Známe svoji skutečnou morálku?

Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, že se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce (tresty). Používá se ve dvojím významu:• v normativním významu znamená to, co je z vnitřního přesvědčení správné nebo naopak nepřípustné, případně i soubor principů, podle nichž se má lidské jednání a rozhodování hodnotit;• v popisném významu je to pojem pro to, čím se členové určité společnosti nebo skupiny opravdu řídí, co jejich společnost vyžaduje a co naopak odmítá.To říká wikipedie. Známe sebe uvnitř natolik, že víme, co je naše skutečná morálka? Nebo žijeme podle toho, co si myslíme, že bychom měli? Nebo co nám kdysi řekli rodiče? Měli bychom být takoví a makoví, chodit do práce, platit složenky, vydělat víc peněz, být hodní, mít uklizeno, uvařeno, vypráno, živit děti do aleluja, nejlépe být při tom všem usměvaví a pozitivní a také bychom měli být stále zdraví, měli bychom poslouchat své rodiče, šéfa, manžela. Pak jsou věci, které bychom měli mít - dům, auto, psa, manželku, děti.  A co z toho skutečně chcete vy? Co si přejete žít? Dovolíte si to aspoň představit? 

Když jsem pracovala v MLM, dělala jsem výběrová řízení. Ráda jsem se ptala: „Co je váš sen? Kdybyste si teď mohli vybrat, co byste chtěli v životě skutečně dělat?“ Někteří měli sen. Pak byla starší generace, která na mě koukala, jako když jsem spadla z višně. To si přeci nemůžou dovolit. Vždyť není práce a musí platit účty. Bylo vidět, že tento druh přemýšlení je totálně mimo jejich chápání. Jako když si nikdy v životě nepoložili tuto otázku. „Proč jsem zde? K čemu se nejvíc hodím? Co mě nejvíc baví?“ Za celý svůj život nepochopili, že mají možnost volby, mnohých voleb. Někteří si vzpomněli, že kdysi si něco snili. Bohužel občas na mě takto zíral i někdo hodně mladý, z čehož mi bylo velmi smutno. Je fakt, že děti podnikatelů na tom byly lépe než děti zaměstnanců. Aspoň jak jsem tehdy vypozorovala. Přeci jen doma nasákly to, že se musí o sebe postarat samy. I to, že sháněly u studií práci, mnoho ukazovalo. Při těchto schůzkách jsem viděla a slyšela tolik lidských omezení. V hlavě, nikde jinde. A také jsem vypozorovala, že čím víc omezení, tím větší přísnost, hodnocení a souzení. 
Jak to souvisí s morálkou? Myslím, že hodně. Pokud žijete svůj skutečný život, tak jednak nemáte proč závidět, jednak jste obklopen lidmi, kteří smýšlejí jako vy. Pokud nemáte v sobě příliš nedovolení si, příliš omezení, tak žijete skutečnou morálku, která pochází z vašeho středu a ne z toho, co se žije okolo.
Ano, někdo by mohl namítnout, že jsou lidé, kteří si dovolí vše. Jsou nemorální, zkažení a egoističtí. Bez zábran a skrupulí jdou přes mrtvoly.
Víte, já tomu nevěřím.
Pokud člověk skutečně žije to, co je s ním opravdu v souladu, tak nic špatného nedělá.
Věřím tomu, že ti, co jdou přes mrtvoly, jsou bezohlední, o sobě téměř nic nevědí. Nechtějí, protože je to příliš bolestivé. Nemají vůbec odvahu, podívat se do sebe. Honí se za něčím, co si myslí, že je uspokojí, ale skutečný klid v sobě neznají. Léčí si své dětské komplexy, mindráky, ale to také není jejich skutečné jádro. Pro to všechno se vyplatí na sobě pracovat. Pokud nejste v kontaktu se sebou, těžko budete zažívat hluboké uspokojení z každého dne. Klid, který pochází hluboko z vás, vědomí toho, kdo jste.
Morálka, která je postavena na tom, co by se mělo, co diktuje společnost, je dost ošemetná. Stačí se zamyslet nad tím, kdo ji vytváří? Kdo ji diktuje? Co skutečně žijí tito lidé? Že takto žije většina? No a co?
Pro mě je inspirativní člověk, který převzal zodpovědnost za svůj život, živí se tím, co ho baví, a co nějakým stylem slouží dalším lidem. Dělá to s láskou a dobře. Převzal zodpovědnost za své zdraví, nenechá se ovlivňovat médii.
Věřím tomu, že pokud člověk skutečně ví, kdo je, kam směřuje, je neustále vědomý, tak prostě nedělá nic špatného.
Čemu věříte vy ???