Několik věcí se nedá současné ČSSD upřít - neustále její představitelé vystupují v médiích, pořádají tiskové konference a před volbami do Senátu a krájů - slibují a slbují.
Jen za červenec se s těmi sliby roztrhl ne pytel, ale přímo žok.
Škromach a Čurdová slibují důchodcům mimořádný příspěvek 3 000 korun, třináctý důchod a podstatné navýšení penzí, rozšíření dětských přídavků (třeba i pro rodiny se čtyřnásobkem životního minima), znovunavýšení porodného, opět novomanželské půjčky.
Urban zase mluví o snížení ceny pohonných hmot, novele zákona o investičních pobídkách, živnostníkům slibuje daňovou uznatelnost nákladů vynaložených na vzdělávání a zvyšování kvalifikace pracovníků .
Martínek kritizuje ze všech stran bytovou politiku současné vlády, především růst nájemného, navýšení cen stavebních prací, omezení programů podpory bydlení, nárůst cen hypoték, nárůsty cen služeb spojených s bydlením atd.
Pro Ratha se zase stala terčem situace v LDN, kde IDnes odhalila řadu závažných skutečností a hned má řešení - výrazné zvýšení platů zdravotnického personálu, zkrácení pracovní doby na 6 hodin u ošetřovatelského personálu, který pracuje s imobilními a inkontinentními pacienty, snížení počtu imobilních pacientů na jednu sestru a ošetřovatelku.
Podobných slibů bylo, je a bude. Nedělají je ale jen sociální demokraté, se svými sliby jistě přijdou lidovci, ODS, zelení i komunisté a další strany.
Řada věcí, které tady čtete, by se asi líbila všem z nás. Jistě byste rádi měli větší důchod, nižší ceny energie, lacinější benzín atd. Jako volební propaganda ideální.
Jedno mají však tihle sliby společné - říká se A - co všechno bychom pro voliče udělali, ale snad nikde se neobjeví B - kde na to vezmeme, eventuálně, čím nahradíme třeba nižší daně. A všechny ty sliby, o kterých jsme slyšeli, slyšíme a budeme slyšet, by nás stály jistě desítky milard, možná stamiliardy a ty jistě ve státním rozpočtu nejsou.
