Na druhou stranu ovšem musíte uznat, že existuje převaha rodin, které neštěstí v podobě anorektičky (narkomana, alkoholika, či tragické ztráty nejbližší osoby) nepostihlo a navzdory tomu žijí vyrovnaně a spokojeně. Čili něco na způsob - je lepší být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný.

však proč ne? Já netvrdím - že toto je nutné prožít, abyste byli šťastní. 

Ukazuji, že vše co prožijeme můžeme vnímat jako dar. A proč by to mělo být se smrtí jiné? I smrt, jakákoliv, je součást života. Pokud se to rozhodneme vnímat jako ztrátu, je to ztráta. Jak můžeme člověka ztratit- když ho nevlastníme? Můžeme cítit velkou bolest, velké opuštění, často i zlobu..Ale to vše je uvnitř nás. Ten člověk nám to jen  zviditelnil...Dalo by se říct, že se ho ani netýká. Takže je otázka - co jsme vlastně ztratili? Lásku? Ne. Přítomnost toho blízkého - ano. Převrátí nám to život naruby a někdy si ho musíme celý přetvořit. Věřím, že vždy se vše děje z nějakého důvodu a život je kouzelný v tom, že nám připravuje nečekané situace. I smrt. I v té nečekanosti je to stále přirozený běh života

Děkuju Vám.

Hezký článek a Váš způsob myšlení se mi líbí, jen tu smrt bych také (viz předchozí příspěvek) neviděla jako dar. Může nás posunout, posílit, ale VŽDYCKY zůstane ztrátou nikoli darem. A každý koho se dotkne by raději volil ten krok zpátky - tj. zůstat neposilněn, neposunut, ale bez ztráty. Ve všech ostatních případech s Vámi souhlasím absolutně.Hezký den

Napsala jste to za mě, nesnáším tvrzení že všechno zlé je pro něco dobré - někdy je ta cena hodně neúměrná.

Nečekaná smrt fakt není dar. Je potřeba se s ní vyrovnat, je potřeba situaci co nejlépe zvládnout, chránit ostatní i sebe. Je to možná zkouška. Ale dar fakt ani náhodou.

Možná bych ještě něco doplnila. Není smrt jako smrt - pokud odcházejí ti, co jsou "na řadě", srovnáváme se s jejich ztrátou snadněji, byť jsme je sebevíc milovali, protože víme, že tohle je život, že takhle to prostě chodí.  Odvždycky jsme byli srozuměni s tím, že podstatnou část života tu budeme bez nich.

Když  někdo blízký z té řady vybočí a odejde dřív, srovnáváme se s tím asi o dost hůř, protože jsme s ním jaksi počítali ...