží, jelikož na základě opakovaného testování dospěla k závěru, že Imán Chalifová a Lin Jü-tching jsou biologičtí muži. Detaily způsobu testování nejsou veřejně známé, lze pouze důvodně předpokládat nález chromozomů XY, které jsou typickým znakem mužského pohlaví. Nicméně olympijskou soutěž řídí sám Olympijský výbor, který má jiná pravidla a obě účastnice tedy mohly (úspěšně) soutěžit. Záběry Imán Chalífové, zejména z bleskového duelu s italskou soupeřkou, probudily celou řadu kontroverzí a ohnivé výměny názorů, které oč méně se opírají o skutečné znalosti, o to razantněji probíhají.

Bohužel i lidé, kteří by měli vědět lépe, jako např. profesor biologie Jaroslav Petr (v podcastu Livesportu) k tématu hovoří způsobem, který věci spíše zkresluje, než aby věcně informoval. Pojďme se tedy podívat na některé faktory, které média i veřejnost přehlížejí.

Normální lidský jedinec má 46 chromozomů. Muži XY a ženy XX. Ale občas se příroda splete a dopadne to poněkud jinak. A zastavil bych se už o toho, jak těmto lidem správně říkat. V odkazovaném podcastu Jaroslav Petr (a ostatně není sám, dělají to i média po celém světě) zatvrzele používá výraz intersex. Z mnoha důvodů jde o problematický přístup. Samotný výraz intersex totiž evokuje umístění někde mezi mužem a ženou. To je však zavádějící, neboť drtivá většina těchto lidí je snadno zařaditelná do konkrétního pohlaví a toto pojmenování je tedy stigmatizuje. Vezměte si např. nejčastější poruchu u mužů, Klinefelterův syndrom, kdy muž získá extra pár chromozomu X (47-XXY). Typickým projevem jsou malé genitálie a gynekomastie (“mužská prsa“) a obecně feminizovaný vzhled. Říkat ale těmto lidem, že proto nejsou tak úplně muži, že jsou někde napůl cesty mezi mužem a ženou, je podle mého soudu kruté a hrubě urážlivé. Jde jednoduše o muže, u nichž existuje porucha (disorder) či chcete-li být politicky korektní rozdíl (difference) v pohlavním vývoji. A proto je zkratka DSD (disorder/difference of sex development) mnohem vhodnější a přesnější termín.

Určit pohlaví (odborně se říká sexovat) osoby s Klinefelterovým syndromem je vcelku jednoduché, neboť mají klasický penis a někteří jsou i plodní. Nicméně u některých DSD k vzniku typicky mužského genitálu u jedinců 46-XY nedojde. Strejcovská poučka „když to má pindíka, je to kluk, když ne, je to holka“ sice funguje v 99,9% případů, ale ten zbytek je to, oč v této debatě běží.

Co zakládá naše pohlaví? Není to zevní genitál. Kdyby mě postihla nějaká nehoda a došlo u mě k amputaci penisu, nestal bych se kvůli tomu ženou. Klíčové jsou totiž gamety, na jejichž tvorbu je mé tělo „naprogramováno“. Jsem muž, jelikož produkuji malé gamety (sperma). Ženy naproti tomu nedefinuje oblečení, délka vlasů a dokonce ani přítomnost dělohy, ale opět to, že produkují velké gamety (vajíčka). Takto to funguje u všech savců. Klíčové pro naše pohlaví tak je, zda máme varlata či vaječníky. A jen u velmi malého množství případů tzv. ovotestikulární DSD se u jednotlivce vyvinou obě tkáně zároveň (i pak je ale funkční jen jedna z nich).

U jednotlivce s 46-XY může nastat situace, kdy při porodu je považován za dívku, z několika důvodů. Podívejme se na tři z nich.

1) Došlo u něj ke gonadální dysgenezi (Swyerův syndrom), tedy z pohlavních žláz se nevyvinula varlata. Tito lidé mají ženský fenotyp a protože neprodukují androgeny, nedojde u nich k potlačení Müllerova vývodu a mají tak dělohu a vejcovody. Jelikož ale nemají ani vaječníky, neprodukuje jejich tělo ani ženské pohlavní hormony. K diagnóze dojde zpravidla tak, že se zkoumá, proč u jedince nezačala puberta. Většinou se posléze nasazuje hormonální terapie, v jejímž rámci obdrží estrogeny a proběhne vývoj ženských sekundárních pohlavních znaků. Tito jedinci mají zpravidla typicky ženský vzhled, jsou jen v průměru o něco vyšší. Jsou pochopitelně neplodní, avšak pomocí asistované reprodukce mohou odnosit plod v děloze.

2) Jedinec má v důsledku genetické mutace nefunkční receptory androgenů (tzv. Complete Androgen Insensivity Syndrome – CAIS). Opět má klasicky ženský fenotyp. Je však potlačen Müllerův vývod a těmto jedincům se tedy nevyvine děloha. V podbřišku či tříselném kanálu mají varlata, která vytváří testosteron v množství typickém pro muže. Nicméně jejich tělo jej neumí využít. Naopak malé množství estradiolu způsobí v pubertě růst prsou. Ke zjištění opět dochází nejčastěji v pubertě, když se zkoumá důvod absence menstruace. I tito lidé mají zpravidla typicky ženský vzhled a jsou neplodní. Existují i varianty s částečnou necitlivostí na androgeny (PAIS) s projevy na celém spektru od „skoro normální muž“ po CAIS.

3) V důsledku genetické mutace postrádají enzym 5α-reduktázy (5α reductase deficiency - 5-ARD). Tento enzym štěpí testosteron na dihydrotestosteron (DHT). Bez DHT se dítě narodí s ambivalentním či ženským vnějším genitálem. Jsou tak při narození považováni za dívky. Avšak tito jedinci normálně produkují testosteron a probíhá u nich takřka normální mužská puberta. I zevní genitál může v pubertě dorůst. Každopádně u nich dojde k typicky mužskému nárůstu svalové hmoty, mutaci hlasu apod. Bez DHT postrádají vousy. Jde o autosomální recesivní poruchu, existuje celá populace v Dominikánské republice, ve které se tato porucha dědí. Místní jim říkají guevedoces (“penis ve dvanácti“). Nejznámější zástupce 5-ARD ve sportu je bezpochyby Caster Semenia.

Tento výčet poruch pohlavního vývoje není úplný a existuje jich ještě celá řada. Jsou fascinující demonstrací lidské diverzity a často produkují výsledky, které se vzpírají našemu chápání pojmu muž a žena (záměrně jsem volil takový jazyk, aby si laskavý čtenář sám určil, do které kategorie osoby s těmito DSD zařadí). Lidé, kteří se s těmito poruchami narodili, si svůj osud nezvolili. O existenci nějaké poruchy se dozvěděli nejdříve v pubertě, do té doby žili v domnění, že jsou „normální“ ženy a stalo se to pevnou součástí jejich identity. Pro jejich psychologické trápení se hodí mít pochopení a soucit.

Vlastní vnímání genderové identity je ovšem subjektivní a empatie není univerzální průvodce po mapě rozumných pravidel. Jak jsem napsal v úvodu, přesnou povahu DSD těchto dvou boxerek neznáme. V případě Imán Chalifové lze opatrně říct, že ty kusé informace ve spojení s jejím vzhledem jsou konzistentní s 5-ARD. Pokud (pokud!) je tento předpoklad správný, pustil Mezinárodní olympijský výbor do ringu osobu, která proděla mužskou pubertu. V případě běžkyň „půlkařek“ byla ve hře „jen“ spravedlnost (a pohled na stupně vítězů na Olympiádě v Riu, kdy všechny medaile získaly osoby s 5-ARD pochopitelně mnoho lidí považuje za urážku ženského sportu), v kontaktních bojových sportech jde ovšem doslova o zdraví a život. To jsou příliš vysoké sázky, než aby bylo ospravedlnitelné hrát si na „lepší“ tolerantní lidi.