Konec světa přijde za pět, čtyři, tři….

„Jak zvláštní! Nejbohatší, nejbezpečnější civilizace s nejdéle žijícími lidmi, největšími zdroji a s nejvyšším stupněm porozumění vlastní technologie se stává tou nejustrašenější v historii.“ (Sociolog Aaron Wildawsky, citováno z Lomborg, Skeptický ekolog, 374).

Když si člověk pustí Al Gorův film „Nepohodlná pravda“, má dojem, že se do sto roků všichni utopíme, protože roztají ledovce. Za tento film dostal dokonce Nobelovu cenu míru (V. Klaus z toho tehdy málem dostal mrtvici). V jednom interview Gore říká: „Klimatické  změny - pokud se jim nepostavíme a nebudeme na ně reagovat - by mohly způsobit zánik naší civilizace.“ http://zpravy.idnes.cz/lidstvo-riskuje-svuj-zanik-mini-al-gore-fc6-/zahranicni.asp?c=A070108_205304_zahranicni_ost

Věda, technika a používání rozumu je prý omyl. Civilizace sama je prý omyl. Měli jsme tedy raději zůstat ve středověku? Má pravdu?

Když mě někdo straší koncem světa, okamžitě sahám do náprsní kapsy, jestli ještě mám svou peněženku. Ti, kdo nás takto straší, mají totiž vždycky jen jeden cíl – sebrat vám peníze a získat nad vámi moc. Je tomu tak odjakživa.

Organizacím, které nás straší koncem světa, říkáme sekty. Jde o sdružení podvodníků, kteří vytahují z lidí prachy pomocí různých švindlů. Řeknou vám, že se blíží Armagedon a když jste dostatečně vyděšení, nabídnou vám laskavě recept na záchranu. Ale nebude to zadarmo – nejprve jim musíte dát peníze a moc. Trefně to charakterizuje Michael Crichton v románu Říše strachu (State of Fear). Uměle vytvoříte fiktivní problém a pak vyděláváte na jeho „řešení“. Je to zlatý důl!

Sekty skrze proroctví o Armagedonu nabírají členskou základnu. „Jen naši členové budou zachráněni, ten kdo vstoupí neprohloupí.“ Tak dělala nábor sekta Davida Koreshe (slavný incident u Waco). Jehovisté lákají nové ovečky na tentýž obehraný trik. I křesťanství vzniklo jako apokalyptické hnutí. Ježíš také strašil, že konec světa přijde ještě za života jeho generace („Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane." – Matouš 24, 34).  Viz např. http://polach.blog.idnes.cz/c/78653/Jezis-Kristus-Bozi-syn-nebo-falesny-prorok.html

Na této planetě se podvodníkům zkrátka daří, protože lidé jsou nepoučitelní a dají se napálit stejným trikem ne dvakrát či třikrát, ale třeba tisíckrát. Kolik „zaručených“ termínů konce světa jsme už prošvihli a stejně na to lidé zase skočí. Vzpomeňme na rok 2000 a mánii Y2K. A už je tu nové datum. Konec světa prý zaručeně přijde podle proroctví Mayů v roce 2012/2013. Tentokrát už je to prý tutovka.

Jelikož je apokalyptismus tak populární, slyšíme ho pomalu na každém rohu. Je to pomalu všudypřítomnější než reklama na prací prášky. Planeta prý umírá. Blablabla. Blablabla. Hrozí nám naprosté zničení klimatu. Blablabla. Dojde nám voda, uhlí, ropa i čokoláda. Blablabla. Nezodpovědní vědci na nás chystají děsivé zbraně, které se vymknou kontrole (nanoroboti, inteligentní topinkovače, genetická modifikace, umělé viry, válka se stroji, Skynet, nukleární zima, umělá černá díra spolkne Zemi...). A co je neděsivější ze všeho, hrozí že vyjde nová verze MS Windows.

Pokud těmto výhrůžkám věříte, doporučuji si na uklidněnou přečíst Lomborgovu knihu Skeptický ekolog. Je to skvělé anestetikum. A teď se na to všechno podívejme s odstupem a chladnou hlavou. Máme důvod bát se konce světa?

Fakt 1: Odolnost

Život na této planetě existuje nějaké tři a půl miliardy let. To je fakt zatraceně dlouho. Je to delší doba, než jakou strávíte v restauraci čekáním na číšníka. Za éru své existence život úspěšně přestál desítky, ba stovky ničivých katastrof. Při některých epizodách masového vymírání druhů vyhynulo i 95% všeho života! Kontrolní otázka: O čem to vypovídá? Je to důkaz o výjimečné odolnosti života. Život je prakticky nezničitelný!

Fakt 2:  Evoluce

Vesmír zraje jako víno, je pořád lepší a lepší. A to přitom nemá žádné inspektory kontroly kvality. Jde to tak nějak samo. Začíná to už tím, že původně ve vesmíru byl jen nudný vodík, zatímco díky hvězdám máme stále více jiných, daleko zajímavějších rozmanitých prvků. Stejně tak evoluce života je stále víc a víc cool. Život vynalézá stále nové fantastické superhrdinské schopnosti. Život se naučil dýchat kyslík (který byl pro původní život jedovatý), přežít na souši (obojživelníci), přežít v mrazivých polárních oblastech (teplokrevnost). Jeden z vyšších primátů dokonce přišel i na způsob, jak vyrábět komplexní nástroje a jak cestovat do vesmíru. Kontrolní otázka: O čem to vypovídá? Není pravda, že svět stále upadá a hrozí mu zánik. Naopak, svět se vyvíjí k lepšímu. Evoluce se se nedá zastavit, nedá se zabít, nedá se podplatit. Díky bohu nezávisí pokrok ni na inteligenci či osvícenosti lidstva jako druhu (to bychom se daleko nedostali).

Fakt 3: Přerušovaná rovnováha

Katastrofy jsou náš kamarád. Napomáhají totiž evoluci. Smetou totiž dominantní staré nudné druhy a uvolní místo novým, lepším. Viz teorie přerušované rovnováhy (punctuated equilibrium) pánů Goulda a Eldredge. Kde bychom my lidé byli, kdyby nám savcům kdysi meteorit neodklidil z cesty zaclánějící dinosaury – díky meteorite. Stejně tak platí že i vývoj civilizace urychlují katastrofy. Podívejte se, kolik technického pokroku nám přinesly hrůzy druhé světové války – první počítače, první rakety, první jaderná energie a řada dalších. Kontrolní otázka: O čem to vypovídá? Že když už nás postihne nějaká katastrofa, můžeme se utěšovat, že díky našemu utrpení se naši potomci budou mít lépe. Všechno zlé na něco dobré. Když tedy dojde k nějakému průšvihu a vy umíráte, měli byste se ptát: „Jů, to je ale báječná katastrofa, copak asi přinese hezkého.“

Fakt 4: Univerzálnost člověka

Vyhladit lidstvo je tvrdý oříšek. Nedovedu si představit, jaká katastrofa by mohla vyhladit člověka. Nukleární válka? Globální epidemie? Nedejte se vysmát. Jsme nejvšestrannější živočišný druh, jaký kdy existoval. Člověk dokáže žít ve všech klimatických pásech, ve všech nadmořských výškách, má komplexní nástroje, dokáže si vytvářet konzervy a zásoby potravin na roky dopředu. Ať už dojde k nevím jaké katastrofě, vždycky někdo přežije a začne znovu (viz román W. Millera: Chvalozpěv na Leibowitze).

Jak se tento dějinný optimismus slučuje s autorovým hudrováním nad úpadkem evropské civilizace? Jednoduše. Chvíli jsi dole, chvíli nahoře. Tento již sto let trvající sešup (ztráta kolonií, islamizace, vymírání bělochů, La Revanche de Dieu, zadlužování sociálního státu atd.) je jen drobná lapálie v dlouhém příběhu, který nakonec dopadne dobře. Asi jako když jedete na dovolenou do Itálie a musíte hodinu čekat v koloně na hranicích.

Představte si, že byste žili v 5. století, na počátku středověku. Římská říše se rozpadá, vzdělanost jde k čertu, civilizované tradice jsou vytlačovány zvyky barbarů. No a co? Podívejte se dnes. Středověk jsme překonali a dnes jsme na tom mnohem lépe než v dobách antického Říma, ne? A tak tomu bude i v budoucnosti. Nějakou dobu může být zle, ale my to překonáme, jako pokaždé. 

Jako přiměřeně realistický se mi líbí pohled na budoucnost, který měl Gene Roddenberry, autor kultovního sci-fi seriálu Star Trek. Chápal, že nás nejspíše čekají ještě pěkné hrůzy jako třeba třetí světová válka (tm). My ji ale přestojíme a  jednou budeme cestovat ke hvězdám, vymýtíme hlad, války a nemoci. V seriálu Andromeda zase ukazuje, že tato budoucí idyla může sice skončit návratem temného středověku. Ten ale nebude trvat navěky a civilizace se znovu obnoví a  bude ještě skvělejší než předtím.

Konce světa není důvod se bát. Přestáli jsme ho už mnohokrát, je to zívačka.