Dlouho jsem s touhle otázkou váhala, ale nedá mi to, vkládám sem tedy dotaz na autorku: Jaká je Vaše kvalifikace pro tak náročnou práci, jako je ovlivňování duševního života žen, které se ocitly z nějakého důvodu "za hranou"? 

x

Věřím, že to, co děláte, myslíte dobře. Soudě jen z Vašich blogů a také z toho, že na svém webu nepovažujete za podstatné kvalifikaci uvést (což dle mne dobrý terapeut neudělá, protože jeho výcviky reprezentují jeho odbornost a podle nich si ho lidé vybírají) ale nevím, jestli to také dokážete dělat dobře. V opačném případě (a já se k němu lehce přikláním) může cesta pro každou z žen k uzdravení být delší. A to by nemuselo být dobře.

napadlo mě při čtení to samé....je skutečně tolik expertů, kteří umí léčit poruchy příjmu potravy?

Zajímavé je, že touto nemocí netrpí muži. Něco to vypovídá o funkci ženského mozku a požadavky, aby ve vedení podniků byl stejný počet žen jako muží je prostě směšný.

Ale jo, trpí jí i muži. V menší míře, ale trpí...

Na ženy jsou v otázce štíhlosti obecně kladeny vyšší nároky, což pak hot dává rozdil v tom počtu postižených. Muži zase více trpí workoholismem, depresemi z přepracování apod., což je zase způsobeno tím, že na ně jsou zas obecně kladeny vyšší nároky, aby byli kariérně úspěšní.

Takže kdybychom šli čistě po výskytu těchto nemocí, byl by naopak požadavek na stejný počet mužů a žen ve vedeních, žádoucí, aby se tedy ty nároky na ně kladené vyrovnaly. (Nojo, logika tohoto závěru trochu kulhá, ale pořád o dost míň než toho vašeho. :-)