O samomluvě

Většina z nechápající populace má tendenci nazývat je "ti, kteří trpí samomluvou". Tím mimoděk dávají najevo to, že tento fenomén považují za nemoc či nějakou úchylku. Já dávám přednost názvu "lidé pěstující samomluvu".

Ano, samomluva není žádné postižení. Je to umění, kdo to nikdy nevyzkoušel, nemůže pochopit. Ovšem popravdě, nemyslím si, že těch samomluvou zcela nedotčených lidí je nějak hodně. Většina z vás si ji v soukromí už určitě vyzkoušela. Ovšem pěstování samomluvy na veřejnosti, to je docela jiná dimenze ... i když ... už to není, co to bývalo.

Když jsem byl malý, jezdil v Řepově starý pán na povozu taženém koňmi. A neustále u toho něco vykládal. Někteří lidé si mysleli, že možná mluví s těmi koňmi, nebo že jim dává příkazy. Ale on mluvil pořád, i když jel vůz po rovině a příkazů očividně nebylo třeba. Čili jasně pěstoval samomluvu, i když ať už vědomě či nevědomě použil jistou lest, která měla okolí uvést v omyl.

O co snazší to mají lidé pěstující samomluvu dnes, a to díky moderní technice. Stačí vzít do ruky mobilní telefon, nebo jakoukoli krabičku, která mobilní telefon byť vzdáleně připomíná, a produkce může začít. Schválně se někdy podívejte kolem sebe, na ulici, v tramvaji, v autobuse, ve vlaku. Kolik lidí hovoří do mobilního telefonu. Ale kolik z nich má opravdu někoho na druhé straně? Ha? To se zjistit nedá.

Moderní technika dává kromě prostředků k dokonalému maskování rovněž nové náměty na samomluvu. Onehdá jsem v autobuse pozoroval jakousi poměrně mladou dívku, kterak s někým telefonuje, ale naneštěstí si zapomněla přiložit ten telefon, nebo nějakou jeho náhražku k uchu. Neměla ani žádná sluchátka v uších ani žádný mikrofon na krku. Prostě nic. Tak tam jen tak seděla a vedla klasickou telefonní konverzaci stylu:

"Hm ... hm ... no já ti to říkala, ať tam nechodíš. Hm ... hm ... no vidíš. Hm ... hm ... "

Co říci na závěr? Je dobré, že moderní doba samomluvě přeje. Bývaly časy, kdy to lidé pěstující samomluvu neměli lehké. Kdekdo se nad tím pozastavoval, někteří je dokonce považovali za podivíny. Ale dnes, dnes už je to docela jiné. Pokud si nezapomenete kraboičku v podobě mobilního telefonu doma, můžete v klidu vést samomluvu kdekoliv aniž byste vzbudili sebemenší podezření. A tak to má, myslím, být.