Jaká je budoucnost dublinské dohody upravující mezinárodní ochranu? Benevolence k třetím zemím na straně jedné vede k utahování šroubů na straně druhé, na straně těch, co se odmítají podřídit diktátu.
Pohrávám si s myšlenkou, jak může za pár let vypadat revize Dublinu IV – Dublin V.
Lagos, Nigérie, blízká budoucnost. Ležíte na sofa a říkáte si, co s načatým životem? Wi-fi, na rozdíl od jiných životních standardů jako je přístup k pitné vodě a vzdělání, celkem rychle v Nigérii zdomácnělo a vy jen rozkliknete interaktivní formulář Evropské unie na adrese www. dreamisnear.eu.(sen je blízko) Zadáte nacionále, nahrajete fotografii, vyberete si univerzitu, na které chcete studovat gender studies a multikulturalismus nebo zadáte vysněného zaměstnavatele, případně uvedete důvody, pro které máte v cílové destinaci dostat mezinárodní ochranu (azyl). Bydlení samozřejmě ve všech případech zajištěno. Potvrdíte doubleclickem a za dva dny si na letišti vyzvednete letenku s pracovním nebo studijním povolením, případně předschváleným azylem… Tohle je pro mě děsivá představa budoucnosti azylové politiky EU.
Když se podíváte na vývoj Dublinských smluv od 80., resp. 90 let, zjistíte, že se nové verze v podstatě lišily jen počtem zúčastněných států, lhůtami, případně zavedením systému Eurodac, na identifikaci otisků prstů. Když se však zamyslíte nad některými parametry Dublinu IV., který v podstatě totálně neguje předchozí „relativně“ rozumnou variantu Dublin III., zapadá mi to do konceptu světového spiknutí v duchu potlačování národních států na maximálně možnou hranici.
· Zřízení kolektivního přerozdělovacího mechanismu: Pokud je země vystavena nepřiměřenému počtu žádostí o azyl přesahujícímu stanovenou referenční hodnotu (více než 150 % referenčního počtu, který se určí na základě její rozlohy a ekonomické situace), budou všichni další noví žadatelé v dané zemi (nehledě na státní příslušnost) přerozděleni napříč EU, dokud počet žádostí opět neklesne pod uvedenou hodnotu. Členský stát bude mít možnost dočasně se realokace neúčastnit. V takovém případě bude muset za každého žadatele, za něhož by jinak byl odpovědný, zaplatit státu, jemuž byla daná osoba přidělena, příspěvek solidarity ve výši 250 000 eur. !!!!!!!!!!!!!
· Zavedení nové povinnosti pro žadatele o mezinárodní ochranu setrvat v členském státě odpovědném za jeho žádost (spolu se stanovením přiměřených důsledků při neplnění podmínek). Tady sankce a výstrahy nefungují. Pokud prostě chce utéct, uteče. Zvláště, když se dozví, že se žádost o azyl zamítá, pak už nemá co ztratit a dobrovolný výjezdní příkaz prostě nefunguje. Stačí se podívat do Německa, kterému se vůbec nedaří repatriovat žadatele o azyl a na území se podle tamních úřadů nelegálně pohybují statisíce cizinců.
. Nově příchozí uprchlík by nemusel nutně podávat žádost o azyl v zemi, kde překročil hranice EU, ale mohl by tak učinit i tam, kde žijí jeho příbuzní. Proti tomuto nápadu se ozvali i samotní Němci, kteří by si sice přerozdělením lehce ulevili, ale kupříkladu podle saského ministra vnitra Rolanda Wöllera by tento paragraf postavil německé obce před další velký problém a mohlo by to ohrozit společenský smír.
Rozdíl mezi revolucí a reformou je v tempu. Salámová metoda je nenápadná a v tomto případě dokonce generační. Dublin IV je pokusný balonek, který musíme propíchnout, ještě než vzlétne, protože rostoucí populace, změna klimatu a nerozumné zacházení s přírodními zdroji mohou vyvolat daleko masivnější uprchlickou vlnu, než jakou jsme zažili v uplynulých třech letech. A jestli by měl Dublin IV působit jako vlnolam – děkuju, nechci. Každý nám vyčítá, že jsme v zákrytu ve středu Evropy a že těžíme z geografické polohy, ale má snad kvůli tomu proklít praotce Čecha? My bychom si mohli kupříkladu stěžovat na nedostatek ryb v jídelníčku, který způsobuje horší zdravotní stav v porovnání s přímořskými státy. Mohli bychom si ztěžovat, že jsme nikdy nezískali výhody plynoucí z kolonialismu. A takto bychom mohli pokračovat v argumentaci dále…
Jsem rád, že jsme ve Sněmovně minulý týden jednohlasně všichni poslanci vyzvali vládu, ať Dublin IV odmítne, protože žádost o azyl a další miliony věcí agendy si má každý členský stát posuzovat sám.
