Při probíhajících OH v Pekingu se všichni rozplývají nad plavcem Phelpsem, který už získal celkem 11 zlatých medailí a ještě asi nějaké přidá. Ano, je to mimořádný sportovec a jistě si zaslouží svoje ocenění a zařazení mezi ty velikány sportu, o kterých se bude dlouho mluvit. Neměli bychom však z něj dělat Boha…
Dějiny olympiád znají další jména o kterých se mluví podstatně méně nebo se na ně zapomnělo a přesto svým způsobem jsou minimálně srovnatelní s Phelpsem.
Phelps získal největší počet medailí, ale ve sportu, kde na jedné olympiádě jde získat osm zlatých medailí. To třeba v atletice nejde (tak maximálně 4 – třeba Lewis v Los Angeles nebo Owens v Berlíně) nebo 3 (Zátopek v Helsinkách), o jiných sportech nebo disciplínách ani nemluvě. Co by měl říkat třeba maďarský šermíř Gerevich, který na šesti olympiádách po sobě získal zlatou medaili, nebo britský veslař Redgrave – 5 olympiád – 5 zlatých, či americký diskař Oerter – 4 olympiády = 4 zlaté. Zařadit sem můžeme i Jana Železného – 4 olympiády s medailí za sebou – tři zlaté nebo Emil Zátopek – dosud nepřekonatelné (a asi těžko napodobitelné) 3 zlaté z Helsink.
Každý z těchto sportovců závodil v jiné době, v jiných tréninkových podmínkách – srovnávat třeba podmínky Nurmiho a Phelpse je zcela nemožné. Každý z nich byl fenoménem ve svém sportu – prostě světovou jedničkou (řečeno třeba tenisovou nebo golfovou mluvou).
Ano – oslavujme současné hvězdy, ale nemělo by se zapomínat na hvězdy minulé. A je jen dobře, že mezi nimi jsou i naši sportovci.
A ještě jedna připomínka – není to zas tak dávno, co se všichni včetně expertů rozplývali nad výkony třeba Marion Jonesové (a ejhle dopovala) nebo plavkyně NDR Ottové (dopovala?).
