Slušnost existuje, ale…

Řada lidí si stěžuje, že slušnost mizí, ale ne vždy je tomu tak. Každé plus má však své minus…i když třeba v osobní rovině.

Jednomu mému kolegovi, říkejme mu Honza, zdatnému padesátníkovi, se stala následující příhoda. Vracel se z vyřizování soukromých záležitostí autobusem, bylo krásné červnové odpoledne, sluníčko pálilo a autobus byl přeplněn školní mládeží ve věku teenagerů. Na Honzu už místo k sezení nezbylo a tak se zavěsil na tyč a věnoval se mimo jiné i pohledu na sedící mládež – především dívky, jejichž oblečení toho více odhalovalo než zahalovalo.

Jaké bylo jeho překvapení, když jedna z těchto dívek, která dosahovala tak třetiny jeho věku, se sluchátky na uších, velmi ochotně vstala a nabízela mu své místo k sezení. To tedy opravdu nečekal. Neustále se mluví o tom, jak je naše mládež nevychovaná a lhostejná a ejhle. Na druhé straně však v něm zahlodal červíček – to jsem tak starý nebo vypadám tak zničeně, že mi mládež uvolňuje místo v autobusu.? Možná pro tento důvod zdvořile odmítl a těch patnáct minut, které mu zbývaly do cíle,  se raději věnoval pohledům vodorovně ven z okna i svisle dolů a myslel si, snad ještě nejsem tak starý.