Taky posloucháte Mišíka?

Aneb zamyšlení nad tím, jak vznikají mýty a jak se jednou získaná nálepka může s někým vézt celý život.

Vladimír Mišík, podle mě, byl a stále je dobrý zpěvák. Píši toto hned na začátek, abych nebyl pokládán za neumětele, co se zmůže akorát tak na kritiku. Nechci Vladimíra v žádném případě kritizovat. Jenom zkrátka už asi 20 let nechápu, jak se stalo, že Mišíkova muzika je v českých krajích pokládána za muziku rockovou.

No, vlastně trochu tuším, ale k tomu se dostaneme. Začnu ale odjinud. Už když jsem rozum a pubertu bral, někdy během osmdesátých let, nosil starší brácha domů Mišíkovi nahrávky a liboval si, jaký že to je skvělý rock. A český, třeba taková Láska je jako večernice, nebo Stříhali do hola malého chlapečka. Tehdy jsem z toho ještě neměl moc rozum, a tak jsem mu uvěřil. Sám jsem pak hrával tyhle Mišíkovi vypalovačky na mejdanech, a radoval se, když se i starší rockeři souhlasně kývali do rytmu.

Jenže jak jsem nabral víc hudebního rozumu, přestalo mi to nějak štimovat. Posléze jsem došel k závěru, že Mišíkova tvorba má k rocku asi tak daleko, jako vypalovačky Ivana Mládka a jeho banjo bandu. Pokud bych to měl někam zařadit, nejspíš bych se přiklonil k názoru, že se jedná o nějakou velmi svéráznou formu folku. Proč tedy došlo k tomu, že je Vladimír Mišík pokládán za rockera?

Řekl bych, že k tomu jsou dva důvody. Jeden je ten, že Mišík měl jistou chvíli k roku opravdu blízko. Bylo to v době, kdy na konci šedesátých let zpíval se skupinou Blue Effect a na začátku sedmdesátých pak se skupinou Flamengo. To byla na svoji dobu opravdu výjimečná kapela, nejen na české poměry. A Vladimír v té době zpíval opravdu dobře. Měl našlápnuto na českého Gillana.

Druhý důvod je patrně chudoba - česká rocková scéna na tom nebyla nikdy dobře. Spíš na tom byla vždycky dost mizerně. A tak se stalo, že si vypomáhá různými interprety, kteří se tváří aspoň maličko rockově. Není to jen Mišík. Je to třeba i Marsyas a další. Ve skutečnosti jsme vždycky měli rockových zpěváků a skupin jako šafránu. Nebudu se pouštět do dalších spekulací, kdo že si to ten titul vlastně zaslouží, o tom to není.

Předpokládám, že se nyní čtenáři rozdělí do tří skupin. Prvním je to jedno a nejspíš sem ani nedočetli. Druzí jsou přesvědčeni, že Mišík je pořád rocker jak řemen, a od nich si to schytám. No a těm třetím je jasné, že Mišík žádný rock už léta nehraje, ale nechápou, jak jsem přišel na to, že je za rockera pokládán. Tak pro ty tu mám pokračování.

V hudbě jsem odjakživa trochu vybíravý. Nesnáším dechovku a cimbálovku. Z klasiky mám rád jen něco a z moderní hudby v podstatě jen rock. A to hlavně ten Britský, z Ameriky snesu jen Doors, CCR a trochu Kiss. Jenže na poslouchání už nějak není kdy. CDéčko si doma pustím jednou za rok. Takže moje poslouchání muziky se v podstatě omezilo pouze na jízdy autem.

Nejdřív jsem si vozil kazety, ale to mě omrzelo a začal jsem hledat nějakou stanici, která by se dala poslouchat. A našel jsem rádio Beat. Z kraje tam hráli dobře, jenže pak tam z nenadání začal infiltrovat Mišík. Postupem času pak přidávali na tlachání a přidávali Mišíka (nic proti Vladimírovi, ale já chtěl poslouchat ten rock). No a tak jsem začal zase ladit.

No a přeladil jsem na rádio Oldies (ne, to není kolega Šesták). Rádio Oldies bylo dobré. Hráli trochu starší muziku než Beat, která mě i víc vyhovovala. A hlavně žádný Mišík! Jenže ouha, po čase se to zase zvrtlo. Na Oldies to začalo zcela nenápadně až plíživě. Nejdřív Kuře v hodinkách a další kusy od Flamenga. Pak nějaký ten Blue Efekt. No a pak postupně začaly i ty jeho sólové pecky - Láska je jako večernice atd. Dnes už se nestydí a vrhají se přímo do těch nejnovějších hitů. Už není jízdy autem, abych aspoň jednoho Mišíka nevyslechl.

Kam se vrtnu teď, nevím. Mišík je prostě pokládán za rockera a nikdo už to českým dýdžejům nevymluví. Ale na druhou stranu jsem se docela vypracoval. Novější Mišíkovy skladby už poznám po třech taktech bez zpěvu. No nic, možná si zase začnu vozit kazety, a nebo prodám celý auto a budu mít klid. Stejně už je to šunka stará.