Skončila olympiáda, před kterou se tak dlouho mluvilo o bojkotu her, až ji nebojkotoval z politiků natvrdo skoro nikdo - přijelo tam 204 států a prezident Bush či prezident Sarkórzy se účastnili slavnostního zahájení a dokonce Topolánek bez tibetské vlajky tam přijel na dovolenou se synem.
Uplynul týden a v souvislosti s gruzínskou krizí se už objevil názor - kupodivu našeho ministra zahraničí - že by se na Rusko, které většina označuje za viníka krize, mělo zatlačit tím, že pohrozíme bojkotem olympiády v Soči 2014.
Často mluvíme o tom, že naši politici, hlavně levicoví nebo opoziční, vystupují zcela diametrálně odlišně od oficiálních stanovisek vlády, několikrát to vytkla vláda třeba i prezidentovi Klausovi. Pane Topolánku, není tohle stejný případ, kdy si váš ministr také pustil ústa na špacír?
Dovolím si pochybovat, že by se svět nechal tímto názorem ovlivnit, ale hrozně by mne zajímalo, co pana ministra k tomu názoru vedlo. Stejně jako asi sehrály při hrách v Číně dost podstatnou roli ekonomické vlivy - nelze bojkotovat pětinu lidstva, stejně bych uvažoval i při bojkotu Ruska - jeho nerostné bohatství jistě převáží nějaký názor jednoho politika, který za těch šest let už asi ve vládě stejně nebude.
Když totiž jde o prachy, tak se na všechny další zásady dost často zapomíná.
